4 část

30. prosince 2008 v 22:35 | Kira-chan |  Noci krve
Tak jsem se rozhodla dát sem pokráčo hned teď. Navíc... mám toho dopředu ještě celkem dost ;) Doufám, že se bude líbit ^.^


Chase se probere pod něžnými doteky černovlasého upíra. Neotevře oči. Bolí ho celé tělo ještě nespočetněkrát hůř než předtím. Chce brečet, křičet a rvát si vlasy, ale nemůže se ani pohnout. Je mu strašná zima a přitom má pocit, že mu hoří celé tělo. Něčí pevné paže přes něj začnou opatrně přetahovat něco měkkého a teplého. Roztřese se snad ještě víc než předtím. Instinktivně vycítí, kde je černovlasý mladík a v zoufalství se mu pokusí obtočit ruce kolem krku. Nemůže s nimi skoro pohnout a každý takový pohyb je jen další křečí navíc. Jeho mysl sebou chce škubat a křičet, ale tělo ho odmítá poslechnout.
"Já vím, že ti to přijde odporné, ale… přestane to tolik bolet." Zaslechne vedle sebe známý tichý hlas. Myslí krev… vlastně… chce ji… vezme cokoli co jen trochu zklidní tohle mučení. Ale nedokáže ani pořádně otevřít pusu. Očima probodává jemnou kůži před sebou. Tolik se do ní touží zakousnout… a zrovna teď nemůže. Mladík ho položí zpátky na polštář. Popadne ho zoufalství, chce si ho přitáhnou tak těsně jak to půjde. Chce jeho krev, tu úžasnou chuť až ho to děsí. Tak uklidňující a lahodnou i v celé nechutnosti tohoto zrůdného činu. Kazuki se zakousne do své vlastní ruky a vůně jeho krve dožene blonďáčka téměř k šílenství. Nebo je to snad ta příšerně se stupňující křeč? Černovlásek se k němu skloní a Chaseovi se zúží zorničky očekáváním a někde na pozadí jeho mysli i děsem z toho co teď udělá. Přesto dychtivě polkne všechnu krev, která se mu dostane do úst a nechá Kazukiho aby to ještě zopakoval, než se konečně sám může dost pohnout na to, aby se mu zakousl do krku. Černovlásek vzdychne a obejme ho stejně jako předtím s jednou rukou kolem pasu a druhou ve vlasech. Chase se ho drží za ramena a vychutnává si jeho krev snad ještě víc než pocit polevující křeče. Po chvíli se od něj odtrhne a jemně slízne zbytek červeně, jako by se omlouval za svou hloupost. Zase má na sebe vztek. Jak je vidět jemu prostě neuteče a jen si všechno zhoršil natolik, že už se zase neovládl a udělal tu odpornou věc jako předtím. Nesnáší se za to. Rozechvějeně si položí hlavu na Kazukiho rameno a nechá se od něj konejšivě hladit po zádech. Vlastně je to i jeho vina. Nic by se nestalo, kdyby ho tam nechal a už vůbec nic by se nestalo, kdyby z něj neudělal tuhle zrůdu. Jedna jeho část by ho od sebe nejradši odstrčila a druhá by se přitiskla ještě blíž do toho objetí a nechala se utěšit něžnými doteky. Zase neví co dál…
"Proč jsi mě tam nenechal?" hlesne neurčitým tónem. Nevyčítá mu to, ale ani mu za to nehodlá děkovat.
"Mysli si co chceš. Ale nikdy si neodpustím co jsem ti provedl a příliš mi na tobě záleží, než abych tě nechal umřít kvůli mé chybě." Odpoví.
"Já ti to taky nikdy neodpustím. A nezáleží na tom kolikrát mě zachráníš. Nenávidím tě." zavrčí blonďáček už zase navztekaně a téměř může cítit bolest, kterou mu těmi slovy způsobil.
"Já vím." Hlesne jen černovlásek a sundá z něj ruce, aby ho položil zpátky. Aniž by se na něj ještě podíval, odejde z místnosti a nechá ho tam ležet. Proč ho zachraňuje? Vždyť přece musí vidět jak moc mu tenhle život ubližuje, tak když mu na něm tolik záleží, proč ho nenechá zemřít? Přesto… není si úplně jistý, jestli to co řekl byla zcela pravda. Vlastně, napříč tomu, že je to upír a co mu udělal… je od smrti jeho rodičů jediný kdo se k němu chová něžně. Jediný kdo je na něj milý a dívá se na něj očima, ve kterých má jeho život nějakou cenu. Má strach, ale třeba by mu mohl dát šanci. Jenže… není si moc jistý, jak mu to půjde. Prostě mu to nedokáže odpustit. Nemůže si pomoct. Nesnáší jedinou osobu, které na něm ještě záleží. Je to divné… snad by se občas mohl chovat trochu míň naštvaně. Ovšem jen za podmínek, že ho nebude líbat, nebude ho osahávat ani dělat jiné příliš blízké věci.
Uběhne nějaká ta chvíle co Kazuki odešel a Chase už si začne myslet, že ho tu nechal samotného. Vstane a trochu nejistě zamíří ven z pokoje. Prohledá několik horních místností, ale nikde nikdo. Kde jen může být? Vyhlédne ven z jednoho otevřeného okna. Kazuki stojí venku před domem. Má sklopenou hlavu a nevzal si ani kabát. Vypadá zamyšleně. Chase vytáhne dlouhý hábit z nejbližší skříně a seskočí z patra na zem rovnou za něj. Černovlásek se pohotově otočí připravený ho uhodit. Zastaví se rukou těsně před chlapcovým obličejem. Blonďáček ani nemrkne, jen se narovná a rovnou mu protáhne nataženou ruku jedním rukávem. Kazuki vypadá dost zaskočeně. Chase se vyhne jeho pohledu a navleče ho do hábitu beze slova vysvětlení. Potom co se mu konečně podaří provléct mu rukávem i druhou ruku si stoupne těsně před něj a začne mu zapínat knoflíky od krku až po kolena. Černovlásek se za celou dobu ani nehne. Neví jestli ho to má znervózňovat nebo ne. Blonďáček se otřese zimou a otočí se k odchodu zatímco pohled nechá zabodnutý do země. Kazuki ho chytí za zápěstí a trhnutím ho k sobě otočí čelem. Nemusí se ani na nic ptát, otázku už má černovlasý mladík napsanou v očích. Zajímá ho, proč se stará? No… proč asi…? Vlastně, to by chtěl taky vědět.
"Nastydneš." Hlesne jako vysvětlení a uhne pohledem do země. Nevypadá to ale, že by ho Kazuki nechal jít. "Pusť mě! Je mi zima!" křikne na něj navztekaně a pokusí se mu vysmeknout. Celkem zbytečně. Navíc k tomu mu ještě podjede na sněhu noha a málem spadne. Kazuki ho chytí. Jak jinak, pokaždé ho chytí. Pokaždé je vedle něj od chvíle kdy se potkali. Znovu ho k sobě přitiskne v tom ochranitelském gestu. Chase se nebrání. Zůstane na něm jako hadrová panenka opřená obličejem o zeď. Má strach… děsí se té blízkosti. Ucítí jeho rty ve svých vlasech. Odstrčí ho od sebe a rozběhne se zpátky dovnitř vily. Zastaví se až v obýváku, kde se posadí na zem před krbem. V místnosti je tma. Může být něco kolem jedné ráno. Natáhne ruce k ohni, aby se prohřály. Strašně se třese, ale zima toho není jediným viníkem. Někdo přes něj zezadu přehodí deku. Polekaně se otočí na Kazukiho. Ani si nevšiml, že přišel. Černovlásek se zjevně rozhodne využít chvíle, kdy je zaskočený a obejme ho tak, aby ho do deky zabalil celého. Zůstane k němu zezadu přitisknutý a obličejem se přiblíží těsně k jeho uchu.
"Můžeš mě nenávidět, ale nic nezměníš na tom, že tě miluju." Zašeptá jemně a s něžným úsměvem se od něj zase odtáhne. Chase chvíli zůstane šokovaně sedět a zírat před sebe než se vzpamatuje dost na to, aby byl schopen se pohnout. Rychle vstane a vyběhne z pokoje přičemž málem zakopne o deku, kterou přes něj černovlásek přehodil. Cítí vyděšené chvění po celém těle až v žaludku. Je mu zle a má pocit, že se s ním všechno točí. Jako by ho něco podvědomě nutilo utíkat. Nejradši by brečel, aniž zná přesný důvod. Vletí do pokoje v horním patře a zapráskne za sebou dveře. Následně se po nich sveze na zem a skrčí se tam jako hromádka neštěstí. Miluje ho? Ne že by to netušil, ale říct to takhle přímo… snad nečeká, že mu to bude oplácet? To v žádném případě. Stále se chvěje… nejde to zastavit.
Někdo se pokusí zvenku dveře otevřít. Chase na ně hned přitlačí zády, aby je zase přibouchl. Zaplaví ho hrůza. Ať odejde… ať jde rychle pryč, nebo omdlí, bude zvracet, křičet, nechce ho tu! Připadá mu, jako by měl v zádech zabodnutou kudlu, která se každou vteřinou zabodává hlouběji a hlouběji, nemůže dýchat a před očima má mžitky, přesto nedokáže myslet na nic jiného, než udržet dveře zavřené. Jen ať se ten upír nedostane dovnitř. Nepříjemné chvění až ve vnitřnostech mu prostoupí do celého těla v podobě neovladatelného třasu. S každou vzpomínkou na každý Kazukiho dotek je mu ještě hůř. Už to moc dlouho nevydrží. Nemůže už ani normálně uvažovat. Jeho mysl dokonale pohltila panika a zoufalství…
"Chase? Promiň, můžu dál?" zeptá se. Blonďáčkovi se stáhne krk natolik, že se opravdu už nemůže ani nadechnout.
"Ne! Vypadni!" křikne na něj sotva to trochu pomine, ale nevypadá to, že by mu udělal tu radost.
"Prosím…nechtěl jsem tě vyděsit." Jeho hlas zní tak zoufale… kdyby nebyl v tomhle stavu, asi by tomu neodolal a otevřel, ale teď by dal život jen za to, aby byl černovlásek co nejdál od něj zavřený v nějaké cele odkud není úniku.
"Zapomeň! Už se povedlo!" podjede mu hořká pravda a postaví se s hlavou svěšenou k zemi, aby se mu líp držely dveře. Před očima má černo a třesou se mu kolena. Je konec, už ty dveře dýl neudrží, sám se sotva drží na nohou. Nejen to co Kazuki řekl, ale to jak se chová, jak se na něj dívá… všechno ho to děsí. Nikdy mu nepřipadlo, že je tak sám jako právě teď. Když mu nemůže nikdo pomoct. Přál by si být někde daleko odsud. Co nejdál od Kazukiho. Ale to není možné. Na chvíli podklesne v kolenou a Kazuki prudce dveře otevře čímž ho shodí na zem. Zůstane tam klečet s pohledem zabodnutým do podlahy. Nechce se na něj otočit. Stejně by z něj neviděl víc než ty velké černé kruhy co sleduje už pěknou chvíli. Nezvětšily se teď? Určitě je mu ale víc zle. Má pocit, že se točí, chce to zastavit. Opře se o ruce, ale pocit neustává. Navíc teď jasně cítí třas i hukot v hlavě, slyší odněkud vzdáleně vlastní zrychlený dech… to je ono, nemůže pořádně dýchat. Sípavě zalapá po dechu a vystřelí rukou ke krku. Svetr co má na sobě má široký výstřih, krk má holý a přesto se nedokáže zbavit silného nutkání z krku něco sundat, jako by ho něco škrtilo i když tam nic není. Potřebuje se nadechnout, jen trochu… aspoň trošku vzduchu… je ochotný seškrábat si kůži z krku, něco ho škrtí, nemůže dýchat, třese se , nic už nevidí, je mu zima a zároveň vedro, kam se poděly všechny zvuky? Jen ten hukot… je to jako sbíječka, třeští ho z toho hlava. Dost už! Dost!
"Chase! Chase! Prosím poslouchej mě přece! Co je ti? Co se děje? Slyšíš mě? Jsem tady s tebou, co je ti?!" něčí hlas… je tak daleko… snaží se snad překřičet ten palčivý zvuk drtící mu hlavu? Moc mu to nejde...
"Chase… klid, prosím uklidni se trochu… co je ti?" zní tak… zoufale, skoro plačtivě… to musí být Kazuki. Zase je u něj? Dotýká se ho?! Zmocní se ho ještě větší hrůza než předtím, nic už ale necítí, skrze náhle prudce narůstající hučení v hlavě přestane všechno vnímat. Stále nemůže dýchat, ale všechny jeho pocity něco utlumí… asi teď konečně omdlí, nebo už umírá? Až se probudí… bude zase muset pít černovláskovu krev? Ne… už ne…
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 1. ledna 2009 v 16:49 | Reagovat

Hi...Chase, je docela vzdorný Uke s těmi pravými hláškami...xD Asi se mi začíná líbit...xD Ne on se mi fakt líbí, vždycky ví co odseknout...*uculuje se*

2 Wierka Wierka | 2. ledna 2009 v 19:17 | Reagovat

supr.... a dál a dál a dál.... :oD plosíím

3 Elo-chan Elo-chan | 4. ledna 2009 v 23:17 | Reagovat

nani? ty dvě... jakto, že jsem jediná tak otřesená? četly vůbec to samý? to není možná... copak je našemu blonďáčkovi? *začíná ho pomalu oplakávat* no a...to mi říkej, že jsou tvoje povídky o ničem. jen to, že mě donutily roztřást jako ratlíka a neodvažovat se dejchat spolu s chasem je víc než dost. v uvážení aktu, že to bylo vlastně jen pár slov? přiznávám to bez mučení, nikdy tě nejspíš nepřestanu brát jako vzor. cejtim se teď maličká. a zatraceně se mi to líbí~! tohle byl totiž ten nejlepší, nejlepší díl~~~! *vykulila oči, když si vědomila, jak nadšená vlastně je*

4 Lex-san Lex-san | Web | 16. září 2009 v 17:19 | Reagovat

To že se Kaziku vymáčkne takhle brzo jsem vážně nečekal :-))Ale s Chasem si ještě užije, páč ho přece musí pořád zachraňovat, ne? :-))

5 ada ada | 20. února 2011 v 12:41 | Reagovat

odkedy môže upíra zabiť mráz?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama