IX.

7. prosince 2008 v 17:16 | Kira-chan |  Strážci vesnice
A je tu další extra dlouhá část a pokračování bude zřejmě zítra ;)


Chvíli se prohání po střechách města. Ví, že Naokimu by se asi nelíbilo, kdyby je někdo viděl, tak zastaví na jedné ze zastrčených střech odkud je dobrý výhled a zároveň tam není vidět z ulice. Posadí se a přitiskne k sobě opatrně černovláska, který mu položí hlavu na hruď s pohledem upřeným někam do uliček pod nimi. Chvíli tak tiše sedí a sledují nic netušící lidi procházející se vesnicí. Přímo pod nimi proběhne skupinka dětí honící mourovatou vyděšenou kočku. Hideaki vstane a zamíří s chlapcem někam ke kraji vesnice. Zachytí jeho tázavý pohled, ale nezastaví. Až v lese za vesnicí trochu zpomalí.
"Kam jdeme?" zeptá se Naoki trochu nervózně.
"Chci ti ukázat jedno místo. Možná už jsi tam byl." Odpoví Hideaki a usměje se na něj. Černovlásek vypadá zvědavý.
Asi půl hodiny procházejí stále hlouběji lesem. Podle Naokiho pohledu soudí, že tady v této části ještě nebyl. Zastaví před skálou a přemýšlí o nejvhodnější cestě nahoru. Líbí se mu Naokiho pohled. Projde úzkou cestičkou na skále až k jeskyni.
"Sakra, zapomněl jsem si světlo." Vzpomene si najednou, načež chlapec vysouká jednu ruku zpod pláště a pomocí magie vyčaruje modrou světelnou kouli, kterou nechá plout vzduchem před nimi. Taky ho to mohlo napadnout, ale v magii beztak není moc dobrý. Vejde dovnitř za světlem a chvíli prochází uličkami.
"Neztratili jsme se?" zeptá se po chvíli chození Naoki.
"Neboj, znám to tu dobře. Občas jsem sem chodil." Ujistí ho Hideaki a konečně dorazí až na místo. Jeskyně se tam náhle rozšíří do obrovského dómu s vysokým stropem. Stěny jsou pokryté ledovými krápníky a stalaktity. Z protější stěny spadá vodopád ledové vody do jezírka pod ním. Zvláště v modrém magickém světle vše vypadá ještě kouzelněji. Jen by tu nemusela být taková zima.
"Pěkné ne?" usměje se na černovláska.
"Jo… moc." Hlesne chlapec uchváceně a černýma očima zkoumá každý třpytící se kousek jeskyně. Posadí se na vlhkou zem a Naoki si sedne vedle něj. Přitom zachumlá obličej hlouběji do hábitu. Po chvíli na něj upře nečitelný pohled.
"Zase to děláš." Řekne a nejistě si ho přeměří.
"Co dělám?" zeptá se Hideaki nechápavě.
"Zase se na mě tak divně díváš." Upřesní to Naoki a dál ho probodává svým neodolatelným pohledem. Stačilo by se jen trochu naklonit a… jen ještě kousek blíž a… "Přestaň." Hlesne černovlásek trochu roztřeseně.
"Já ale nevím co myslíš." Pokrčí Hideaki rameny namísto, aby přiznal pravdu.
"Ještě nikdo…" nakloní k němu Naoki svůj obličej. "…se na mě nedíval tak jako ty. Tak jako by… na něco myslíš a já nevím co to je, ale… jsem z toho nervózní a nemůžu se soustředit. A pokaždé když se ti dívám do očí tak nemůžu odtrhnout pohled… jako teď." Vydechne Naoki a Hideaki téměř přestane dýchat. Jen aby se trochu probral, je nucen zavřít oči a zatřást obličejem.
"Chceš vědět co si myslím? Chceš vědět proč tě nesnáším?" ušklíbne se Naoki temně, až z toho Hideakimu přeběhne mráz po zádech.
"Všechno jen kvůli těm tvým zatraceným očím." Hlesne ledově a znovu o trochu zkrátí vzdálenost mezi nimi. "Třeba vím co chceš. Na co myslíš, když mě hypnotizuješ tím pohledem." Pokračuje chlapec a Hideaki už opravdu cítí jak se celý třese, ale neuhne ani o milimetr, možná protože se nedokáže donutit nijak pohnout.
"A nebo to nevím, ale ukážu ti, na co myslím já…" vydechne znovu těsně u jeho obličeje a v příští chvíli má černovláskovu ruku ovinutou kolem krku a zatímco chlapcovi prsty si něžně hrají s jeho vlasy, jemné rty se nejistě přitisknou na ty Hideakiho. Zavře oči a přinutí se konečně pohnout. Ovine chlapcovi ruce kolem pasu a přitáhne si ho tak k sobě. Hraje si s jeho hladkými rtíky a rukou pomalu opisuje křivku chlapových zad. Konečně po chvíli se Naoki od něj prudce odtáhne a s rukou na ústech na něj vyděšeně upře černé oči. Hideaki se rozpačitě podívá bokem a absolutně neví co dělat. Nakonec, byl to Naoki, kdo si začal. Ještě pořád může cítit těch pár přenádherných sekund. Ačkoli mu celým tělem pulzuje neznámá jiskřivá energie, neodvažuje se na chlapce znovu podívat. Ani neví proč… Vtom ucítí ledové prsty na své ruce o kterou se zapírá. Otočí se zmateně na roztřeseného černovláska.
"Já…" hlesne a na chvíli vzhlédne Hideakimu do obličeje. V černých očích se zalesknou slzy. "… je to tvoje chyba!" vykřikne a uhne pohledem k zemi zatímco stiskne Hideakiho ruku ve své. "Kdyby… kdyby ses na mě tak nedíval… je to jen tvoje vina… já za nic nemůžu! Musíš se mnou zůstat!" upře na něj roztřesený nešťastný pohled a po tvářích mu stékají slzy. Tak takhle to je. Má strach, aby se na něj za to nenaštval? To je ale blázínek. Hideaki se pousměje a rukou jemně setře slzy z chlapcových tváří.
"Já přece nikam nejdu." Opáčí a přitiskne k sobě černovláskovu drobnou postavičku. "Máš pravdu je to moje chyba." Usměje se beze známky lítosti. Chlapec zmateně zakloní hlavu, aby mu viděl do obličeje. "Můžu to nějak odčinit?" zeptá se a Naoki se krátce zasměje.
"Možná." Zadívá se mu znovu do očí. "Nikomu to neříkej." Hlesne a znovu se přitiskne k jeho rtům. Čekal, že to řekne, ale nevadí mu to. Konečně… má to co vždycky chtěl. Navíc… přímo tohle považoval za nemožný nesplnitelný sen a teď je to skutečnost. Téměř tomu nemůže uvěřit a přesto je to pravda. Na chvíli se od chlapce odtáhne, aby přes něj přehodil spadený hábit a zpátky ho k sobě přitiskl…
Vrátí se zpátky do vili a po cestě oba mlčí.
"Právě včas." Uvítá je Tamiko mezi dveřmi. Spolu s nimi přejde do chlapcova pokoje, kde ho Hideaki položí na postel. Tamiko přiloží ruku na chlapcovo čelo a ten za pár sekund usne.
"Až se probudí, bude už úplně v pořádku." Usměje se děvče a konečně stočí pohled na Hideakiho. Ten kdoví proč rozpačitě zčervená.
"Víš že umím číst myšlenky? Vím co jste tam dělali." Prohlásí děvče a Hideaki na ni vytřeští zaskočený pohled.
"To ale…" namítá a Tamiko se zasměje.
"Škoda, že kecám. Myšlenky nečtu, ale dokážu věci dobře rozpoznat. No, podrobnosti z tebe tahat nebudu." Zasměje se červenovláska a odhopsá z pokoje. Hideaki zničeně padne do křesla u postele a notnou chvíli zírá na strop. Ani neví proč, ale jen tak se pro sebe usměje a zasněně se zadívá na černovláska před sebou. Dokonale si může vybavit tu chvíli, kdy si připadal, že je úplně někde jinde. Jakoby všechno zmizelo a zůstali jen oni dva uprostřed nekonečna… Nakloní se k němu a zlehka ho políbí na tvář. Všechno se to tak náhle otočilo vzhůru nohama. Připadá si, jako by se svět obrátil naruby a přitom nikde žádný chaos.

Naoki se probudí ve své posteli. Pohledem hned zamíří ke křeslu vedle sebe. Nikdo tam ale není. Že by se na něj přece jen naštval? Už si zvykl, že když se večer probudí horečkou, vždycky tady je s ním. Po tom co se dneska stalo ho jeho nepřítomnost znervózní. Vlastně je naštvaný sám na sebe. Nikdy to neměl dovolit. Měl se tomu vzepřít jako doposud… tenkrát…-"Od teď už nejsi člověk. Jsi jen věc která má jediný smysl… chránit mě a sloužit mi vlastním životem. Rozumíš tomu? Žádní přátelé, žádné vztahy, žádné city. Nesmíš si od nikoho nechat pomáhat. Nesmí pro tebe existovat nic jiného než já. Za tuhle cenu, tě vezmu ven…"- stále má před sebou bledý obličej orámovaný dlouhými černými vlasy. -"přísahám."- věty které musel odpřísáhnout tehdy na pokraji šílenství… -"Počkáš tady, přijdu si pro tebe až budeš dostatečně dobrý, abys mohl jít se mnou."- -"ano."- V tu chvíli mu opravdu nezáleželo na ničem. Neexistovalo nic. Žil, přemýšlel, dýchal i myslel jen tak, jak si to jeho pán přál. Kdyby řekl zemři, udělal by to. Udělal by to i teď? Co vlastně bude dělat až přijde? Půjde s ním? Nepochybně, ale… co Hideaki? Po celý život byla jeho existence uzavřená v černé propasti ze které nebylo úniku. Až tehdy na tréninku si všiml že ho někdo sleduje. Blonďatý chlapec… stále se na něj usmíval a vždycky mu byl nablízku. Evidentně se snažil, aby si toho Naoki nevšiml, ale moc se mu to nedařilo. Jak se na něj vždycky usmíval… v duchu musel dusit nutkání mu úsměv oplatit. Pokaždé se to podařilo, ale teď… Tak moc to bolelo držet se celou tu dobu, aniž by ukázal nějaké pocity. A jediná osoba to dokázala všechno úplně zničit. Veškeré jeho sebeovládání je v tahu. Jeho pán ho sice zachránil z té věznice, přesto se Naoki nemůže ubránit názoru, že to byl Hideaki, kdo ho zachránil. Ačkoli si není jistý před čím, nebo z čeho.
Vstane. Rozhodne se jednat podle toho co cítí. Až přijde čas rozhodnout se mezi jeho pánem a Hideaki, tak to teprve začne řešit. Potichu přejde potemnělou chodbou až k blonďákovi do pokoje. Zůstane chvíli stát mezi dveřmi a pozorovat klidně oddechujícího chlapce. Potichu zavře a vyhlédne z okna do noci. Musí už být hodně pozdě. Přejde k posteli a pohledem hladově sjede Hideakiho obličej. Skloní se a něžně ho políbí na krk. Blonďák zamrká a zalechtá ho tak řasami na tváři. Naoki se rty přesune k jeho obličeji a po čelisti dál až ke rtům.
"Naoki?" hlesne chlapec překvapeně.
"Sklapni debile." Vydechne mu šeptem do ucha, které následně zlehka skousne. Hideaki zalapá po dechu. Líbí se mu to. Aniž by si Hideaki něčeho všiml, přehodí přes sebe Naoki jeho přikrývku a dál zůstane na čtyřech zapřený o ruce nad zmateným chlapcem. Takový rozkošný idiot… a jak se kouká. V duchu se zasměje a oblízne mu rty v hladovém pokušení, kterému už nedokáže odolat. Zapře se jen o loket, aby mohl jednu ruku položit do hebkých světlých vlasů a druhou rukou zajet pod Hideakiho triko. Cítí jak blonďák reaguje na jeho pohyby. Přesune ruku k jeho zádům a donutí ho tak se prohnout zatímco mu prstem jemně přejíždí po páteři až k lemu kalhot. Využije situace, aby mu rychle sundal triko a skloní se k jeho odhalené hrudi. Zlíbá ji horkými doteky od krku až co nejníže. Chlapcova bezbrannost vůči jeho chování mu přijde neskutečně vzrušující. Hraje si s ním a sám se divý, že ví co dělat a jak. Zrovna když se mu chystá sundat i kalhoty, někdo zaklepe a otevře. Naoki se rychle přitiskne na jeho hruď čímž přes sebe přehodí přikrývku.
"Ahoj, myslela jsem si, že ještě nespíš." Ozve se dívčí hlas. "Já jen, že zítra vstáváme na trénink trochu dřív, tak abys to věděl." Řekne a Naoki se pod peřinou tiše zachichotá.
"Jasně, dobrou." Opáčí rychle Hideaki někde před ním a následně se rozloučí i děvče a zavře za sebou. Hideaki odhodí o kus peřinu a naštvaně se na něj zadívá. Naoki se začne tiše smát a pak se na něj naprosto nevinně usměje.
"Co děláš?" zašeptá Hideaki. Naoki si s jiskřičkami v očích oblízne rty.
"Hádej." Sykne a otře se tváří o jeho hruď. "Jestli ti to vadí, tak můžu klidně přestat." Pokrčí náhle rameny a předstírá, že se chystá odejít.
"Na to zapomeň." Vyskočí Hideaki hned za ním z postele. Přitáhne ho zády k sobě za pas a začne ho líbat na krk. Naoki ztuhne a přivře oči vzrušením. Do toho ucítí jeho ruce jemně ho hladící pod tričkem. Vzdechne a zakloní hlavu na chlapcovo rameno. Ani si nevšimne kdy, ale najednou ho Hideaki shodí na postel a už v té chvíli je bez trika. Role se obrátí, ale nějak nedokáže vůbec myslet, natož přemýšlet nad tím, jestli mu to vadí nebo ne. Cítí jak mu horkost stoupá do tváří. Je tohle odplata za to, že ho tak nečekaně přepadl? Pokud ano, tak by to mohl dělat častěji…
Naoki se ráno probudí a chvíli přemýšlí, jestli to nebyl jen sen. Ale hřejivé ruce objímající ho kolem pasu ho ujistí, že to byla pravda. Vzhlédne kousek před sebe na spícího Hideakiho. Natáhne se k němu a zlehka mu skousne ucho.
"…vstávej…" zašeptá a odtáhne se. Je právě čas na trénink. Blonďák sebou trhne a rozmáchne se loktem po Naokim.
"Au! Debile!" křikne na něj a strhne z něj deku. Asi až v té chvíli si všimne, že ani jeden na sobě nic nemá a jejich oblečení se válí všude po zemi. Rychle si kolem pasu obmotá shozenou deku a posbírá svoje oblečení. Stejně tak Hideaki rychle hledá aspoň kalhoty. Konečně jsou oba oblečení a seběhnou do kuchyně pro rychlou snídani. O tom co bylo večer za celou dobu nepadne ani slovo.
Později venku při tréninku…
"Máš přece dávat pozor." Zavrčí Naoki a obmotá Hideakiho ruku, kterou mu sám zasáhl třemi noži. Vypadá ale, že si to nějak moc bere a tak si radši odpustí další poznámky a jdou trénovat znova. Pro Naokiho to není žádný soupeř, pokaždé ho dostane do půl minuty na zem, aniž by od něj schytal jediné škrábnutí.
"Au!" vyhrkne Hideaki při dalším pádu na zem, kde se rozplácne jako mrtvá žába. Naoki si mu sedne na záda a Tamiko s Hisaem se postaví kolem nich.
"Tohle nemá cenu." Procedí Naoki skrze zuby a ostatní vypadají zamyšleně.
"Zkusíme to jinak. Já s Tamiko půjdeme proti vám dvěma." Navrhne velitel a Naoki s přikývnutím vstane z Hideakiho a vytáhne ho na nohy. Na to ho blonďák chytne za nos.
"Auauauauauau! Pusť…pusť!" začne hned žadonit Naoki a mávat ve vzduchu rukama aniž by ho napadlo se bránit.
"Myslím, že teď tě dostal." Zasměje se Tamiko a Hideaki ho s úšklebkem pustí. Naoki si uraženě podrží ruku před obličejem a Hisao dá povel k boji.
Konečně se situace výrazně zlepší. Jako dvojice dovedou pracovat naprosto perfektně a vzájemně se doplňovat ve všem co druhému schází. To ale naštve Tamiko, protože se s Hisaem dostanou do věčné pozice poražených a tak se dvojice nejrůzněji prostřídají, ale rozhodnuto je nakonec jednoznačně. Naoki totiž k překvapení všech okolo prohlásí, že bude v týmu jedině s Hideaki a jako důvod uvede, že je blonďák nejslabší tudíž potřebuje jeho pro dorovnání svých ubohých schopností.
Naoki počká až Tamiko s velitelem odejdou a přistoupí k Hideakimu, který si teprve balí zbraně. Využije toho, že klečí a zezadu ho stáhne za ramena na zem.
"Hej, co to-" protestuje Hideaki a Naoki mu věnuje ďábelský pohled. Nakonec se rozhodne jen se sklonit a políbit ho jemně na čelo. Odtáhne se a upře pohled do lesa. Jak dlouho to ještě potrvá? Ucítí na sobě Hideakiho pohled. Blonďák se k němu přisune a přitáhne si ho k sobě. Ucítí jak ho zlehka líbá do vlasů. Napříč zimě je jeho objetí hřejivé jako vždycky. Přitiskne se k němu a nechá se jemně hladit po vlasech.
"To jsem netušil, že se tak rád mazlíš." Poznamená Hideaki, ale Naoki se tomu nezasměje ani nepředstírá uraženého, nebo naštvaného. Prostě se jen odtáhne s prázdným pohledem upřeným do země.
"Vadí ti to?" hlesne ačkoli měl v plánu si to jen myslet. Je to špatné? Nikdy na něj nikdo nebyl něžný, krom velitele, který mu vždycky cuchal vlasy se ho nikdo ani nedotkl. Je špatné, že to teď chce? Už se chystá, že vstane, když ho k sobě Hideaki přitiskne s obličejem zabořeným do černých vlasů.
"Promiň, takhle jsem to nemyslel. Nezlob se." Zašeptá a chytne do dlaní chlapcův obličej. Naoki k němu konečně vzhlédne. Zavře oči pod přívalem jemných polibků. Přesto, že se mu to tolik líbí, sundá chlapcovi ruce ze svých tváří a s pousmáním vstane.
"Sbal se. Už půjdeme, nebo tady zmrznu." Konstatuje a Hideaki se rychle otočí k tašce, aby tam naházel zbylé zbraně a zbytky obvazů. Společně poté klidným krokem zamíří k vile, výjimečně zvolí cestu ulicemi…
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elo-chan Elo-chan | 7. prosince 2008 v 18:15 | Reagovat

kami-sama. jsi naprosto jistě bůh. já dneska snad ani nemůžu nic napsat, tohle bylo něco úžasnýho po všech stránkách. ne, já si netroufám to komentovat. za tohle tě zbožňuju, kira-chan.

2 Kira-chan Kira-chan | 7. prosince 2008 v 18:56 | Reagovat

A mám pro tebe ještě lepší zprávu elo-chan ;) a to, že už mám toho hodně napsanýho dopředu takže jenom počkám až si to přečte ještě pár lidí a hodím vám to sem =))

3 Elo-chan Elo-chan | 7. prosince 2008 v 19:41 | Reagovat

aw no tak to ať makaj, jako~! *nafoukla bezmocně tvářičky* já nebudu spát, jestli si to nepřečtu~~~ *kňourá*

4 Pluviassol Pluviassol | Web | 7. prosince 2008 v 22:32 | Reagovat

napsaného dopředu??? honem přidávej!!!! =))) mimochodem jsem dokončila Hermionu... ;o)

5 wierka wierka | 8. prosince 2008 v 15:41 | Reagovat

tak, tohle sem uplne hltala... úplne SUPR...  jak sa nam chlapec zmenil.. :-D  ale su rada.. bude zajimavy ted.. uz sa tesim.. spisovatelko

6 Lex-san Lex-san | Web | 24. září 2009 v 16:06 | Reagovat

Krása! Proč mám ale pocit, že idylka brzo skončí?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama