Část 1.

24. prosince 2008 v 22:42 | Kira-chan |  Noci krve
Vím že je už trochu pozdě, ale dřív jsem se sem nedostala. Doufám, že jste měli stejně tak nádherné vánoce jako já ^.^ protože ty moje byly opravdu perfektní ;)
Takže tady ode mě máte první část slíbené nové povídky, kterou jsem rozepsala pro vás k Vánocům... nebo spíš pro (doufám) zpříjemnění vašich povánočních svátků ;)

Dopředu můžu prozradit, že je to upírská povídka, snad mě za to Elo-chan neuškrtí ale na Damíčka a Louisíka stejně nikdo nemá ;), navíc se odehrává v dnešní době a zatím se mi zdá trochu divná... ale snad se bude líbit. ^.^ image hlavních hrdinů mám už rozkreslenou (ano, budete muset řežít další z mých kreseb) a dám vám ji sem hned... hm... někdy během zítřka. ^.~ A tady už to je...


Bylo ticho, které narušoval pouze zrychlený dech mladíka ležícího na studené zemi. Sníh pod ním zářil do noci a třpytil se ve světle hvězd a měsíce, který dnes dostával podivně načervenalý nádech. Nebyl schopen vnímat nic z toho co je kolem něj. Zůstával jen hlad… příšerné žízeň sžírající jeho tělo i mysl… jediné na co mohl myslet byla ta věc… krev… Copak už se nedovede ovládat? Potom co ho lovci upírů tak vážně zranili asi jeho sebeovládání značně kleslo. Léta, kdy se držel na uzdě se dostávají ke slovu… strašně to bolí… zblázní se z toho. Nemůže pohnout tělem jinak, než že s sebou cuká v návalech bolesti. Jak se sem vůbec dostal a co je tohle za místo? Musí být hrozně daleko od lidí? Zřejmě to tak zařídil jeho otec, protože nechtěl, aby zemřel. Jenže… mrtvému by mu bylo líp a tímhle tempem už dlouho beztak žít nebude.

Zvedl se vítr a s ním přišla i neznámá vůně. Nikdy ještě nepocítil něco tak prudkého. Ten člověk, nebyl daleko, vlastně se stále přibližoval. Začínalo to být až mučivé. Cítil jak se chvěje nedočkavostí… nevnímal zimu, a už skoro necítil ani bolest. Byl si vědom toho, že jeho oči teď musí být zářivě rudé. Pohledem naposledy zabloudil pod sebe, kde byl sníh silně nasáklý jeho vlastní krví. Už jen chvíli… a bude si moc vzít zpátky sílu a ta bolest přejde… jen ještě chvíli vydržet a konečně po tak dlouhé době bude moct zklidnit svou žízeň.

Zavře oči. Nechce přece vyplašit svou oběť. Ta vůně je stále blíž. Má pocit, že se mu z toho rozskočí hlava. Jak může být někdo takhle lákavý? Nevidí ho přicházet, ale moc dobře slyší jeho kroky, křupající ve sněhu v těsné blízkosti. Je asi hodně mladý. Jen stěží se udrží neotevřít hned oči ačkoli škubání vlastního těla pod návaly bolesti se zklidnit nepodaří. Ten mladík vedle něj neřekne ani slovo. Místo toho slyší, jak si kleká vedle něj. Už to nejde dýl vydržet. Chlapec nad ním se skloní níž a to se stane jeho osudovou chybou. V tu chvíli se mladík na zemi vymrští a povalí ho pod sebe na zem. Třese se vzrušením nedočkavostí zimou a mučivou bolestí zároveň. Ani si chlapce neprohlédne a rovnou se zakousne do jemné kůže na jeho krku. Horká krev mu téměř okamžitě vlije do žil nevídané množství energie. Bolest hluboké rány na hrudi se začne zmírňovat. Za celých dvě stě let nepotkal nikoho s tak neskutečně chutnou krví jako ta jeho. Je tak… nepopsatelně úžasná. Trochu se mu z toho točí hlava. Cítí jak se jeho mysl zklidňuje. Něco tak krásného už dlouho nezažil. Konečně se odtáhne od své oběti, kterou držel celou dobu pevně kolem ramen. Z nějakého důvodu ho nechce zabít i když přestat je těžší než si myslel.

Teprve až je jeho mysl klidná, tak si plně uvědomí co způsobil. Podívá se zblízka do sněhově bledé tváře neznámého chlapce… přeběhne mu mráz po zádech a roztřese se v zoufalství nad tím co provedl. Výraz skoro dívčího obličeje je nečitelný. Trochu vyděšený a zároveň zvláštním způsobem klidný. Světlé modrofialové oči orámované klenbou z dlouhých černých řas, andělský obličej, který snad ani nemůže patřit člověku, světlounké blond vlasy téměř se dotýkající malých ramen a hubená postava v dlouhém černém kabátu. Jako výjev ze snu, ale až děsivě skutečné. Nemůže na nic myslet. Tohle… si nikdy neodpustí. Kdoví proč, ale chuť jeho krve, jeho vůně, oči, rty… něčím ho neskonale přitahuje. Tak jako ještě nic, co kdy viděl. Cítí, že se o něj teď musí postarat. Tohle je jeho vina, nemůže to tak nechat. Znovu stiskne chlapcova ramena a zadívá do těch světlých očí i když ví, že ho ten pohled znovu vtáhne do své hloubky ve snaze ho tam utopit. Chlapec vypadá jako by se každou chvíli měl roztříštit na milión kousků… má strach ho držet, aby mu neublížil, má strach ho pustit, aby nespadl. Tak strašně toho lituje. Proč zrovna na tomhle chlapci si musel vybít svou žízeň. Proč zrovna on? Tohle je poprvé co něco takového cítí… je z toho zmatený, ale rozhodnutý zároveň. Ten kluk bude trpět… jeho vinou a je tedy na něm, aby se o něj dál postaral jak jen to bude možné. Žádné naděje na odpuštění tu zřejmě nebudou… přesto, cítí že se od něj už nedokáže hnout, ani kdyby chtěl.

Jeho pohled spočine na blonďáčkovu krku potřísněném krví. Chlapec se zachvěje a s trhnutím od něj odskočí.

"Počkej!" křikne na něj mírně upír s lítostivým pohledem. Chlapec se na něj přikrčeně dívá vyděšenýma očima. Pokusí se vstát, ale ani se nenarovná a už se odporoučí k zemi. Zřejmě to s tou krví přece jen trochu přehnal. Ihned k chlapci přiskočí a vezme ho už v bezvědomí do náručí. Pomalu si začne vybavovat kde je. Kdysi tady chodil na střední školu, než se museli znovu přestěhovat. Pokud ví, je teď jejich bývalý dům prázdný. Podle intuice zamíří někam do lesa a doufá, že se neplete. Kdoví kolik se toho za tu dobu změnilo. Nakonec tu nebyl už 136 let.

Zastaví na osamoceném místě uprostřed lesa před velkou vilou. Roky se na ní vůbec nepodepsaly. Vypadá stejně, jako když jí odkoupily. Takže původní majitelé měli pravdu. Říkali, že je na tenhle dům uvalená kletba, která ho zanechá v pořádku po celá staletí. Taky za to tenkrát museli hodně zaplatit, ale jak je vidět, tak ne nadarmo. Ti upíři, co tu bydleli před nimi, jsou teď kdoví kde.

Vejde dovnitř a položí chlapce opatrně na velkou sedačku. Přece jen to vypadá, že tu někdo po nich byl. Koupili totiž nový nábytek, televizi a další věci a všechno vypadá dost nové. Každopádně nezbývá než to zkontrolovat. Vyjde po schodech do vyššího patra. Prohledá všechny pokoje a konečně narazí na to co hledal. Nějaký lidský pár spí pokojně ve své posteli a zjevně o ničem netuší. Rozsvítí světlo a počká, dokud jejich pohledy nespočinou na něm.

"Máte hodinu na to, abyste si zbavili a odjeli." Řekne a dá si dobrý pozor, aby viděli jeho dlouhé bílé tesáky.

"Kdo jste? Odejděte, nebo zavolám policii!" křikne na něj muž a natáhne se po mobilu. Černovlasý mladík ho však předběhne a než stačí říct půl slova, rozdrtí mobil svou botou a je si jistý, že neodmítnou jeho žádost vyhovět. Žena něco vyděšeně zakvíkne, ale černovlasý mladík už si toho nevšímá. Důležité je jen to, že začnou dělat co jim řekl. Sejde zpátky za chlapcem do pokoje a sleduje jeho klidný bledý obličej. Rozhodne se, že si tu ale chce některé věci nechat a tak vejde zpátky do pokoje s manželi a nechá je sbalit jen oblečení a další věci, které nechce a nebo nepotřebuje a až si je jistý, že to stačí, vyhodí jejich tašky oknem před dům a otočí se na ně se záměrem hodit je taky, ale ti dva to zřejmě pochopí a radši utečou hlavními dveřmi. Sleduje je z okna, dokud nezmizí ve tmě lesa. Je tu najednou ještě větší ticho než předtím. Přiloží si prsty na rty a zavře oči pod vzpomínkou na blonďáčkovu horkou krev. Tak úžasné, až ho z toho mrazí. Nejhezčí a nejděsnější vzpomínka zároveň. Netušil čím to je, že mu na něm tolik záleží, ale rozhodně nechápal jak to mohl udělat. Kvůli němu se z něj stane upír… bestie a k tomu horší, než on sám. Na rozdíl od černovlasého chlapce se jako upír nenarodil, jeho ovládání bude velmi křehké, nestálé… a bolestivé. Za tohle ho může jedině nenávidět.

 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 25. prosince 2008 v 20:49 | Reagovat

*lehce hysterčí* Kiruše, ty jsii....vrrr..jak můžeš z něčeho tak čisťounkýho udělat upíra..?? Upíři jsou zlí násilnící, nemravní a zlí...*to už jsem asi říkala.xD* Prostě jsi vrahoun, vůbec si nevážíš svých postav a na počkání z nich děláš upíry, kór když jsou malý, roztomilý a malý....*začíná se uklidňovat* Chudinka malá....Ale já si ho prostě neumím představit jako upíra..upír je Alucard, upír je Dami (Louis není upírrrr...*pořád se tomu chabě brání..xD*) a Upír je možná ještě můj oblíbenej knižní, s tím šíleným jménem na který si teď nemůžu vzpomenout, ale TOHLE roztomilý mládě nemůže bejt upír...*třískla hlavou* Prostě neeeeee....*začíná upadat do deprese* Kde je Severus Snape, když ho člověk potřebuje....On MUSÍ rychle VYMYSLET nějakej lektvar proti upírismu...když existuje lektvar na zkrocení vlkodlaka...(Ještě Lawri je upír,ale ten je taky malej, jenomže s tím jsem smířaná protože ten je zase zákeřnej a má tak Ehm....nevyčerpatelný sexuální apetít,..ten potřebuje dlouhej život...xD)...Sakra kde je Harry Potter, když ho člověk chce.....*už si skoro rve vlasy*

2 Kira-chan Kira-chan | 25. prosince 2008 v 23:03 | Reagovat

*mírně v rozpacích* etooo, co tu dělá Potter se Snapem??? *zamyšlený výraz* ale dobře, přiznávám že to co jsem mu provedla je dost týrání zvlášť pro tuhle osůbku, ale znáte mě, Mé heslo -UKE MUSÍ TRPĚT- no... tak se mi zachtělo ho potrápit rovnou zezačátku ^.^"

3 Wierka Wierka | 26. prosince 2008 v 16:49 | Reagovat

tééda, dost zajímavé, jsem zvedavá cose z toho vyklube..

4 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 27. prosince 2008 v 16:38 | Reagovat

Potter a Snape tu vymýšlí lektvar proti upírismu... Jak můžeš chudinku takhle trápit, jasně jasně každej Uke MUSÍ trpět...ale takhle...??..

5 Kira-chan Kira-chan | 27. prosince 2008 v 22:04 | Reagovat

Wierka to já taky ještě čekám co za zvrhlosti mě k tomu ještě napadnou XD

Hiroko ty mě ale urážíš, to si opravdu myslíš, že tohle už je konečný výsledek mého sadomasochistického smýšlení? Ne ne...*nebezpečný úsměv* tohle, je teprve začátek *devil smile*

6 Elo-chan Elo-chan | 27. prosince 2008 v 23:57 | Reagovat

hiro...ko? *klesla jí čelist, když přečetla to její vyjádření* no... no to nemyslíš vážně! *nafoukla uraženě tváře do enormní velikosti, zatímco si k sobě tiskne všecky chudáčky pomluvený upírky a kirušku k tomu*

kira-chan, nic si z toho nedělej. ta holka *plazí po hiroko jazyk* je ještě tele, ona z toho vyroste... a já s tebou naprosto souhlasím. a jako patron svých miláčků prohlašuju, že jsem mnohem kvalifikovanější než ona s tím svým potterem... *ještě pořád nad hiro-chan kroutí hlavou*

ale teď už k věcem, co si pozornost zasloužej... *rozzářila se jako malý děcko, divže netancuje po pokoji*  kira-chan píše na upíry~~~! *nadšená, že ani mluvit nemůže, jen valí oči* a a a...jak píše! tohle doopravdy prohlašuju za nejlepší díl. za nejlepší díl ÚPLNĚ ze všech! dokonalost... a ten uke... *pouští srdíčka* dokonalost...

7 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 28. prosince 2008 v 15:30 | Reagovat

*škrábe se na hlavičce* Prej tele...Pfff...*vyplázne jazýček* to říká taaa pravá... Každopádně Hiro to myslí vážně...*bručí*

8 Kira-chan Kira-chan | 28. prosince 2008 v 15:31 | Reagovat

Jé Elo-chan díky ^.^ hned vám sem šoupnu ten výtvor co jsem kreslila... ;) a samozřejmě pokráčo.

9 Ni-chan Ni-chan | Web | 7. ledna 2009 v 14:10 | Reagovat

ehmm *šoupe nohama* tak v tomhle bude nini za Hiro páč upíry moc nemusí, krom pár vyjímek viz Louis, který tak docela jako upír není *pevně si za tím stojí* a tohle je čirá zlotřilost *utíká číst dál*

10 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 12. května 2009 v 10:27 | Reagovat

Moooc hezké, líbí se mi to, upíry zbožňuju, je to to nejlepší co může být!! ^_^ Taky bych jím chtěla být :D:D:D

11 Lex-san Lex-san | Web | 16. září 2009 v 16:21 | Reagovat

Jupí! Povídky s upíry fakt můžu a tohle vypadá vážně zajímavě. Sem zvědav, co se vyklube z obou protagonistů...

12 hellkitten hellkitten | Web | 18. září 2010 v 16:15 | Reagovat

muu poc sichni maj povidky s upejry dyk e to pekne nehygienicky krmit se necí krvi

13 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 12. ledna 2011 v 8:16 | Reagovat

Jsem velmi ráda, žr jsem našla tvoje stránky. Tahle povídka je moc hezká, doufám, že až budu číst dál, tak mě nezklame...

14 Matty Matty | Web | 21. prosince 2012 v 2:40 | Reagovat

Páni...musím říct, že máš zajímavý styl psaní. Vrhám se na další část. :)

15 nejsso nejsso | Web | 25. dubna 2016 v 15:58 | Reagovat

teď jsem objevila tvůj blog a good...také píšu povídky ale kratší jenom mě vyděsila tady ta dívka (sorry jestli to jsi ty)každopádně mám také blog...no nic měj se a já jdu číst

16 Karin Karin | 17. září 2017 v 12:32 | Reagovat

Jdu pokračovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama