2 část

28. prosince 2008 v 17:04 | Kira-chan |  Noci krve
Image máte v minulým článku a teď vám sem dávám slíbený pokráčo, navíc opravdu extra dlouhý, ale nějak tam nebylo vhodný místo kde to useknout ^.^" takže příjemný čtení...
PS: Chase se čte "čeis" kdyby něco ;)

Ticho se mu začne nepříjemně zařezávat pod kůži. Sejde zpátky za blonďáčkem a pohledem spočine na chvějících se víčkách. Je nervózní. Odváží se k němu přiblížit jen o pár kroků. Chlapec dezorientovaně otevře oči a vypátrá ve tmě jeho postavu. Znovu ho spoutá svýma očima, jeho výraz je stejně nečitelný jako předtím. Nedokáže odhadnout na co asi myslí. Přejde blíž k němu a nadechne se. Chce něco říct, ale najednou neví jak začít. Chlapec z něho spustí pohled a rukou nahmatá ránu na krku přikrytou obvazem. Zavře oči a mírně stáhne obočí k sobě. Černovlasý mladík se bojí jeho pohledu. Vůbec poprvé, kdy doopravdy cítí něco takového. Přesně jak čekal, chlapec otevře oči čišící čirou nenávistí a trefí se pohledem přímo do těch jeho. Připadá si, jako by mu zabodl dýku do srdce. Je to jen krátká bolest zato hodně silná.

Je mu jako by ho tím pohledem trhal na kousky. Musí od něj odtrhnout oči a zadívat se provinile do podlahy. Znovu se na něj podívá, teprve až si všimne, že se snaží vstát.

"Počkej! Co to děláš?" přiskočí hned k němu a chytne ho kolem ramen. Chlapec zkřiví obličej rozčílením. Třese se vzteky, o tom není pochyb. Cítí to až v kostech.

"Proč… proč jsi mě aspoň nezabil?" hlesne skrz zuby blonďáček a navztekaně mu vzhlédne do překvapené tváře. "KDYŽ UŽ CHCEŠ KREV, TAK JI SAKRA SEŽER VŠECHNU! JÁ NECHCI BÝT TO CO TY SLYŠÍŠ?!" začne na něj křičet vzteky bez sebe a vyškubne se mu. Je vidět že se stěží drží na nohou, ale než stačí černovlasý mladík cokoli říct, strhne si obvaz a nastaví mu krk. "TAK DĚLEJ!" zařve na něj znovu rozčíleně a trochu zavrávorá. Nejspíš už to začíná působit. Mladík se ani nepohne čímž donutí blonďáčka, aby se mu vytáhl za ramena krkem až k puse. "Tys mě neslyšel?" zavrčí na něj znovu skrz zuby. Radši by zemřel než, aby z něj byl upír? Připadá si příšerně, nejradši by teď zabil sám sebe. Vůně čerstvě zaschlé krve na odhaleném krku je nesmírně lákavá, ale nechce… nechce aby zemřel, to ví jistě. I za tu cenu, že ho bude nenávidět, proklínat a sám trpět. Je příliš sobecký než, aby ho nechal v klidu zemřít. Prostě ho chce mít u sebe.

"Ne. Odpusť." Řekne a přitiskne k sobě třesoucí se hubené tělo. Zlehka zavadí o horký obličej. Má horečku. Nikdy si tohle nepřestane vyčítat, stejně tak, jako bude vždycky doufat, že mu nakonec bude odpuštěno.

"Proč…?" hlesne blonďáček tiše v jeho náručí.

"Prostě nemůžu. Promiň mi to… ale chci tě, u sebe." Zašeptá mu do vlasů a vypadá to, že se chlapec zklidnil i když je to spíš způsobeno vyčerpáním. Vezme ho do náručí. Nebrání se, jen odevzdaně leží s hlavou položenou na jeho hrudi a pohledem upřeným do neznáma.

"Jak se jmenuješ? Já jsem Kazuki." Představí se cestou do svého pokoje.

"Chase." Vydechne chlapec stále s tím nezúčastněným pohledem a Kazuki ho položí na manželskou postel. Zlehka přiloží ruku na chlapcovo čelo, ten ho však odstrčí s pohledem -nesahej na mě- a tak prostě odejde pro obklad a nechá ho tam. Tohle evidentně nebude vůbec lehké. Vrátí se zpátky a položí studenou látku na chlapcův obličej. Nelíbí se mu to, ale evidentně nemá sílu protestovat. Kazuki ho přikryje až po krk a dlouze se mu zahledí do únavou přivřených očí. Fialovomodrá záplava se zaleskne nenávistí a opona z černých řas mu odmítne dál opětovat jeho pohled. Hnusí se mu… to je přirozené a přesto to bolí. Až nezvykle moc.

Kazuki se posadí na křeslo kus od postele a zadívá se ven do noci. Nikdy se necítil tak děsně jako teď… za pár hodin bude svítat. Čím víc nad tím přemýšlí, tím jasnější se to jeví. Ale… jak je možné zamilovat se do někoho na první pohled? Je to tak divné… kdyby se podíval předtím než… změnilo by se něco? Mohl něco změnit na tom co udělal? Byla vůbec možnost se ovládnout? Zřejmě ne… udělal by to tak jako tak. Chase… Co bude dělat dál?

Za oknem se začne rozednívat. To světlo je protivné. Zatáhne závěsy a klekne si vedle Chase. Vypadá tak klidně a bezbranně. Opatrně se dotkne jeho čela a sundá obklad. Horečka mu už klesla. Zblízka se zadívá na chvějící se řasy, lehce pootevřené rty vybízející k polibku… Rychle sebou cukne zpátky. Nechce udělat víc hloupostí než doteď. Hlavně ho nechce vzbudit. Má ho radši když spí a nedívá se na něj tak vražedně. Pousměje se a v duchu si slíbí, že mu jeho utrpení zmírní tak moc jak jen to půjde. Vzhledem k tomu že byl včera vzhůru i přes den se teď cítí dost unaveně. Nechce usnout. Položí si hlavu na ruce na okraj postele a zasněně se zadívá na blonďaté pramínky rozhozené po polštáři. Venku už je světlo. I přes svou snahu nakonec usne.


Chase se probudí až k poledni. Skrze tmavomodré závěsy proniká do pokoje matné světlo. Chvíli přemýšlí, jestli to nebyl jen sen, ale obvaz na krku a zvyšující se bolest celého těla mu potvrdí opak. Zdá se mu, jako by cítil něčí chladivý dech na své tváří. Trochu pootočí obličej a setká se tak se spícím okouzlujícím mladíkem. Černé rozcuchané vlasy má spadené do bledého obličeje ve stejném kontrastu jako s uhlovými řasami. Vypadá tak na osmnáct. Jen o něco starší než on. Ale… je to upír. Může mu být i několik set let… kdo ví. Při pohledu na něj se v něm vzedmou rozporuplné pocity z nichž nakonec převáží vztek a nenávist.

Jak z něj mohl udělat příšeru? Proč? Kvůli upírům zemřeli i jeho rodiče. Tenkrát chtěli lovci vyvraždit celou jejich rodinu protože si mysleli že patří ke skupině upírů, kteří lovili ve zdejším městě. Nebyla to pravda… ale to už nikoho nezajímalo. Tenkrát se mu podařilo se zachránit a utéct do vzdálenějšího města, kde ho neznali a kde pak i vyrůstal. Nicméně, je to vina těch zrůd, že je teď tak sám… celé ty roky se schovávat a držet stranou, a teď… Tahle bestie z něj udělala něco tak odporného. Děsil se sám sebe a bolesti, která byla stále horší. Mění se teď na upíra? Bude zabíjet lidi? Pít krev? Otřásl se při té představě… ne… proč ho nezabil? Beztak to nemá cenu, tak proč ho sakra nechal na živu? Chtěl snad, aby musel trpět? Ale proč? Co mu provedl, že musí tohle snášet? Do očí se mu nahrnuly slzy vzteku a hned na to i bolesti. Celým tělem mu náhle projela ostrá křeč, která se s každou vteřinou stupňovala. Za chvíli už nedokázal ani jasně myslet, cítil jak sebou nezvladatelně škube a v duchu se modlil aby už byl konec, třeba zemřít, jen ať to už skončí. Slyšel se křičet a cítil vlastní slzy bolesti, stékající mu po tvářích. Nevěděl jak to trvá dlouho, ale něco začínalo ovládat jeho tělo… bylo to strašné, věděl že něco chce, jen to nedokáže popsat. Byl na to upnutý, nemohl myslet na nic jiného jen na tu jednu věc, na ten naplňující pocit, ale… co to je? Kde to vezme? Musí to mít hned! Jestli to dokáže ztlumit tu bolest… cokoli… jen ať už to skončí! Něčí paže se pevně ovinou kolem jeho těla a někdo ho k sobě přitiskne. Je to moc pevné, bolí to, nemůže dýchat, nemůže se ovládat… cítí vůni něčího těla tak jak ji dřív nikdy nevnímal. Už to má… je to krev. No jistě… ale… Zastaví se s tesáky těsně u krku toho dotyčného, nebrání se. Ne, tohle přece nechce… nesmí se z něj stát stejná zrůda… nesmí… zatne prsty do ramen toho mladíka a skloní hlavu k jeho hrudi. Zuby má stisknuté tak pevně až to bolí. Všechno bolí, tělo, hlava, oči, stisk paží, které se ho snaží držet v klidu, křeč v celém těle, snad i myšlenky…

"Pšššt, to bude dobrý, napij se…" zaslechne vedle sebe konejšivý hlas a přímo před sebou může spatřit mladíkův odhalený krk. Co to dělá? Tohle nechce! Zatřese odmítavě hlavou a zatne pěsti ještě hlouběji do Kizukiho ramen. Slyší vlastní bolestné vzlykání a z křečí už se začnou dělat silné mžitky před očima, nedá se to vydržet…

"To je v pořádku, uleví se ti… prosím…" hlesne znovu ten sametový hlas a vteřinu na to mu černovláskova ruka zabloudí do vlasů a přitiskne si jeho obličej ke krku. Už se to nedá zvládnout… nedokáže s tím bojovat, ne takhle… Zprudka se zakousne do kůže před sebou a nechá se zcela unést chutí krve ve svých ústech. Je to… tak uklidňující. Cítí jak bolest v jeho těle ustává spolu s narůstajícím vztekem a nenávistí k sobě sama i k tomu upírovi, co mu tohle všechno způsobil. Odtrhne se od jeho krku a zděšeně si setře zbytky krve z obličeje. Je konec… je z něj stejná zrůda, kvůli které museli zemřít všichni jeho nejbližší… Zrychleně dýchá s pohledem zabodnutým do zmuchlané peřiny pod sebou potřísněné krví. Je mu toho zle.

"Ukaž, umazal ses." Natáhne se k němu Kazuki, jako by se nic nestalo a rukou zamíří k chlapcovu obličeji.

"NESAHEJ NA MĚ!" vykřikne aniž by se na něj podíval a rychle vstane což se neukáže jako dobrý nápad. Zatočí se mu hlava a odporoučí se k zemi. Mladíkovy paže ho ale znovu zachytí a vyzvednou na postel.

"Buď opatrný, pořád jsi ještě zesláblý." Napomene ho ten mladík starostlivě. Jeho pohled je plný lítosti, co to má znamenat? Nerozumí tomu. Nerozumí už ničemu. Najednou má pocit, že je všechno ztracené. Zůstane ležet nehybně na posteli odhodlaný nechat toho černovlasého kluka, aby si s ním dělal co chce… beztak už je na všechno pozdě. Mladík se nad něj nakloní a něžně ho začne hladit po tvářích. Zůstane na něj zoufale zírat a stále se snaží pochopit o co mu vlastně jde, i když asi ani na tom už nezáleží.

"Proč pláčeš? Bolí tě něco? Řekni…" pobídne ho černovlásek trochu ztraceně. Bolí? Pláče? Ani si to neuvědomil… nehladil ho po tváři, ale stíral jeho slzy. Ve chvíli kdy mu to dojde se roztřese a přitiskne si ruce k obličeji. Neví co má dělat… proč se mu muselo stát něco takového?

"Prosím, řekni co tě bolí, třeba bych…" začne na něj zase mluvit Kazuki.

"…vypadni…" zašeptá chlapec roztřeseně a ruce přitom stále tiskne k obličeji.

"Dobře." Hlesne po dlouhé chvíli a konečně odejde. Chase se na posteli schoulí do klubíčka a ve vzteku na všechno kolem zatne nehty tak hluboko do ramen až s nimi protrhne kůži do krve. To není ani půl hodina potom co ten upír odešel a ve chvíli, kdy se Chase rozhodne vybít si vztek na poškrábaných rukou, se vrátí zpátky. Bolí to, ale připadá mu to jako jediné možné řešení jak zklidnit rozvířené zoufalé myšlenky.

"C-co to děláš?!" křikne hned mezi dveřmi a v mžiku je vedle něj, aby mu stáhnul ruce z vlastních zkrvavených ramen. "Hlupáčku, co tě to napadlo…" mluví k němu tiše ten mladík a zatímco ho k sobě jemně tiskne, začne mu obvazovat ty hloupé rány, které si sám udělal, jako by to i tak dost nebolelo… ale teď, kdoví proč je teď klidný. Na jak dlouho, to neví a proč taky ne. Nechce si to přiznat, ale má pocit, že za to může Kazuki. Jak se o něj stará. Napříč tomu, že ho proměnil v upíra je teď tak milý… nechápe to. Má strach z toho co za tím může být. Kolik bolesti je ještě schopen mu způsobit a kolik jí ještě on sám vydrží…? Nechá se chvíli kolébat v jeho náručí, ale jen tak dlouho, dokud se jeho mysl znovu trochu nerozjasní. Odtáhne se od něj aniž by se mu podíval do očí. Jejich tmavě modrá barva až moc připomíná noční oblohu s hvězdami, a právě pohled na ni je snad ten nejkrásnější, jak je možné, že někdo má oči, které se té kráse vyrovnají. A proč při střetu s nimi nedokáže odtrhnout pohled?

Vtom si na něco vzpomene. V noci v tom lese… Někdo tam leží. Kdoví kdo to je, bude lepší se mu vyhnout. Počkat, vypadá divně, jakoby… Stačí se přiblížit a je to vidět. Sníh pod ním je nasáklý krví. Ten člověk musí být těžce zraněný. Aspoň se jen podívat jestli ještě žije… Jen se naklonit trochu blíž… je dost bledý, ztratil až moc krve… má ránu na hrudi, asi je po něm, škoda, je moc pěkný určitě má nějakou holku, která teď bude smutná… asi bych ho měl někam odtáhnout a zavolat pohřebáky… to už ale nešlo stihnout, kdo by si pomyslel, že ještě žije. Nevypadal na to… moje vlastní krev, jeho tesáky v mém vlastním krku… To muselo nějak vyléčit tu ránu. Alespoň dost na to, aby ho pak odnesl sem, i když nemá tušení proč to dělal. Ale chce vědět, jak moc se jeho rána potom zpravila. Aniž by se nějak ostýchal, prostě se natáhne k mladíkově košili a začne mu ji svlékat.

"Co, co to děláš?" zeptá se Kazuki nechápavě a zároveň rozpačitě… ten upír je snad na kluky nebo co. Nevšímá si toho, důležité je, že se nebrání a nechá ho. Neví proč a je to jen další otázka navíc. Konečně rozepne košili dost na to, aby viděl ránu na jeho hrudi. Je to díra o velikosti pěsti vyražená do žeber a zřejmě jen znecitlivělá, protože jsou vidět kosti i maso, jen krev už je zaschlá.

"Kdo…?" nedokáže dokončit otázku, vypadá to tak děsně, že v tu chvíli zapomene i na to, jak moc osobu naproti nesnáší.

"To nic, jen mě honili lovci, protože… Já se umím ovládat. Nezabíjím lidi na potkání a nešílím z každého škrábnutí. Navíc zabíjení lidí nesnáším a tak už jsem dlouho…" odmlčí se.

"A já byl po dlouhé době jediný kdo se hodil." Doplní ho, protože si zbytek lehce domyslí. Za tu dobu ho ovládla žízeň a on měl tu smůlu, že byl poblíž. Jak pitomé. "Proč jsi mě ale nezabil?"

"Já nevím, ale… když jsem tě pak viděl…" vážně vypadá rozpačitě. Ještě ať řekne, že se do něj zamiloval, a utrhne mu hlavu na místě. "… prostě jsem nemohl pokračovat. Odpusť mi to." Sklopí pohled.

"Nikdy." Hlesne Chase chladně a konečně může říct věc, ve které si je sto procentně jistý.

"Chápu." Odvětí tiše mladík naproti. "Stejně se ti to pokusím vynahradit… chci říct, udělám pro tebe co budu moct."

"Fajn, v tom případě mi řekni jestli potřebuju něco speciálního, abych tě zabil, nebo tě stačí jen uškrtit rukama." Zadívá se mu Chase do očí s naprosto vážným výrazem.

"Můžeš mi useknout hlavu a mé tělo pak spálit." Řekne Kazuki a pohled mu se stejně vážnou tváří vrátí. "Ale tohle bych tě udělat nenechal, protože ti to jen ublíží. Ty nejsi jako já, lehce se neovládneš a pak budeš zabíjet lidi bez váhání, stane se z tebe bestie a budeš zoufalý a nešťastný. Ale dokud můžeš pít mou krev, nikomu tím neublížíš."

"Chceš říct, že potřebuji tebe, aby ze mě nebylo úplné monstrum?"

"Ano." Přikývne černovlasý mladík a Chaseův vztek na něj ještě vzroste.

"Nechci tvojí krev." Sykne zhnuseně.

"Nechutnala ti?" podívá se Kazuki bokem se zvláštním pohledem, vypadá trochu zklamaně.

"Je to nechutný! Jak se můžeš takhle blbě ptát!?" rozčílí se Chase.

"Jak něco takovýho můžeš říct? Víš kolik upírů touží po mé krvi? Tebe klidně nechám a ty ještě řekneš něco takovýho!" oplatí mu Kazuki dotčeně. Evidentně nerozumí upírskému uvažování i když je teď proti své vůli jedním z nich.

"To ti mám děkovat, že je ze mě zrůda jako ty?!" vyštěkne na něj na oplátku Chase a Kazuki s trhnutím sletí z postele. Ale celkem nešikovně, protože hned vystřelí rukou k ráně na hrudi a na obličeji se mu usadí bolestivý výraz. Chase zmlkne a po chvilce k němu sleze. Pokud měl pravdu, mohlo by se stát, že ho jednou opravdu bude potřebovat a do té doby… Odhrne si vlasy z krku a nakloní se k černovláskovi.

"Co to děláš? Řekl jsem, že ti neublížím!" rozčílí se trochu přiškrceně mladík pod ním, ale Chase ho přidrží opřeného v sedě o stěnu a donutí ho přiblížit se ústy k jeho krku.

"Já vím, že ne. Ale… moje krev ti pomáhá léčit to zranění ne? Když na to zemřeš, budeš mi už k ničemu a ty přece tvrdíš, že tě potřebuji tak…" nechá větu nedoznít.

"Ale já… ztratil jsi už dost krve…" zkouší dál odporovat černovlasý mladík, ale chase vidí, že už vyhrál. Jeho oči už žhnou jasně rudou barvou.

"Dělej, nebo ti vrazím." Zavrčí na něj netrpělivě a následně cítí ostré tesáky zabodávající se mu hluboko do krku. I kdyby ho to zabilo, přišlo by mu to jako vysvobození. Cítí mladíkovy ruce ovinující se mu kolem pasu a ve vlasech. Svým zvrhlým způsobem je to vzrušující a děsivé zároveň. Třese se, ale není si jistý proč. Netrvá to dlouho a před očima už má jen tmu, přesto zůstane odevzdaně přitisknutý k upírovy před sebou aniž by jakkoli odporoval. Točí se mu hlava a není si jistý jestli ho má zastavit, nebo se nechat zabít. Co je horší? Hukot v hlavě to však rozhodne za něj, cítí jak ztrácí poslední kontrolu nad svou myslí, teď už zbývá jen čekat jestli se probere nebo ne. Vlastně mu na tom nezáleží, ať už to bude kterákoli z těchto možností…

 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 28. prosince 2008 v 18:42 | Reagovat

Chudinka Chais..ale jinak to byl mazec díl...*pokyvuje hlavičkou* a ten konec byl úplně nejbrutálnější... Jsem zvědavá jak to bude dál, je mi tak nějak jasný, že Chase ještě umřít nenecháš, páč to by bylo moc brzo, to by ještě málo trpěl..*bručí* Aaaaa abyste věděli, dneska žádnej Sevík, ani Potter...ti maj dneska jinou práci...*uculuje se* A včil "zavřete oči odcházím..."

2 Arhoo-chan Arhoo-chan | Web | 28. prosince 2008 v 21:17 | Reagovat

mo to bylo uchvancancující nahahaha...xD prej nechutnala ti, jak byl naštvanej bože ja cu další díl co nejdřív to bude možný hned ted...xDDD

3 Rapidez Rapidez | 28. prosince 2008 v 21:58 | Reagovat

Ano, ano, obsahově to bylo moc hezké, ale měla jsi tam opět dost chyb. Nehodil by se ti beta-reading?

4 Kira-chan Kira-chan | 28. prosince 2008 v 23:25 | Reagovat

Hiroko to odhadla dobře, samozřejmě že ho nemůžu zabít hned v druhé kapče že? XD O čem by to pak bylo ;)

Arhoo-chan budeš si muset ještě chvilku počkat, ale neboj, pokráčo už mám skoro napsaný takže tady bude brzo, buď zítra nebo pozítří ;)

Rapidez já ani nevím... ale většinu chyb mi tam opravuje word a zatím mi nepřišlo, že by to bylo nějak špatný... asi jsem slepá ale ani jsem si jich tam zatím nevšimla. Takže mě celkem překvapuje když říkáš že je jich tam dost... pokud myslíš podivnej slovosled a občasný časový zašmodrchání tak to už je takovej můj styl psaní i když chápu že se to někomu nemusí líbit, ale asi si nepomůžu protože se mi takhle píše nejlíp, ale hrubek jsem si ani nevšimla... i když tam zřejmě určitě někde budou ^.^"

5 Wierka Wierka | 29. prosince 2008 v 16:23 | Reagovat

mooc pekný diil  :o)

6 Rapidez Rapidez | 29. prosince 2008 v 20:56 | Reagovat

Kdyby tam jen byly, žel ony se opakují s železnou pravidelností xD. Čiň, jak myslíš, ale srážíš tím tomu body. (Ovšem jestli to ani ostatním nevadí, pak už mlčím...)

7 Elo-chan Elo-chan | 29. prosince 2008 v 22:36 | Reagovat

no tedy... já jsem asi úplně blbá, ale... i kdyby tam něco bylo (jakože jsem si absolutně nevšimla), tak mě ten spád příběhu vtáhl natolik, že jsem to ani vnímat nemohla. ale jsem silně překvapená, že ani nevím, co jsem to chtěla říct. no asi... kdo by byl čekal, že to roztomiloučký stoření bude mít takovou kuráž a taky zobáček? když vyhrožoval zbitím, vážně jsem se pozastavila. wah, já ho asi žeru ještě víc~~~! *chodí jim pod okny s fanynkovskýma praporama*

8 Paupee Paupee | 17. ledna 2009 v 11:41 | Reagovat

Nevím proč,ale připomíná mi to Vampire Knight.

9 Lex-san Lex-san | Web | 16. září 2009 v 16:56 | Reagovat

Tak to je nášvih. Chase ho sice nenávidí, ale musí být spolu :-)) Jen jsem zvědav, kdo je ve skutečnosti Kazuki...

10 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 12. ledna 2011 v 8:36 | Reagovat

:-O Božínku chudáček Chasee... Nesmí umřít bez něj by to nebyla sranda ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama