3 část

29. prosince 2008 v 23:18 | Kira-chan |  Noci krve
Další pokráčo je tady a doufám, že tentokrát už bez chyb... ale jestli nějaký uvidíte tak mi je napište do komentů, protože je zjevně přehlídnu až příliš lehce... takže teď už samotný dílek, snad se bude líbit ;)


Kazuki už se nedokáže udržet. Chuť jeho krve je příliš lákavá a má pravdu. Tu ránu musí zahojit, ne jen znecitlivět, jinak by z toho mohl být problém. Jedna část jeho vědomí ještě zaváhá, ale on sám už je v tu chvíli pevně zakousnutý do toho jemného krku. Obtočí chlapci ruce kolem pasu a do vlasů. Z té úžasné chuti se mu znovu roztočí hlava, ale nedokáže přestat. Je to příliš lákavé, příliš krásné, než aby se dokázal zastavit. Cítí že nová bolest v ráně se ztrácí i s celým zraněním. Netuší jak dlouho to trvá, ale najednou si všimne, že chlapec ztratil vědomí. Rychle se donutí ho pustit a položit na zem. Zkontroluje jestli ještě dýchá. V duchu už se začíná děsit, že ho zabil. Slíže z jeho krku poslední zbytky krve a nahmatá ránu ve svých žebrech. Je skoro vyléčená, vážně ho přizabil. Zakousne se do vlastní ruky a nasaje do pusy svou krev. Poté se skloní nad blonďáčka a opatrně se přitiskne k jeho pootevřeným rtům. Donutí ho polknout tu krev a celé to ještě jednou zopakuje. Konečně když se podruhé trochu odtáhne od chlapcových úst se černé řasy pod ním zachvějí a následně odhalí dezorientovaný světlounce fialový pohled. Kazuki si nahlas oddychne a nadzvedne ho k sobě, aby si ho mohl přitisknout ke svému tělu, dokud je ještě trochu mimo. Protože pak ho určitě zase odstrčí. Zlehka zaboří obličej do světlých vlasů a užívá si jeho blízkou vůni.
"Asi… budu, zvracet." Hlesne najednou tiše Chase. Odtáhne ho od sebe s podrážděným pohledem. Tohle mu snad dělá naschvál.
"Je ti špatně?" zeptá se, ale z jeho naštvaného pohledu je mu jasné o co jde.
"Jo, z tebe." Vysouká ze sebe celkem slabě. Kdyby ho Kazuki nedržel, jistě by se znovu zhroutil na podlahu. Přesto si tohle nemůže odpustit. Černovlásek se k němu nahne a slízne mu svou krev ze spodního rtu.
"To si snad… děláš…srandu, ne?" zatváří se Chase zoufale a zničeně zároveň. Kdyby se teď mohl hýbat, zřejmě by ho na místě zaškrtil. Naštěstí ale nemůže a tak ho Kazuki jen vyzvedne do náručí a odnese zpátky na postel.
"Spi, ta bolest by teď měla na chvíli přejít." Pohladí ho něžně po tváři a s úsměvem ho nechá v pokoji. Sám si jde lehnout vedle. Přece jen jsou už dvě hodiny odpoledne a on ještě pořádně nespal. Zaleze si do postele v pokoji pro hosty a usne v podstatě hned jak zavře oči.

Chase se probudí pozdě v noci. V pokoji je naprostá tma, ještě zvěčněná tmavými závěsy, které nikdo neodtáhl. Kupodivu se ale dost rychle rozkouká a napříč tmě dokáže velmi dobře rozpoznat všechny věci jako ve světle. Bolest je podstatně snesitelnější, ale je dost vyčerpaný, jako by vůbec nespal. Zadívá se na strop nad sebou. Je celkem obyčejný až na to, že jsou v něm vyryté hvězdy. Zajímavý nápad… Přesto, že se snaží na to nemyslet, se mu ale pokaždé mysl vrátí ke Kazuki. Není pochyb že je ten upír navíc ještě teplej. A to si myslel, že horší to už nebude. Je sám, v podstatě bezbranný v domě s upírem, stala se z něj zrůda a nemůže ho zabít už jen kvůli sobě a teď má navíc ještě čekat, kdy ho ten zmetek znásilní, nebo co? Tohle už je vážně trochu moc. Donutí se posadit na posteli a snaží se přitom ignorovat bolest v těle. Dost nejistě vstane rozhodnutý odsud co nejdřív odejít. Co potom? Možná bude stačit když se pak zapálí a bude konec. Má strach, je jasné, že to bude bolet, ale když zůstane takhle tak tou dobou už bude beztak bolest zase nesnesitelná a nějaká navíc už mu bude jedno. Zatímco se přidržuje stěny, dojde až ke dveřím na chodbu a po schodech se odplazí po čtyřech dolů do haly. Začne se mu silně točit hlava, ale nevšímá si toho. Doplazí se až ke dveřím ven a natáhne se po klice. Nikdy by si nepomyslel že dá tolik práce otevřít jedny pitomý dveře.
Konečně se mu podaří dostat se ven. Do tváří ho hned uhodí studená sněhová vichřice. Třeba postačí když tu zmrzne… odplazí se co nejdál a asi po půl hodině zůstane vyčerpaně ležet mezi stromy a keři. Tvář má z části zabořenou ve sněhu a prsty mu už dávno zmrzly, že je ani necítí. Před očima se mu blyští čerstvý sníh v měsíčním světle a do ramene ho píchá nějaká větev z křoví za ním. Nemá na sobě ani kabát. Jeho tělo už je promrzlé na kost, neví jestli ho to bolí nebo ne. Vítr už se trochu utišil, ale sněhové vločky dál poletují kolem, jako přikrývka na jeho hrob. Vlastně je to takhle docela hezké. Ticho kolem nenaruší vůbec nic krom občasného zašustění větru ve větvích. Naposledy zvedne oči k hvězdné obloze nad sebou. Z neznámého důvodu si na chvíli vzpomene na chvíle strávené s vlastní rodinou. Je to tak dávno… Jeho matka si ho vždycky posadila na klín a za temných večerů mu předčítala pohádky. Seděli jen tak na křesle přikrytí dekou a on se snažil uhádnout které z řádků v knížce máma zrovna čte. Pousměje se při té vzpomínce a najde na obloze tu nejjasnější hvězdu. Říkala že ta je jejich. Dohlíží na něj i dnes. Od té doby co je zabili, se nikdy nepokoušel s někým sblížit. Musel se držet zpátky přede všemi, aby nezabili i jeho. Najednou nechápe proč to dělal. K čemu to bylo? Vždyť z toho života nic neměl. Měl to skončit už dávno…
Zavře oči a poddá se chladu a vyčerpání. Už aby to bylo za ním…

Kazuki se probudí až po jedenácté večer. Hned vstane a vejde do vedlejšího pokoje. Postel je zmuchlaná a Chase nikde. Co se stalo? Ve stavu v jakém je, by se neměl ani udržet na nohách. Jako blesk vyletí ze dveří a nechá se dál vést intuicí. Je to celé jen jeho chyba. Všechno co udělal bylo a je špatné. Po nekonečném hledání v okolí domu, kdy prohlédnul každý keř, a každé zákoutí ho konečně najde.
"Chase!" křikne na něj a přeběhne mu mráz po zádech. Na chvíli se nemůže ani pohnout v hrůze jestli je ještě naživu. Nakonec se donutí kleknout si vedle něj a trochu si chlapce nadzvednout k sobě. Rukou mu setře sníh z obličeje a přiloží tvář těsně k průsvitným rtům. Dýchá, slabě ale přece. Zřejmě jen fakt, že je jeho tělo tak zmrzlé způsobuje, že necítí bolest. Byl to snad důvod proč se odplazil až sem? Mírně s ním zatřese ve snaze ho probudit. K ničemu. Na černých řasách už se lesknou ledové krystalky. Rychle si ho vyzvedne do náručí a rozběhne se domů. Položí chlapce na gauč v obýváku a zapálí oheň v krbu. Posadí se vedle něj a dává dobrý pozor, aby v místnosti nebylo příliš tepla.
Po chvilce se sníh na blonďáčkovi úplně rozpustí čímž ho zmáčí od hlavy až k patě. Kazuki ještě počká dokud si není jistý, že chlapcovo tělo není úplně promrzlé a potom mu začne mokré šaty svlékat. Bohudíky, že je Chase ještě v bezvědomí, protože jinak by to asi pěkně schytal. Nadzvedne chlapce do sedu a pokusí se přes něj přetáhnout teplý měkoučký svetr. Vtom se mu štíhlé prokřehlé ručky obtočí roztřeseně kolem krku a blonďaté vlásky ho zalechtají na obličeji. Obleče mu fialkový svetr a přitáhne si ho blíž do svého náručí. Zřejmě to hodně bolí, už jen rozmrzání jeho těla musí být děsné a do toho bolest způsobená přeměnou na upíra… Kdyby se aspoň nepokoušel tak hloupě ovládat a rovnou se mu zakousl do krku… beztak nemá jinou možnost pokud nechce takhle trpět až kdoví do kdy.
"Já vím, že ti to přijde odporné, ale… přestane to tolik bolet." Zašeptá protože ví, na co chlapec myslí. Má obličej těsně u jeho krku, tak proč se nezakousne?
"…t-t-t-to, n-n-nejd-de…" vydechne chlapec skrz drkotající zuby a Kazuki si uvědomí v čem je problém. Příliš se třese zimou a asi má ještě pořád dost ztuhlé tělo, protože jinak by mu asi teď vyrýval nehty do ramen.
"Tak dobře… zkusíme to jinak." Řekne a položí ho pod sebe zpátky na polštář na sedačce. Blonďáčkovy oči už září jasnou červenou. Stejně jako předtím se zakousne do své ruky a pak se přitiskne k promrzlým rtům. Zavře oči, co na tom, že si to užívá jako polibek…
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wierka Wierka | 30. prosince 2008 v 15:52 | Reagovat

pěkný....  ale chudáček málem nám umrznul....  dál dál dál prosím :o)

2 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 30. prosince 2008 v 18:25 | Reagovat

"Asi..budu zvracet." Ty jo Kiruše tím's mě úplně dostala..*culí se* Já nevím, ale mě to přišlo děsně vtipný... No dobře nebudu se v tom rýpat..Jo a Hiro-han tam žádný chyby nikdy nevidí...asi nemám "češtinářský" nadání, boco..

A teď...Hiro-chan tak nějak nemá Kazukiho vůbec ráda... Já fakt nevím, ne že by mi nebyl sympatickej nebo tak...ale prostěěěě...Je to ošklivej upír... a chudinka Chase...*ona s tím nehodlá dát pokoj..*

Ale jinak pěkný díl, rozhodně souhlasím s umíráním ve sněhu, je to děsně romantický...*v očích jí hrají nadšený ohníčky*

3 Elo-chan Elo-chan | 30. prosince 2008 v 20:08 | Reagovat

no tedy... já dneska budu muset souhlasit s hiroko. tedy až na ty výhrady ke kazukimu a upírům obecně... *prská* ale to s tím zvracením bylo až neuvěřitelný. musela jsem se v tu chvíli třískat. a umírání ve sněhu? awww~ awww~~~ *má pocit, že z ní už moc víc než to okouzlený kňučení nedostanou* musím říct, tahle povídka je dokonalá. a to ješště víc, než má kira-chan ve zvyku ^^

4 Rapidez Rapidez | 30. prosince 2008 v 20:33 | Reagovat

Jojo, zatím je tohle mimořádně vyvedený kousek! K oněm chybám, to neměla být stížnoust, jen prosba. Díky, že se naše čtivadárkyně snaží. (Chybky jsou, ale v mnohem menším počtu, - buďte rády, že je přehlížíte, aspoň vám to nekazí prožitek.)

5 Kira-chan Kira-chan | 30. prosince 2008 v 22:32 | Reagovat

Jsem MOOOC ráda, že se líbí ^.^ díky za komentíky. Budu se snažit i nadále (snad i bez chyb XD) ;)

Pokráčo bude nejpozději zítra večer ;)

6 Lex-san Lex-san | Web | 16. září 2009 v 17:07 | Reagovat

Tak to se nedivím, že se Kazukimu takovýto způsob pití krve líbí :-)) Co na to ale Chase? Možná lepší nevědět :-)) Jinak píšeš vážně svěle. A já jsem žádný chibi nenašel ...:-)) Ne to bude tím, že jsem tak začtenej do příběhu, že nic jinýho nevnímám...

7 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 12. ledna 2011 v 8:48 | Reagovat

Kjááá to je Kawaiiii ^^ Už se těším až budu doma a budu si moct přečíst další dílek. Začínám na tom být závislá xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama