II.

15. prosince 2008 v 15:06 | Kira-chan |  Strážci vesnice
Tady je pokráčo omlouvám se že je to utnutý v takovou celkem blbou chvíli ^.^" a všem Vám moc díky za to že tak vzorně konentujete, jste zlatý ;)


Ve vile se všichni sejdou v obýváku a čekají na Hisaa. Ten se vrátí i se zprávou z vedení.
"Vypadá to, že se budeme muset rozloučit. Já a Tamiko jsme dostali za úkol stráž hranic, takže teď budeme dost mimo. Co se týče tohoto týmu. Velitelem se stává Naoki a místo nás tu bude Ayashi. Vesnice mu důvěřuje ovšem pod záminkou že za něj ty Naoki budeš ručit. A pak je tu ještě jedna věc a to…" odmlčí se a sjede všechny podivným pohledem. "Z neupřesněných důvodů bude v týmu ještě jeden… no, syn velitelovy sestry. Minori." Hlesne a Naoki s Hisaem sborově prolomí rukama v zoufalém gestu.
"Kdo je to?" zeptá se Ayashi s pohledem na Hisaovi.
"Nemožný naprosto neschopný břídil, kterej je neskutečně zabedněný nemotorný a nejnešikovnější pako v celé vesnici." Otřese se Naoki vztekem a zničeně složí hlavu na kolena.
"Vážně je to tak hrozný?" stočí chlapec svůj pohled zpátky na Hisaa a ten jen s nervózním úsměvem přikývne.
"Takže… já a Tamiko se balíme a vy se tu mějte pěkně." Řekne a spolu s děvčetem rychle vyběhnou schody do svých pokojů. Ayashi na ně zůstane chvíli zaraženě zírat.
"Sakra. To znamená, že už tu bude každou chvílí… co kdybychom se tu zamkli?" navrhne Hideaki a Naoki horlivě přikývne. Mezitím kolem nich proběhne Tamiko s Hisaem a ve spěchu se s nimi rychle rozloučí.
"Tak se mějte." Zavolají na ně a rychle zdrhnou, aby náhodou ještě nenarazili na mistra nešikovnosti.
Sotva se za nimi zavřou dveře Naoki vystartuje z pokoje s klíčem v ruce, aby je rychle zamknul. Sotva doběhne ke dveřím, ty se jako naschvál nárazem rozletí a uštědří mu tak ránu do obličeje. Naoki sletí na zem a zděšeně zírá na černovlasého mladíka ve věku asi sedmnácti let, který stojí na prahu se zářivým přátelským úsměvem. Je ticho…

Minori nadšeně přiběhne k vile. Tohle byl vždycky jeho sen. Konečně bude moct dokázat, že umí být i užitečný a lidi se ho přestanou stranit a přezdívat mu mistr břídilů. Jen aby něco nepokazil. Už zdálky zahlédne někoho vybíhat z vily pryč. Škoda, to musí být Tamiko s Hisaem… tak se s nimi nesetká. Ale to nevadí. Konečně ho přiřadili do něčího týmu.
Nadšením bez sebe rozrazí dveře a první co slyší je náraz něčeho o zem. Zamrazí ho, skloní pohled k Naokimu, kterému nebezpečně zacuká obočí a zarazí se u obvazu přes oko.
"Pane bože! Někdo ti vypíchl oko!" vykřikne a leknutím sebou cukne dozadu. Následuje chvíle trapného ticha, na kterou je tak důvěrně zvyklý. A je to v háji… a to ještě ani nepřekročil práh dveří. Naoki vstane a rovnou mu dveře přibouchne před nosem aniž by ho nechal vejít. Minori tam zůstane chvíli stát jako opařený, než uslyší cvaknout zámek. Zamkli se před ním?
Chvíli čeká, jestli si nedělají jen srandu, ale vypadá to, že to myslí vážně. Stojí tam ještě hodinu, než zaklepe.
"Kdo je?" ozve se zevnitř otráveně Hideaki.
"Můžu už dovnitř?" zeptá se a chvíli je zase ticho. K jeho úlevě mu poté odemknou a pod přísným pohledem Naokiho je Hideaki donucen ukázat mu, kde je jeho pokoj. Minori se pohledem zastaví na malém chlapci s nepřítomným výrazem a červenými vlasy.
"Ahoj, já jsem Minori, asi se ještě neznáme." Usměje se na něj, ale chlapec se na něj dívá stále stejně bezvýrazně aniž by třeba jen mrknul. Stáhne tedy radši nataženou ruku a nechá se zavést do pokoje.
"Zůstaň tady. Nehýbej se a radši se o nic nepokoušej." Řekne Hideaki a Minori s úsměvem přikývne. Není se co divit, že ho i tady mají za břídila, vážně má tendenci všechno zkazit. Trochu smutně se posadí na postel a hodí na zem tašku s věcmi. Zamyslí se nad Ayashi. Na velitelství mu o něm už řekli, ale je zvláštní, že ho dali do téhle funkce i když ho tu nikdo nezná a navíc je to podle všeho vrah a démon. Přesto… ten jeho výraz. V jistém smyslu v něm bylo něco zvláštního. I když mu z něj trochu běhal mráz po zádech. Povzdechne si a napadne ho zajít dolů za ostatními a trochu se seznámit, ale pak si vzpomene, že má počkat tady a na nic nesahat. Musí jim dokázat, že to není pravda. Což evidentně nebude lehké, zvlášť když on sám tomu přestává věřit.
Sejde potichu dolů k obýváku a na chvíli se zaposlouchá, když zevnitř uslyší hlasy.
"Počkat, když Tamiko odešla, tak kdo ti vyléčí to zranění?" ozve se Hideaki.
"Nevím, počkám a třeba se to zhojí samo." Odpoví mu Naoki a Minori konečně vejde dovnitř.
"Můžu pomoct. V léčení jsem celkem dobrý." Navrhne s úsměvem a Naoki sebou trhne zděšením. "Vážně."
"No já… ne díky. To není třeba." Vymluví se, ale Minori se nechce jen tak vzdát.
"Takhle by se ti to hojilo moc dlouho. Nech mě… prosím. Nebudeš litovat." Přistoupí k němu čímž chlapce donutí zasunout se hluboko do opěradla. Vážně si občas připadá jako by měl lepru. Hideaki už se po nich natáhne, ale Minori umíněně přiloží dlaň k obvazu na jeho oku a zavře oči. Soustředí svou energii na správný bod a aktivuje tak rychlejší regenerační schopnost a zároveň celé místo znecitliví, aby to nebolelo.
"Hotovo." Narovná se, ale prudkým pohybem mu podklouznou nohy a spadne nešikovně hlavou na hranu stolu. "Au." Promne si naražené místo vzadu na hlavě a ostatní si ho přeměří zvláštními pohledy, až na Ayashiho, který se dívá někam mimo stále stejně nezaujatě.
"Díky, vážně už to nebolí." Naoki se asi rozhodne ignorovat zakončení jeho pomoci. Minori se po tváři rozlije šťastný úsměv. Třeba by nakonec mohl být užitečný. Dokonce ho nechají, i když s trochou nejistoty sedět s nimi v pokoji a sledovat nějaký pořad v televizi.
Minori si po nějaké chvíli všimne, že ho Ayashi pozoruje svým nečitelným pohledem temnějším než barva tuže a vypadá to, že ani nemrká. Usměje se na něj a otočí se zpátky k televizi. Chlapec ale nehne ani brvou a dál ho spaluje tím pohledem jako by mu chtěl do hlavy vypálit díru. Černovlasý mladík se to snaží ignorovat, ale po půl hodině už je z toho celkem dost na nervy.
"Můžeš u toho aspoň mrkat?" otočí se na něj s podrážděným úsměvem. Chlapec dlouze mrkne a dál na něj hledí jako někdo, kdo usnul v sedě s otevřenýma očima. To už si vyžádá letmou pozornost Naokiho i Hideakiho, ačkoli k věci neřeknou půl slova.
"Proč na mě tak zírá?" otočí se na ně Minori nešťastně a v zádech cítí chlapcův pohled. Naoki jen pokrčí rameny a Hideaki reaguje stejně.
"Nás se neptej." Opáčí Naoki a kývne k červenovláskovi. Minori se otočí zpátky na chlapce a zděšeně vykřikne, protože má jeho obličej těsně u svého. Kdy se sem tak rychle dostal aniž by si toho všimnul? Zůstane polekaně ležet na zemi kam spadl a chlapec nad ním rozkošně nakloní hlavu na stranu se stále stejným pohledem. Hideaki mu věnuje další z nervózních úsměvů při kterém mu začne zrádně cukat jeden koutek úst.
"Můžeš se na mě přestat dívat?" požádá ho.
"Ne." Hlesne chlapec naprosto kouzelným tichým hlasem.
"eh… ne?"
"Ne." Zopakuje stejně tiše a nezaujatě. Poté seskočí z křesla a klekne si naproti němu. Ne tak blízko jako předtím, ale jen na délku Minoriho paže. Zřejmě ve zvědavém gestu znovu nakloní svůj obličej a dál ho hypnotizuje. Minori z toho přeběhne mráz po zádech.
"Naoki! Ať toho nechá!" dožaduje se zoufale pomoci u velitele ale ten je momentálně příliš zabraný do televize.
"Vždyť ti nic nedělá." Opáčí otráveně a Minori se na chlapce místo úsměvu uraženě zamračí. Ayashi ale vypadá, že to ani nezaregistroval a pokud ano tak je mu to zjevně jedno. S tím klukem evidentně něco není v pořádku.
"Vlastně jsem si ještě nevybalil." Vymluví se Minori a rychle se ujme příležitosti vypadnout z dosahu toho temného pohledu. Rychle se zavře v pokoji a začne si vybalovat. Přitom hází věci za sebe s úmyslem je potom nějak srovnat. Musí pořád myslet na Ayashiho. Něco v jeho přítomnosti ho děsí. Ještě teď cítí v zádech jeho pohled. Zamrazí ho při té myšlence a něco ho donutí se ohlédnout.
"Áaaaa!" vykřikne a otřese se leknutím. Chlapec stojí uprostřed pokoje a jeho nečitelný pohled se mu zabodává do očí jako černá propast vtahující do sebe všechno živé. Vzpomínal si přece, že zamknul tak jak to že… podívá se ke dveřím. Jsou odemčené a navíc pootevřené.
"Jak jsi… jak jsi to odemknul?" zeptá se a už po několikáté ho zamrazí. Ve chvíli má před sebou odpověď v podobě pár desítek jehel kroužících kolem Ayashiho. Jedna z nich naprázdno cvakne v otevřených dveřích a zase zpátky čímž dveře naprázdno zamkne a odemkne. Ten kluk asi neoplývá zrovna velkou slovní zásobou. Zatím od něj vlastně neslyšel nic jiného, než -ne-.
"Co po mě chceš?" zvážní trochu Minori a přemýšlivě stáhne obočí.
"Proč už se neusmíváš?" zeptá se chlapec svým tichým hláskem připomínajícím ševelení listí ve větru.
"Proč bych měl?" opáčí Minori trochu zaraženě. Ayashi na se ani nepohne ani to nevypadá, že by chtěl něco dodat.
"Ptal jsem se první." Hlesne po chvíli a namíří na jeho obličej jehly, které doposud neškodně létaly kolem něj.
"Protože… já nevím. Nemám důvod se usmívat.! A ten tvůj pohled mě rozčiluje!" Štěkne na něj vztekle a kupodivu se konečně dočká nějaké reakce. Ayashi nechá zmizet všechny jehly a pohled skloní bokem k podlaze. Napříč tomu, že ho to mohlo ranit nevypadá, že by se chystal odejít. Vlastně působí spíš dojmem, že to pokládá za normální klidnou odpověď. Ayashi zvedne z podlahy červenou pastelku, která se musela vykutálet z krabičky. Nic neřekne jen vezme do ruky pramínek svých vlasů a srovná barvu s pastelkou v ruce. Minori ho trochu zaraženě sleduje. Ayashi sebere ze země krabičku s pastelkami a taky mu vezme několik papírů poházených po zemi. Aniž by mu věnoval třeba jen letmý pohled, beze slova odejde z pokoje a zavře za sebou.
"ehm… nemusíš děkovat. Rád jsem ti je půjčil." Zavrčí za ním Minori podrážděně a začíná mít silný dojem, že spolu zřejmě nebudou vycházet ani kdyby o to Ayashi stál. I když o tom silně pochyboval už jen kvůli tomu, že měl podezření že chlapec ani žádné city nemá.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rapidez Rapidez | 15. prosince 2008 v 20:28 | Reagovat

*dychtivě očekává další část*

2 Arhoo-chan Arhoo-chan | Web | 15. prosince 2008 v 20:43 | Reagovat

Ten ayassese mi nechce líbít ale je to užasné těším se na dalšíd:XDD

jinak možná nevíš kdo jsem ale to nevadi řeknu ti to Shi-chan se ozvala a už není tak moc naštvaná tak se rozhodla něco okomentovat

3 Kira-chan Kira-chan | 15. prosince 2008 v 21:55 | Reagovat

Yeaaaah! *běží ji obejmout* konečně tě tu taky vidím! A jakto, žes byla naštvaná??? Jsem si říkala, kde je ti konec ;) jinak další část bude zítra nebo pozítří...ještě uvidím ^.^

4 Wierka Wierka | 15. prosince 2008 v 22:18 | Reagovat

týjo... tak to je zajímaví, ti dva...  no, jsu na ne zvedava...

5 Arhoo-chan Arhoo-chan | Web | 16. prosince 2008 v 6:39 | Reagovat

alee to vííš ja sem hrozná takže ti radši ani nebud říkat proč:DXDD ale teda už se těším nuhuhuD:XD

6 Kira-chan Kira-chan | 17. prosince 2008 v 22:14 | Reagovat

no to je jedno, hlavně že tě mám e zpátky XD mimochodem mám takovou trochu blbou zprávu, vlastně dvě, ta první že mám krizi a nemůžu nic napsat a ta druhá že tahle povídka bude asi nejkratší co jsem zatím napsala, což znamená, že dám ty dva dohormady a nechám to být. Nebojte, něco už mám napsaný, takže pokráča budou, ale nevím na jak dlouho to vydrží. :(

7 Elo-chan Elo-chan | 21. prosince 2008 v 23:02 | Reagovat

ach, kiruš... já mám asi komentovací krizi, vůbec nevím, jak tě dneska pochválit? xD no ne, myšleno v dobrým, samozřejmě. tenhle díl mi totiž tak nějak vzal dech. ayashi je tak neuvěřitelně podivnej tvor, že mě doopravdy fascinuje. nebo možná uchvacuje, nejsem si jistá, který slovo to postihuje líp. nadruhou stranu si ale s minorim nemá zas tak co vyčítat, takže... *pobaveně*

vážněs mě tímhle dílem nadchla~ ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama