VII.

2. prosince 2008 v 19:30 | Kira-chan |  Strážci vesnice
Takže tady je pokráčo, uvidíme, za jak dlouho se sem dostanete. Není nijak moc dlouhý a brzo bude další ;)) užijte si to...

Hideaki trochu roztěkaně seběhne do kuchyně a začne připravovat čaj se sušenkami. Vypadá to, že ostatní ještě spí. Nijak nespěchá, aby se dostal nahoru. Navíc, čím víc na něj myslí tím roztřeseněji si připadne.
Vrátí se do pokoje a chvíli přemýšlí jestli Naoki znovu neusnul. Teprve až položí podnos na stolek vedle postele, chlapec pootevře oči a beze slova se tam zahledí. Vůbec nevypadá dobře.
"Jak je ti?" zeptá se Hideaki a přisedne si k němu na postel. Chlapec k němu stočí unavený pohled, ale neřekne ani slovo. Vlastně to ani pořádně nevypadá, že by ho vnímal. Hideaki ho opatrně vytáhne do sedu a značně roztřesenou rukou mu přiloží ke rtům hrneček s čajem. Je tak rozklepaný, že se čaj nerozlije snad jen zázrakem. Podaří se mu přinutit ho aspoň trochu se napít. Po chvilce to vypadá, že ho to trochu probralo a dokonce už si vezme i pár sušenek. Hideaki si nabídne s ním a otevře okno, aby sem vpustil čerstvý vítr. Venku na chodbě se ozvou něčí kroky. Hideaki se tam hned otočí. To musí být Tamiko a Hisao, určitě už půjdou na trénink.
"Klidně běž. Dovedu tady ležet i bez tebe." Poznamená Naoki trochu kysele, jako by mu četl myšlenky.
"To jsem viděl včera." Rozhodne se mu tentokrát neudělat tu radost, že by se nebránil a rýpne si taky. Naoki se na něj zamračí s uraženě staženými rty.
"Radši vypadni, než tě odsud vykopu." Zavrčí na něj a Hideaki se s úsměvem odebere k odchodu.
"Tak zatím. Hned budeme zpátky." Pokouší se blonďák o nevinné rozloučení.
"Padej!" křikne na něj na oplátku černovlásek a mrskne po něm botou. Hideaki se s povzdechem vykryje dveřmi a radši se jde připravit.
"Vidím, že má hned po ránu dobrou náladu." Zasměje se za ním Tamiko ještě než stačí vejít do svého pokoje.
"Evidentně." Opáčí blonďák s nervózním úsměvem.
"Za deset minut jdeme." Oznámí mu děvče a odběhne se sama připravit.
O něco později už všichni tři vyráží pryč. Zastaví na místě, kde minule. Hideaki je myšlenkami trochu mimo, ale sotva rozbalí věci a začnou po něm házet nože, rychle se začne soustředit na co má. Oplatí Hisaovi jeho útok a vyhne se meči Tamiko ještě za seskoku ze stromu na zem. Asi po půl hodině pobíhání, uhýbání a oplácení útoků si dají pauzu. Hideaki je zadýchaný, ale s úlevou si všimne, že není sám, i když z nich tří nejvíc. Neposedí ani pět minut a už začnou s procvičováním magie a psychických kouzel, včetně psychické obrany. Tahle část tréninku trvá celou hodinu. Hideakimu nedělá vcelku moc potíže, a asi jako jediná část tréninku mu připadá, že je si s ostatními rovný, ne-li lepší než ti dva. Možná i proto ho sem poslali. Tamiko je na tom s psychickými útoky stejně jako on, ale Hisao je trochu pozadu a Naoki je v téhle části asi úplně mimo. Hisao zruší Hideakiho iluzi a vyhlásí prozatímní konec. Všichni sebou vyčerpaně seknou k nejbližšímu stromu a probírají kde co nebylo v pořádku dokud si trochu neodpočinou. Tahle část tréninku je nejvíc vysilující. Dalšího cvičení už není moc a je to více méně spíš rozcvička, aby nezatuhly svaly.
Během cesty zpátky Hideaki přemýšlí o tom, co řekl Naoki. Jak dlouho vystačí tomuhle tempu. Zatím to zvládá, ale jak to bude dál? A co teprve až se do tréninku zapojí i Naoki? Zadívá se na své nové společníky utíkající před ním po střechách. Vypadají, že mají ještě dost elánu. On už na sobě cítí únavu. Naoki měl pravdu. Ale tak jako tak, nemůže dělat nic víc, než se snažit jak nejlíp umí.
Doběhne ostatní k vile a jde se převléct. Rád by si s nimi třeba jen tak povykládal, ale ti dva vypadají, že by byli rádi sami tak se radši sbalí a zavře se v pokoji. Vychází spolu dobře. I s Tamiko i s velitelem. Je to vážně dobrý tým, přesto je sklíčený. Celé dopoledne ho trápí možnost, že Naoki může umřít. Teď když je zpátky si ale není jistý jestli má jít za ním. Opravdu ho chce vidět takhle? Ten horečkou zastřený pohled, nehybná postavička ztrácející se pod peřinou… zamrazí ho z pocitu, že by mohl umřít. Posadí se na posteli a hlavu skrčí na kolena. Chvíli tak sedí a přemýšlí nad věcmi, které ho ještě víc deprimují, než samotný fakt, jak ho Naoki vidí. Po chvíli vstane a zamíří do černovláskova pokoje. Nedovolí aby umřel. Netuší jestli Tamiko tolik spoléhá na něj, že se o Naokiho postará, nebo ho prostě zanedbává. Ale druhá možnost mu k ní moc nesedí. V tom případě, by ji neměl zklamat.
Už na chodbě slyší z pokoje známé hlasy a kroky, jak někdo rázně přechází sem a tam. Na chvíli se zarazí, než vejde. V pokoji jsou všichni z týmu. Naoki leží nehybně na posteli, nad ním se sklání Tamiko jejíž červené vlasy zčásti zakrývají pohled na černovláska a kolem pobíhá Hisao a podává jí všechno o co si řekne.
"Co se děje?" vyhrkne Hideaki, jen co je schopný slova.
"Horečka stoupla na 39°. Jestli to hodiny nesrazíme je po něm." Hlesne Tamiko stručně a omotá další mokrý hadr kolem Naokiho paže. Poskakují takhle i s Hideakiho pomocí ještě notnou chvíli. Blonďák v duchu odpočítává každou sekundu.
Uplyne hodina a horečka neklesne ani o stupeň. To nemůže být pravda. Musí to vydržet, prostě nesmí umřít! Začne pomalu propadat panice. Tamiko i Hisao jsou stejně bledí a do toho Naoki otevře oči a všechny si je přeměří nechápavým pohledem.
"Co je?" zašeptá a těká pohledem z jednoho na druhého. Ptát se jak mu je, je k ničemu. I přese všechnu snahu se nikomu nepodaří ani trochu klidný výraz. Navíc všichni zůstanou mlčet, jelikož nikdo neví co říct.
"Proč se vlastně ptám, když to už vím." Zašeptá znovu o trochu slaběji a Tamiko se na něj zadívá se slzami v očích.
"Poslouchám Vás celou dobu pitomci." Poznamená černovlásek. Je vidět že ani nemoc nemůže ublížit jeho umění jedovatosti.
"Já… nevím co mám dělat." Vzlykne Tamiko a klesne na kolena s obličejem v dlaních. Naoki vypadá klidně. Tváří se, jako by se nic nedělo a prostě se zadívá na Hisaa. Kdo ví jestli si navzájem čtou myšlenky, nebo co, ale Hisao pochopí a přejde až k němu.
"Jen trochu, dál už si poradím." Zašeptá Naoki směrem k veliteli. O čem se to baví?
"Jsi si jistý?"
"Není to v tuhle chvíli jedno?" zamračí se Naoki a oba najednou zavřou oči.
"Počkat, co to děláte?" vyhrkne Hideaki, ale nevšímají si ho. Tamiko vzhlédne k oběma postavám na posteli se stejným zájmem a zmatením. Takže ona taky neví o co jde. Hideaki z toho nemá vůbec dobrý pocit, ale jako by to někoho zajímalo…
V místnosti se co nevidět rapidně ochladí. Hideakiho nejdřív otřese kosa a až o chvíli později si uvědomí že teplota tady klesá závratnou rychlostí. Sám na sobě to až tak moc necítí, ale po pár minutách začne mráz pokrývat všechno v dosahu Naokiho a to dokonce i včetně chlapce. Tohle je ono? Takhle chce srazit teplotu? Už to chápe. Hisao mu půjčuje energii na magii a on ji přetváří tak jak potřebuje. Je to velmi účinná technika, ale taky dost nebezpečná. Stačí jediná chyba a mohl by zemřít. Hideaki sleduje jak černovláskův obličej pokrývají bílé ledové krystalky. Hisao, Tamiko a Hideaki zůstanou jako jediní nedotčeni. Aniž by se místnost začala ohřívat, mráz se z věcí sám začne stahovat k Naokimu. Teprve až pokoj vypadá úplně normálně se začne trochu oteplovat a Naokiho třpytící se kůže začne zlehka roztávat. Tamiko v tu chvíli vyběhne z pokoje a v příští chvíli je zpátky s dekou a odpovědí na blonďákovu nevyslovenou otázku.
"Po tomhle bude chvíli trvat než jeho tělo znovu prohřejeme, ale máme štěstí. Přežil to." Usměje se děvče a přehodí přes Naokiho deku i peřinu. Hisao konečně pustí jeho ruku a otevře oči. Oddychne si a přenechá černovláska na starost Hideakimu.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pluviassol Pluviassol | Web | 3. prosince 2008 v 19:41 | Reagovat

no to přesouvání ti nezávidím.. xD kdy bude pokráčko? nemůžu se dočkat....

2 Wierka Wierka | 3. prosince 2008 v 20:59 | Reagovat

tak hlavne ze nekde :-D

jééj.. uzdraví se vid...

3 Kira-chan Kira-chan | 3. prosince 2008 v 22:30 | Reagovat

Pokráčo tu bude brzo =) a bude to... řekněme takový chaotický dílek XD

4 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 4. prosince 2008 v 6:56 | Reagovat

Hiro-chan už to tu taky obejvila...a no...Ne že by se jí tu nelíbilo, ale "doma je doma"...:)

Každopádně k povídce....Hiro-chan opravdu tajila dech a měla strach, že necháš Naokiho umřít a vrazíš tam nakonec někoho jinýho...ale naštěstí jsi se smilovala....:))) Užasný dílek..:)

5 Kira-chan Kira-chan | 4. prosince 2008 v 11:16 | Reagovat

Taaakže, pokráčo sem přidám asi večer a máte se na co těšit ;)

6 Pluviassol Pluviassol | Web | 4. prosince 2008 v 23:11 | Reagovat

večer a pokráčko nikde!:-D

7 Elo-chan Elo-chan | 7. prosince 2008 v 10:06 | Reagovat

*s pootevřenou pusou přemejšlí, co říct* kira-chan~~~! *protáhla zoufale* vůbec se nesnaž nám ho zabít, vůbec~! to bych ti jako nehodlala odpustit a... a vůbec. takový šoky mi dělat, hiroko má pravdu. ale úžasný to bylo a jak~~~ *přináší kytičky na oltář co jí postavila*

8 Lex-san Lex-san | Web | 24. září 2009 v 15:43 | Reagovat

Ještě že nám chudák nenatáh bačkory:-))Už to s ním sice vypadá líp ales tejně nic moc, snad se to zlepší!!

9 Widlicka Widlicka | 13. dubna 2011 v 1:55 | Reagovat

Myslím, že tu chybí část VI, což je škoda ;)

10 saya-chan saya-chan | 14. května 2014 v 21:14 | Reagovat

ahoj, prosimtě ta povídka je nějak divně seřazená. Která kapitola je první? jinak tvoje povídky jsou báječný =)nejradši mám povídku vlk <3

11 Tutuška Tutuška | E-mail | 27. května 2014 v 15:25 | Reagovat

[10]: První díl najdeš na její staré stránce ;).

12 Karin Karin | 16. září 2017 v 22:43 | Reagovat

Ještě že jej zachránili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama