V.

22. prosince 2008 v 19:40 | Kira-chan |  Strážci vesnice
POSLEDNÍ KAPITOLA!!! A věnuji ji všem, kteří to četli. Vím, že je tahle druhá část povídky dost krátká, ale berte to jen jako krátké odreagování před něčím novým. Ano, správně... už mám rozepsanou novou povídku, kterou bych vám ráda věnovala k Vánocům, ta snad nebude takhle krátká ;) (myslím jen délku "knihy 2") No, ale o tom až někdy jindy, zatím přeji příjemné dočteníčko ^.^


Slyší že dveře pokoje naproti klapnou a rychle se podívá na hodiny. Právě včas. Je to už tři hodiny. Vyběhne na chodbu a přemýšlí co teď. Minori si ho zřejmě nevšimne a zamíří ke schodům. Ayashi je v mžiku u něj, aby mu podkopl nohy. Sleduje jak mladík s křikem padá po hlavě ze schodů a následně se za ním rozběhne, aby mu mohl pomoct.
"T-ty malej spratku!" zavrčí na něj Minori a zcela ignoruje jeho nataženou ruku. Ale Ayashi si nenechá tak lehce překazit plán. Prostě ho chytí za loket a vytáhne na nohy, ať už o to stojí nebo ne. Pak se znovu usměje a následně schytá ránu pěstí do obličeje.
"Co si sakra myslíš že děláš?!" rozkřikne se na něj Minori a Ayashi jen těžce zastaví jehly které se sami automaticky vymrštili do vzduchu na jeho ochranu. Naštěstí to stihne včas. Zmateně přitiskne ruku k bolavé tváři. Ublíženě vzhlédne k Minori.
"Chtěl jsem ti jen pomoct." Hlesne trochu roztřeseně. Na to není zvyklý. Odkdy zní jeho hlas takhle a… řekl přece, že by mu nikdy neublížil a přesto… tohle bolelo. Ty knížky musí být vadné… nebo je jen špatně pochopil?
"Pomoct?! Podkopl jsi mi nohy!" křikne na něj Minori a z jeho pohledu není cítit nic jiného než nenávist. To k němu nikdo nemůže cítit něco pěkného?
"Nepodkopl." Rozhodne se to zapřít.
"Nelži!"
Ayashi se s ním nechce hádat. Navíc ho každý pohyb pusou stojí dost bolesti. Asi mu ta tvář začala natékat. Proč ho ale praštil tak silně? Radši se otočí zpátky a potichu se chce vrátit k sobě do pokoje. Asi toho bude muset přečíst víc, než to pochopí.
"Počkej! Kam si myslíš že jdeš?" Ayashi se na něj otočí a čeká co mu chce teď. Minori ale vypadá jako by zapomněl co mu chtěl, protože na něj zůstane jen divně civět a tak se chlapec otočí zpátky ke schodům a vyjde do svého pokoje. Zůstane sedět na zemi s rukou přitisknutou k podlitině na tváři. Má fakt sílu, to se musí nechat. Není moc zvyklí že by se zranil. Jehly většinou zabránili všem těmto útokům aby ho jen škrábly a sami bez jeho přičinění se zabodali hluboko do dotyčného. Proto se ho lidi báli dotknout. Měli strach jen z jeho přítomnosti a snažili se ho zabít nenápadně jedem, nebo většinou psychickým mučením. Jediný otec ho týral i fyzicky a rozřezával mu tělo na kousky, ale ten měl dobré brnění. Nicméně i ten už byl dlouho mrtvý a od jeho smrti si nevzpomínal, že by ho někdo jen škrábnul. Ta bolest mu přišla stejně tak nová jako známá.
Někdo váhavě zaklepe k němu na pokoj. Ayashi vstane a otevře. Minori? Není na něj náhodou naštvaný? Vypadá… asi smutně, ale není si tím úplně jistý.
Ayashi od něj podvědomě ustoupí a uhne pohledem ke knížkám na podlaze. Rychle je sebere a schová pod peřinu. Nechce aby o nich věděl.
"Ayashi… já, promiň mi to. Nechtěl jsem tě praštit tak moc." Omluví se a s bolestným pohledem se zadívá na chlapcovu levou tvář. "Bolí to moc?"
"Ne-" sykne chlapec a následně bolestně stáhne obličej. Bolí to děsně, ale podle knížky, by neměl nechat přítele, aby se cítil provinile.
"Nelži… vážně jsem nechtěl. Ale pochop… štveš mě." Prohlásí Minori bezradně a zavře za sebou dveře do pokoje. Chce tu snad zůstat? Ale… Ayashi si není jistý co by měl dělat. "Ukaž mi to." Přikáže černovlasý mladík a červenovlásek zatřepe obličejem na znamení, že ne. Minoriho pohled je ale nesmlouvavý. Ayashi stiskne oči rozhodnutý nespustit ruku z tváře dokud Minori neodejde.
"Ayashi… no tak…" přemlouvá ho mladík tiše a po chvilce ucítí jeho ruku na své. Polekaně k němu vzhlédne. Neví co ho tak znervózňuje, ale tenhle nově poznaný pocit, se mu nelíbí. "…neměj strach…" zašeptá znovu ten tichý hlas a Ayashi ho nechá, aby mu ruku z tváře sundal. Jsou si tak blízko jako když dělal svůj první pokus. Cítí jeho horký dech na své tváři. Ale, je to jiné než předtím. V Minoriho očích je podivný jas, který tam ještě neviděl. Nedá se moc dobře popsat, ale způsobí že se mu do tváří nahrne horkost a srdce se mu rozbuší jako splašené. Najednou má strach. Netuší kdy se to stalo, ani ty pocity nechápe, ale cítí je. Až příliš dobře. Je to asi trochu moc v jedné chvíli. Možná až příliš. Zalapá po dechu a Minoriho ruka se zlehka přesune k jeho obličeji, jako by vycítil, že chce uhnout. Ayashi ztuhne a vyděšeně sleduje co bude dál.
"Promiň mi to… nechal jsem se unést, protože…" ta slova, ta vůně jeho kůže, vlasů, ten pohled, tak něžný a upřímný… děsí ho to. "…musím na tebe myslet, ale protože… ty to necítíš, já vím, ale… no na tom vlastně nesejde." Zadívá se Minori na chvíli někam jinam a Ayashi má strach, že se od něj odtáhne. Strach a zároveň touhu, aby právě tohle udělal a tenhle děsivý pocit přešel. Cítí jak se chvěje po celém těle. Co se to s ním děje? "Ale musím ti něco vrátit." Hlesne ještě Minori než odstraní tu směšnou vzdálenost mezi nimi. Tak tohle je ono? To je ten pocit? Ale… je to tak krásné až je to děsivé. Jako by všechno zmizelo a existoval jen ten druhý. Jen oni dva uprostřed ničeho. Cítí jak si černovlásek něžně hraje s jeho rty a nesměle mu dopovídá na jeho pohyby. Je to tak divné… tak nezvyklé a nádherné… nechce aby to někdy skončilo. Přesto se od sebe na chvíli musí odtáhnout, aby se mohli znovu nadechnout. Ayashi se ještě teď celý třese a skoro nemůže chytit dech. Minori ho k sobě něžně přitiskne a začne chlapce vískat ve vlasech. Je to příjemné… složí mu ruce na hrudi a snaží se jako po celou dobu ignorovat palčivou bolest v tváři. Trochu sykne když Minori zavadí o poraněné místo. K jeho nelibosti se od něj mladík odtáhne a lítostivě si ho prohlédne. Není mu to vůbec příjemné.
"Chvilku počkej. Něco ti na to donesu." Řekne a vstane. Ayashi se vůbec nelíbí, že tu má zůstat sám, ale není schopen říct ani půl slova. Minori se vrátí co nevidět a v ruce drží sáček s ledem.
"Au." Sykne Ayashi, jen co led přitiskne k ráně na obličeji. Proč musí být vždycky bolestivá i léčba?
"Můžu se podívat na ty knížky co sis koupil?" zeptá se po chvíli Minori.
"No…" zaváhá chlapec, ale nakonec přikývne a donese mu je. Moc se mu nelíbí, že je má vidět, ale co se dá dělat. Nechce se s ním hádat.
"Ty si čteš… o vztazích?" zarazí se Minori už jen na obalu. Ayashi mlčí a zůstane se dívat do země. "To jsem nečekal." Usměje se černovlasý mladík a stáhne si chlapce do náručí. Ayashi moc nechápe proč to dělá, ale hřejivé objetí je stejně příjemné, jako jemné čechrání jeho vlasů. Vypadá to, že nepotřebuje vysvětlení proč si to čte, ani že by mu to vadilo. Ucítí jeho rty ve svých vlasech. Už nikdy se od něj nechce odtrhnout. Tohle je poprvé, kdy někomu naprosto věří. Poprvé, kdy se cítí v bezpečí, klidný, beze strachu z přetvářky… Později se bude muset podívat do vysvětlivek jak se tenhle divný pocit nazývá přesně. Ale… ani sám to nedovede moc popsat, asi nebude lehké to najít, nicméně to aspoň zkusí…

Naoki se znuděně protáhne na židli a dál spaluje svým pohledem Hideakiho, který jim připravuje rádoby něco k jídlu.
"Vidím, že se nudíš, nechceš mi pomoct?" otočí se na něj mladík od sporáku a Naoki mu věnuje zářivý úšklebek.
"Ani omylem." Řekne a dál se věnuje pozorování toho ubohého snažení.
"A co kdybys vařil sám?" založí si Hideaki ruce v bok, přičemž mu málem vyletí z ruky vařečka.
"Těžko, v životě jsem to nedělal. Krom tebe už může vařit jen Minori a s jeho štěstím, by se nám kuchyň rozpadla během hodiny." Poznamená a začne se věnovat zkoumání okraje stolu.
"Ale… v poslední době už to s ním tak hrozný není. Vlastně to vypadá, jako by ho ta jeho nešikovnost opustila." Zamyslí se Minori a Naoki jen s pousmáním přikývne.
"Ayashi má na něj zjevně dobrý vliv."
"Naoki? Myslíš, že oni dva…?" nedokončí blonďák otázku.
"Nemyslím, jsem ti tím jistý." Odpoví mu černovlásek a pohledem střelí ke schodům do patra s pokoji. Netroufal si ani doufat, že to půjde tak rychle. Má štěstí… konečně i Ayashi může poznat to co on…

KONEC
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Arhoo-chan Arhoo-chan | Web | 22. prosince 2008 v 20:18 | Reagovat

mno to bylo užasne ale proč to bylo tak krátke ach jo už cu tu novou povídku nuhahahahaahD:XDDD

2 Wierka Wierka | 23. prosince 2008 v 15:59 | Reagovat

konec..?? jej, co už, ale supr dííl. Ale nevim jestli Minorimu došlo že Ayashi už asi neco citi...

uz sa tesim na neco nového...

3 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 23. prosince 2008 v 17:28 | Reagovat

Opravdu krátké, ale opravdu úžasné...:) Líbil se mi konec..:) Ayasi má konečně šanci a prostě je to nádherný konec...:)

4 Kira-chan Kira-chan | 23. prosince 2008 v 20:07 | Reagovat

ARIGATOOO! ^____^ *vyhřívá se v pochvalném světle reflektorů* Jsem vážně moc ráda, že se vám to líbilo i když fakt byla dost krátká. Co se týče té nové, vzhledem k tomu, že to má být dáreček pro čtenáře k Vánocům, tak snad zítra tu už bude ;)

5 Elo-chan Elo-chan | 27. prosince 2008 v 23:29 | Reagovat

thle bylo víc než úžasný~! ach, konečně jsem se k tomu dostala a... nějak mi chybí pochvalných slov. zezačátku jsem se sice musela smát, ten konec mě ale dostal. ale tak to mělo vyznít, že~? je to škoda, že je konec. ale možná to podtrhuje krásu povídky..? těžko říct. tohle byl nejlepší díl, kira-chan. hodně nejlepší...

6 Ni-chan Ni-chan | Web | 7. ledna 2009 v 12:12 | Reagovat

jojo nini se přidává k pochvalným proslovům a nastavuje další reflektory xD

krátké, ale krásné

7 akyra akyra | 17. ledna 2009 v 13:06 | Reagovat

to bylo kráásné, ale nemá ten cyklus nějak málo dílů?jsem ráda že jsem narazila na tenhle blog, jsou tu nádherné povídky

8 tess tess | Web | 11. května 2009 v 22:46 | Reagovat

páni. musim říct, že tvoje povídky mě dostaly do kolen. opravdu. nevim co víc k tomu napsat. jsou prostě úžasé.

9 Lucishka Lucishka | E-mail | Web | 13. července 2009 v 22:21 | Reagovat

krásnááá povídka, píšeš fakt supr :)

10 kiliaice kiliaice | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 15:54 | Reagovat

Paaani. Bolo to fakt uzasne a pacilo sa mi to rovnako ako tvoje dalsie poviedky, ale mam aj vyhrady a to, ze neviem preco, ale zda sa mi, ze tu chybaju kaoitoly od 1-6. Ale inak to bola moc pekna poviedka a tesim sa na dalsie tvoje vytvory :D :-) :-D

11 Karin Karin | 17. září 2017 v 12:23 | Reagovat

Moc pěkná povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama