VIII.

5. prosince 2008 v 16:39 | Kira-chan |  Strážci vesnice
Dobře, já vím... zase pozdě, ale aspoň někdy ne? ^.^' No k téhle části... čekám, že by se vám mohla líbit a chci ji věnovat Pluviassol jednak protože se evidentně těšila na pokráčo a já ho sem dala až teď a pak taky proto, že je to moje nejlepší kamarádka a mám takový pocit, že jsem jí ještě žádnou část nevěnovala. Takže, užijte si to... i když pokračovánítohohle bude ještě trošku ostřejší *nebezpečné záblesky v očích*

Ten den se už Naoki neprobudí a ani příští den. Hideaki u něj vytrvale drží stráž po celou dobu kromě ranního tréninku. Znovu se probudí v krkolomné poloze na křesle vedle chlapcovy postele. Chvíli na něj hledí a zkouší pohnout s přeleželou rukou, načež zjistí jen to, že stejně tak mu zdřevěněla i levá noha. Trochu rozlámaně se pokusí postavit a rozhýbat ji, což mu připadne jako muka první úrovně.
"Chi chi chi…hahaha!" zaslechne za zády nejdřív tiché chichotání, které přejde ve škodolibí smích. Namíchnutě se otočí na Naokiho, který se na posteli svíjí smíchy a ještě si na něj ukazuje prstem. Co je tu k smíchu?
"Ahahaha! Přestaň, nebo se udusím!" směje se dál Naoki a Hideaki se s naoko uraženým výrazem sesune zpátky do křesla místo mávání nohou ve vzduchu. V duchu se neubrání úsměvu. Tohle je poprvé co ho vidí se smát. Je vážně rozkošný, jen kdyby se nesmál zrovna jemu…
Naoki se zhluboka nadechne, aby se trochu zklidnil a vyčerpaně sebou sekne hlouběji do peřin. Přesto se zase začne chichotat jen co na blonďáka stočí pohled.
"Ehm… jsem rád, že jsem tě tak pobavil." Poznamená Hideaki uraženě.
"Sorry. Ale… kdyby ses viděl…" znovu se začne nahlas smát.
"Naoki? Co se děje?!" vrazí do pokoje Tamiko s Hisaem a oba vypadají vyplašeně. Hideaki se na ně jen otočí a pokrčí rameny. Oba jeho společníci zatím nechápavě hledí na Naokiho, jakoby viděli ducha.
"Co jsi mu to udělal?" přeměří si Tamiko blonďáka zkoumavým pohledem. Hisao mezitím dál zírá na černovláska s otevřenou pusou, až má Hideaki strach jestli náhodou neomdlel vestoje, pokud je to vůbec možné.
"Nic. Jen jsem si přeležel nohu." Utrousí Hideaki naštvaně a vzdorovitě vstane, nicméně v noze mu začne strašně mravenčit což ho donutí poskakovat ještě bláznivěji než před chvílí a máchat nohou ve vzduchu jako idiot. Naoki s konečně trochu zklidní, když ho zahlédne a to je konec. Černovlásek se začne na posteli svíjet v záchvatu smíchu a asi má z toho i křeče, protože pokaždé když se mu podaří se nadechnout tak na Hideaki zaječí něco ve smyslu ať toho nechá, nebo že z toho umře. To už se začne smát i Tamiko a jediný Hisao vypadá, že si není jistý. Jestli se mu to náhodou jen nezdá. A do toho všeho přijde nejvyšší kapitán bojových jednotek, aby zkontroloval jejich skupinu. Ovšem, v naprosto nejnevhodnější chvíli. Jen co se objeví mezi dveřmi a zaskočeně zůstane civět na poskakujícího Hideakiho s nohou ve vzduchu, Tamiko bušící pěstí do zdi ve stejném záchvatu jako černovlásek na posteli, otočí se na Hisaa a ten na něj upře vyjevený pohled a párkrát naprázdno otevře pusu v marné snaze něco říct. A do toho Naoki popadne zbylou botu u jeho postele a mrskne ji po Hideaki s výkřikem…
"Lehni ty debile, nebo chcípnu!" bota však těsně mine svůj cíl a rozplácne se na obličeji nově příchozího muže, kterého si ještě většina z nich ani nestačila všimnout. V tu chvíli Hideaki sletí na zem a ke všemu si narazí ještě zadek, Naoki zmlkne a vyčerpaně lehne obličejem do přikrývky, Tamiko se sípavě nadechne a téměř se zadusí, jen aby se nesmála ještě víc a Hisao se musí opřít o zeď, aby to s ním neseklo. Vysokému muži s drsnými rysy ve zjizveném obličeji a přísným pohledem se mezi očima pomalu vyrýsuje rudý obrys Naokiho podrážky na botě. Naoki konečně zvedne hlavu z peřin a zjevně připravený pořádně Hideakiho seřvat se zastaví s otevřenou pusou a zůstane chvíli omráčeně zírat na kapitána.
"Kurva." Podjede chlapci zcela nečekaně a se zaúpěním radši plácne obličejem zpátky do přikrývky.
"Musím tě zklamat, žádná kurva ale jen kapitán bojových jednotek." Promluví muž a následně rukou zamíří k čelu, kde už obrys boty nabral pozoruhodné podoby.
"Musím říct, že už jsem byl na obhlídce u mnoha skupin, ale TOHLE se mi ještě nikde nestalo." Přeměří si všechny nečitelným pohledem.
"Omlouvám se kapitáne… můžu to vysvětlit." Začne hned Hisao se svěšenou hlavou a vysoce nervózním hlasem.
"Kdyby ten idiot nezačal poskakovat jako blázen, tak se nic nestalo!" zavrčí Naoki a prstem ukáže na Hideakiho. Kupodivu to u kapitána vyvolá úsměv. Asi už si domyslel jak se věci mají.
"Nech toho vrčení. Víc se mi líbilo, když ses smál, chlapče. Samozřejmě jen do té chvíle, než jsi po mě hodil botou." Ušklíbne se muž a pomalu přejde až k ležícímu chlapci. Ostatní jen v klidu sledují. Hideaki moc nechápe, proč se kapitán nerozčílil. Ale netrvá to dlouho a uvědomí si, že to byl vlastně on, kdo se o Naokiho staral od jeho příchodu. Zřejmě mu přirostl k srdci jako vlastní syn, proto se asi nezlobí.
"Já… já…" snaží se Naoki na něco vymluvit ale nějak ztratí slova. Kapitán se usměje a zacuchá mu vlasy. Vtom to Hideakimu docvakne. Vůbec nepřišel na obhlídku, ale přišel se podívat jak Naokimu je. Asi měl o něj strach.
"Je vidět že máš na ně dobrý vliv Hideaki." Poznamená muž a otočí se na zmateného chlapce.
"Já? No…" nechápe blonďák na co naráží.
"Mám ještě nějakou práci. Takže se prozatím musíme rozloučit. Hisao, nezapomeň donést hlášení z minulého týdne." Rozloučí se s nimi formální záležitostí a odejde. Jen co za ním zaklapnou dveře, Naoki protočí oči v sloup a znovu sebou hodí do peřin, ovšem tentokrát to vypadá, jako by vážně omdlel. Tamiko se zachichotá.
"To zas bylo." Pronese dívka a obrátí se na Hisaa.
"Hej veliteli, prober se. Už je konec." Zasměje se děvče a zamává mu rukou před obličejem.
"To byl trapas!" zalomí Hisao rukama a zničeně padne Tamiko kolem krku.
"Ale no tak, nedopadlo to zas tak špatně. Jen jsme chvíli vypadali jako kdybychom se zbláznili, Naoki ho lehce attackoval botou a pak nám ukázal část ze své míň používané slovní zásoby a to je už vše."
"Potřebuju kafe." Prohlásí Hisao zničeně a odporoučí se ven následován stále ještě rozesmátým děvčetem. Hideaki zůstane sedět na zemi a tupě zírat před sebe. Nějak nevidí žádná pozitiva na celé věci. Zase jen něco zvoral. A Naoki ho má za ještě většího idiota, než před tím. A to si myslel, že horší už to nebude. To bylo zjevně dost naivní smýšlení.
"Hej," ozve se z postele černovlásek. Hideaki k němu pozvedne obličej a zaraženě zjistí, že Naokiho pohled vůbec není naštvaný, nebo podrážděný. Ne, je spíš provokatérský nebo uličnický. "Snad z toho nejsi v depresi."
Hideaki na něj hledí beze slova a nějak nechápe na co tím míří.
"Pojď sem." Kývne na něj chlapec a počká až k němu Hideaki přijde blíž a skloní se k drobné postavičce pod sebou. Naokiho výraz přestane hrát uličnickými jiskřičkami. Místo toho mu připadne, že se ho chystá o něco požádat.
"Chtěl bych…" odmlčí se. "Vlastně nic." Dodá po chvilce a sklopí pohled. Hideaki se narovná a beze slova odejde. Cítí na sobě jeho pohled, když za sebou zavírá dveře a dokonce zaslechne i slabé "počkej" ale dělá, jako že to neslyšel. Prostě přejde k sobě do pokoje, vytáhne ze skříně hábit a vrátí se zas zpátky.
Sotva otevře dveře černovlásek se na něj zmateně zahledí. Hideaki si toho nevšímá, přehodí přes něj hábit a vyzvedne si ho do náručí.
"Já ale-" namítne Naoki a Hideaki se s ním narovná.
"Chtěl jsi ven, ne?" skočí mu do řeči a sleduje chlapcův překvapený výraz.
"Ale…já, nemůžu." Koktá zaskočeně.
"Proto tě nesu. Čerstvý vzduch ti udělá dobře." Podotkne a pozorně si všímá každé změny v černovláskovu obličeji.
"Ne. To nejde. Nemůžu si nechat pořád pomáhat, já… takhle…"
"To je v pořádku. Všichni víme, že se o sebe umíš postarat. Nic na tom není, když ti teď trochu napomůžu." Promluví na něj znovu Hideaki a chlapec zjevně vzdá svůj duševní souboj, jestli přijmout pomoc nebo ne. Sotva se blonďák otočí ke dveřím na chodbu, všimne si, že se k němu chlapec trochu víc přitiskl. Jelikož ho tak dobře zachumlal do svého dlouhého hábitu, nemůže teď Naoki vyndat ruce, ale nemůže se mu ani vzpírat. Proto ho k sobě přitiskne a mezi domovními dveřmi ještě zavolá na Tamiko, že se jdou projít. Ta jen nechápavě vyhlídne zpoza dveří do obýváku a pak s úsměvem kývne…
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rapidez Rapidez | 5. prosince 2008 v 19:36 | Reagovat

A ona to vždycky utne v tom nejzajímavějším momentu ..... btw, ještě někomu lezou ty hloupé hvězdy to textu?

2 Wierka Wierka | 5. prosince 2008 v 22:29 | Reagovat

Rapidez: ne, jen obcas, tložku..

tohle byl supr dil.. chtela bych videt jak tam  poskakuje... XD no... zajimave se to viviji...

3 Ni-chan Ni-chan | Web | 6. prosince 2008 v 9:24 | Reagovat

*v záchvatu smíchu* bože tak tohle bylo po těch napínavých kapitolách jako lék na duši.Jak po něm hodil tou botou já myslela, že umřu smíchy. xDxDxDxD

Konečně jsem si našla číst si to všechno dočíst.

Bravo Kira-chan.Jako vždy dokonalý. xDxDxDxD

4 Kira-chan Kira-chan | 6. prosince 2008 v 15:29 | Reagovat

^.^ tak tohle byla taková část na odreagování. Jsem ráda, že se líbila a další dodám nejpozději zítra večer. =)

Ty hvězdy jsou trochu nešikovný no, ale když mě se tak líbí ^.^'...

5 Elo-chan Elo-chan | 7. prosince 2008 v 10:17 | Reagovat

aw, ty hvězdy jsou naprosto úžasný, kiroušku, elo je žere ^O^

ale k tomu důležitějšímu... máš nejlepší díl~! *skočila jí kolem krku, kde zůstala nadšeně viset* aw, tohle bylo tak tak... jak říct, že jsem se chlámala a rozplývala zároveň? jednoduše božský~~~ *jde se roztéct někam jinam*

6 Pluviassol Pluviassol | Web | 7. prosince 2008 v 22:14 | Reagovat

jeeee děkujuuuuuuuuu  *líbá Kiru-chan na krk, pak na.... ok dal si to Kira domyslí xD*  kapitolka skvělá, jen jsem se k ní dostala až teď...

7 Lex-san Lex-san | Web | 24. září 2009 v 15:49 | Reagovat

Á ledy tají!! :-)) Čeho pak se ještě dočkáme?

8 Luella Luella | Web | 7. března 2010 v 19:23 | Reagovat

*svíjí se smíchy*....no já myslela,že se mnou sekne jak jsem tohle četla...bože to nemělo chybu...že prí "Kurva"...a pak : "Musím tě zklamat, žádná kurva ale jen kapitán bojových jednotek." ...no já se málem pochcala jak jsem se smála XD...hned jdu na dalšídílek XD

9 Karin Karin | 16. září 2017 v 22:51 | Reagovat

Tahle kapitolka mě pobavila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama