IV.

21. prosince 2008 v 10:57 | Kira-chan |  Strážci vesnice
Nooo, tak tady máte pokračování a budu ráda za komenty ;) díky.


Ráno ho vzbudí světlo pronikající do pokoje. Rychle se podívá po budíku. Červená čísla hlásají už po deváté ráno. O chvíli později někdo pomalu otevře dveře do pokoje. Minori tam stočí pohled. Ani ho moc nepřekvapí, že se na něj mezi dveřmi dívá červenovlasý chlapec. Stále ten nezaujatý prázdný pohled. Na co teď asi myslí? Zabolí to a se vzpomínkou na včerejšek má chuť po něm něčím hodit. Neudělá ale nic. Zůstane jen mlčky ležet a oplácet mu jeho pohled.
"Za pět minut jdeme trénovat." Hlesne chlapec, otočí se mezi dveřmi a zase za sebou zavře. Minori chvilku trvá než si plně uvědomí, co řekl. Za pět minut? Vyskočí z postele a začne pobíhat po pokoji a rychle hledat oblečení ještě s kartáčkem v puse. Konečně zadýchaně doběhne ke vstupním dveřím.
"Dobré ráno." Zasměje se Hideaki a Naoki zavelí odchod. Dojdou až na místo, kde obvykle trénují. Tam ale všichni zůstanou zaraženě stát a myslí na to samé. Ticho se začíná nepříjemně protahovat až všechny pohledy spočinou nad příčinou této odmlky. Červenovlasý chlapec jim pohled nejdřív oplácí, než si asi uvědomí o co jde.
"Půjdu trénovat jinam." Řekne a vydá se někam do lesa. Naoki už chce něco namítnout, ale zastaví se s otevřenou pusou, protože asi ani jeho nic nenapadá. Proti jeho útokům nemají šanci. To by nebyl trénink, ale boj o život. A zřejmě dost krátký.
"Minori, posloucháš mě vůbec?" dloubne do něj kapitán loktem.
"C-co? Já, omlouvám se." Prohlásí hned a radši se přestane dívat za Ayashi a začne dávat pozor.
"Vy dva proti mně. Průběh znáte, tak jdeme na to." Zavelí černovlasý chlapec a vyskočí do vzduchu. Minori se nedaří jako vždycky. A Hideaki je očividně dost vykolejený kvůli změně společníků.
"No, tak bylo hodně ubohý." Zkonstatuje to Naoki stručně jen co skončí a Hideaki mu věnuje naštvaný pohled ala za-to-dneska-nic-nebude a uraženě se od něj otočí bokem. Naoki si povzdechne s trochu rozpačitým úsměvem a jme se udobřování svého přítele, zatímco Minori očima zabloudí k lesu, kde předtím zmizel Ayashi.
"Jdu pro Ayashi, můžete jít napřed." Oznámí jim s úsměvem a pořád ještě zadýchaný z tréninku se rozběhne směrem chlapcovi aury.
Po chvilce ho zahlédne skrčeného za keřem. Potichu si klekne za něj.
"Co tu děláš?" zeptá se a chlapec polekaně nadskočí. Jen těsně zastaví několik jehel před Minoriho obličejem, které k němu nejspíš poslal z reflexu leknutím.
"Nic." Hlesne a podívá se bokem. Rychle odejde aniž by se ohlédnul. Minori se zvědavě zadívá skrz keř na cestičku podél lesa. Stojí tam patra dětí, které jdou zřejmě ze školy. Nějaká dvojice se drží za ruku a jiní do sebe přátelsky strkají a smějí se. Rychle si vzpomene, že by měl sledovat Ayashi a utíká za ním. Jenže pozdě, chlapec už je dávno v tahu. Zase…

Ayashi v tichosti prochází ulicemi vesnice a hledá knihovnu. Chce rozumět tomu co ostatní cítí. Jediné co bezpečně poznává je když je někdo na něj naštvaný nebo ho nesnáší, taky pozná to blýsknutí v očích, když dotyčný přemýšlí nad tím, jak se ho co nejrychleji nadobro zbavit. Jako včera Minori, a proč vlastně? Nechápe to. Když sleduje ostatní lidi… objímají se a přibližují k sobě navzájem své obličeje a pak to vždycky znamená, že se cítí dobře, že se mají rádi. A slyšel, že když se na sebe přitisknou rty tak je to ještě účinnější, ale… proč to nefunguje i s ním? Proč nic necítí? Nerozumí tomu… co dělá špatně? Chce se jen spřátelit. Zjistit jaké to je mýt pocity… jiné než bolest a opovržení. A Minori… pořád se tak mile usmíval, myslel si, že se s ním chce spřátelit, myslel si, že když to udělá tak jako ostatní, třeba to pocítí taky… nepovedlo se. Navíc to vypadá, že ho teď Minori nesnáší.
Zastaví před nějakou budovou a zadívá se na vývěsní štít. -Knihkupectví-. Vejde dovnitř a starý muž za pokladnou ho hned vřele uvítá.
"Hledám něco co mi pomůže porozumět lidským pocitům." Řekne a upře na muže svůj temný pohled.
"Och… podíváme se na to." Odpoví mu stařec a začne se přehrabovat v regálech. Nakonec vyloví asi tři knížky a položí je na pult. "Myslím, že tohle bude ono."
Chlapec se na knížky zadívá a vytáhne z kapsy peněženku. Nikdy moc peníze nepotřeboval, protože do doby kdy byl ve své vesnici si vystačil s tím co vzal otci a poté ho vzal pod svá křídla ten černovlasý muž beze jména. Ale měl by mít dost na pár knížek. Položí bankovky na stůl a muž za pultem se na něj nervózně zadívá.
"Odkud jsi chlapče? Těmito penězi se tady neplatí." Zadumá se stařík a Ayashi už se chystá odejít s prázdnou když trochu uříceně vběhne do krámu Minori.
"Ayashi, všude tě hledám. Pořád jsi tu ještě pod podmínkou, nesmíš bez nás nikam chodit." Rozčiluje se jen co se k chlapci přiblíží. Asi si hned všimne menšího problému se staříkem za pokladnou.
"Chceš si koupit tady ty knížky?" už se natahuje aby se podíval co to je, ale Ayashi nechce, aby to viděl. Shrábne knížky k sobě pod černý plášť a prodavač nesouhlasně něco začne namítat.
"Hej klid. Zaplatím je já." Usměje se hned smířlivě Minori a splní co řekl. Potom chytne chlapce za límec hábitu a vytáhne ho ven. "To se zase povedlo. Už beze mě nikam nechoď." Křikne na něj a pustí ho. Ayashi ho v tichosti následuje uličkami až k vile. Přitom si dává pozor, aby k němu nebyl blíž než na dva metry. Nechce aby na něj znovu křičel jako včera, ani ho nechce zranit, což by nepochybně udělal, kdyby se mu Minori opravdu pokusil zakroutit krkem. Proč je na něj pořád tak naštvaný? Nechápe to. Ne, že by mu na tom příliš záleželo, ale ke spřátelení to není zrovna dobrý začátek.
Dojdou domů a Hideaki jim naservíruje na talíř jakousi spálenou věc, která má být dnešní oběd. Naoki se pod výhružným pohledem neopováží protestovat a Minori radši taky mlčí zřejmě ve strachu, že by ještě vaření spadlo na něj. Ayashi je to celkem jedno a nemá potřebu mluvit. Hlavně už si chce rychle začít číst o lidských pocitech, aby konečně pochopil všechen ten zmatek kolem sebe.
Hned po jídle se zavře v pokoji a rozloží kolem sebe všechny knížky. Po chvíli čtení vyvodí pár dobrých rad pro začátek a sejde za ostatními do obýváku. Knížky si pro jistotu nechá po ruce.
Vejde do místnosti a posadí se vedle Minori rozhodnut ignorovat jeho včerejší hrozbu. Ten po něm vrhne naštvaný pohled. Ayashi rychle zavzpomíná co se psalo v knížce a pokusí se na něj mile usmát. Není si jistý, jestli to jde, ale nezbývá než to zkusit.
"Omlouvám se." Řekne a najednou mu vypadne co měl udělat teď. Když naštvete přítele buďte na něj milý a omluvte se za své chyby. Ale on žádnou neudělal, takže… "Nic jsem ti neudělal, takže mi nemáš co promíjet." Vyvodí nahlas závěr, který by seděl podle rady v knížce a dokončí svůj pokus o usmířením dalším z nelehko předstíraných úsměvů. Kupodivu Minori vypadá ještě naštvaněji než před chvílí. Co řekl špatně? Psalo se tam řekněte, že se omlouváte a potom co vám má přítel prominout. Neudělal nic, tak mu nemá co promíjet. Všechno co řekl bylo přesně jak měl, tak proč to teď vypadá, že po něm vážně asi skočí a zaškrtí ho?
"Ty že jsi mi nic neudělal?!" vyjede na něj Minori vzteky bez sebe.
"Jistěže ne." Opáčí Ayashi trochu zaraženě. Opravdu si nevzpomíná, že by udělal něco špatně.
"Opravdu jsi si jistý, že si na nic nevzpomeneš?!" zavrčí znovu Minori a třese se zlostí. Že by ho naštval ten dotek rtů? Nebo ten pohled? Ach ano, to přece říkal, že ho štve jeho pohled.
"Omluvám se, promiň mi, že jsem se na tebe včera díval. Už to neudělám." Usměje se na něj zase tím milým úsměvem o kterém si opravdu není jistý jestli vypadá důvěryhodně, jelikož je to poprvé co tohle dělá a vůbec to není jednoduché.
"To jak na mě dementně čumíš bych ještě přešel kdybys mě nelíbal!" vykřikne Minori vztekle a vyšvihne se na nohy. Ayashi k němu trochu zaraženě vzhlédne. To je zvláštní, najednou jeho výraz vypadá jinak. Červená se… co to jen znamená? Vytáhne jednu z knížek a krátce v ní zalistuje. Mezitím si všimne, že Minori hodí podivným pohledem k Naokimu a Hideakimu.
"Mám to. Červenáš se... a to znamená, že je ti něco příjemné…"odmlčí se a znovu projde možnosti. "…nebo máš horečku." Dodá po chvíli a znovu vzhlédne k mladíkovi nad sebou. Rychle vyskočí na opěradlo postele a přiloží ruku opatrně na mladíkovo čelo.
"Nesahej na mě!" vykřikne a odstrčí ho bokem zatímco sám zčervená ještě víc a vyběhne z pokoje. Ayashi za ním zůstane zaraženě zírat. Zase něco udělal špatně? Ale co?
"Ayashi? Pojď sem na chvíli." Mávne na něj rukou Naoki. Chlapec poslechne a sedne si vedle něj. "Co to zkoušíš?" zeptá se ho se zájmem.
"Zkouším se s ním spřátelit. Chci…" odmlčí se a v jediné vteřině mu srdce probodne osten vzpomínek na všechnu tu bolest a samotu… která trvá z velké části i doteď. "…nechci být sám. Chci vědět jaké to je mít pocity… ale jiné než které mám teď. Ale… zatím se to vůbec nedaří." Vysvětlí a Naoki s úsměvem přikývne.
"Myslím, že vím jak to cítíš. Ale jdeš na to… nevím, připadá mi, že mi něco uniká. Co jste to včera večer dělali?" přeměří si ho kapitán zkoumavým pohledem.
"No… jen jsem chtěl zkusit tohle, prý se to dělá, když jsi si s někým blízký. Chtěl jsem vědět jaké to je." Řekne a přitiskne se na Naokiho rty stejně jako minulý večer na Minoriho. Ani teď ale nic necítí. "Ale nezabírá to." Hlesne smutně jen co se od něj odtáhne. Naoki vypadá, že je v rozpacích.
"Ach tak… asi už pár věcem rozumím." Polkne a Ayashi se na něj nechápavě zadívá. Jedno je jasné, podle reakcí, které na tohle dostává to už nikdy nebude opakovat. Asi se zmýlil a je to špatné.
"No… myslím, že bys na to měl jít trochu pozvolněji."
"Už jsem si koupil knížku. Ta mě naučí jak se ve vás vyznat a třeba díky ní začnu cítit to samé co vy." Odpoví rychle Ayashi a s úsměvem mu zamává knihou před obličejem.
Rychle zamíří ven z pokoje s úmyslem najít Minoriho. Po cestě otevře knížku -Jak zaujmout objekt Vašeho zájmu- podle toho co se zde píše, je to návod jak se sblížit s ženou, ale Ayashi je jasné, že co platí na ženy bude určitě platit i na muže. Zarazí se u věty ' pozvěte ženu na rande ' co to asi je to rande? Podle toho co se tady píše nejspíš nějaká sbližovací schůzka. To zní dobře.
Zaklepe na dveře Minoriho pokoje a chvíli čeká než se zevnitř ozve otrávený hlas.
"Kdo je?"
"To jsem já." Odpoví a počká dokud mu Minori neotevře. Zase ten vražedný výraz. Nevšímá si toho. "Zvu tě na rande." Zakloní mírně hlavu a usměje se tak jak je to popsané v příručce. Minori nejdřív vypadá že ho na místě roztrhá na kousky, ale nakonec jen přibouchne dveře těsně před jeho obličejem aniž by na jeho pozvání nějak reagoval. Ayashi se mírně otřese a znovu nahlédne do knížky. ´Pokud odmítne Vaše pozvání, nechte ji pár hodin být a později se jí zeptejte jestli nepotřebuje s něčím pomoct…´čte dál a dává si pozor, aby všemu porozuměl. Takže pár hodin… přesune se do svého pokoje a zkouší si před zrcadlem napodobit správné úsměvy. Nepřipadá mu to moc věrohodné. Stále tomu něco chybí i když vypadají asi tak jako na obrázku. Nechá toho a lehne si na postel. Kdyby tu nebyl Naoki a jeho chápavý úsměv, nic by se nezměnilo. Vlastně i s Hideaki vychází dobře. Ale stejně se cítí pořád tak sám… a… ta podivná prázdnota uvnitř… stačí zavřít oči a vidí před sebou tváře naplněné nenávistí, jen chvíli se pokusit cítit něco víc a vrátí se všechna ta bolest najednou. Nezáleží na tom kde je, nebo s kým… nechce to zmizet. Nic necítit je jediný způsob jak před tím utéct, ale… za jakou cenu?
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Arhoo-chan Arhoo-chan | Web | 21. prosince 2008 v 13:50 | Reagovat

nuhaaaa sniffaaa to je boží ten ayasho je alw dovnej haha  ale uplně bombastické jen tak dál D:XD

2 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 21. prosince 2008 v 18:39 | Reagovat

Chudinka Ayashi, takhle ho Minori ošklivě trápí...

Držím palečky,aby jim to nakonec nějak pěkně vyšelo..:)

3 Wierka Wierka | 21. prosince 2008 v 20:09 | Reagovat

nevim co napsat..

je zajimavy jak se jejich vztah vyvijja... no, uvidime, co dal...

4 Rapidez Rapidez | 22. prosince 2008 v 18:07 | Reagovat

Tak nevím, jestli je tohle jen úlet, nebo další skvěle napsaný díl .... * snaží se nevyprsknout smíchy *

5 Elo-chan Elo-chan | 27. prosince 2008 v 23:09 | Reagovat

no, mě to přijde spíš... *zkřivila obličej a přemejšlí, jestli si nad chudinkou ayashim začít rvát vlasy* když mě je ho líto, kiruško. tak moc, že se tomu ani smát nemůžu... jak se chudák snaží.

ale tenhle tvůj nápad... vážím si ho jako snad ničeho~ ^^

6 Ni-chan Ni-chan | Web | 7. ledna 2009 v 11:48 | Reagovat

whaaaaa *jančí* promiň, ale mě ho líto není, když to nejde *válí se po zemi smíchy* nini si vzpoměla na Saie a jeho pokusy *opět se ocitá na zemi* navíc je mi líto spíš Minoriho nějak ho mám radši, ale to vždy já mám radši jelita xD

jj kiroušku tohle je dokonalý *beží na pokráčko*

7 Lucishka Lucishka | E-mail | Web | 13. července 2009 v 22:12 | Reagovat

naprosto úžasný, přitom "zvu tě na rande" sem úplně vyprskla smíchy...:)

8 Karin Karin | 17. září 2017 v 12:16 | Reagovat

Chudinka mala je mi jej líto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama