6 část

5. ledna 2009 v 7:24 | Kira-chan |  Noci krve
Vzhledem k tomu, že přijdu až večer, tak než zapomenu, máte tady pokračování ;)


Chase se probudí kolem čtvrté odpoledne. Zahledí se zkoumavě na Kazukiho klidný obličej na kraji postele. Trochu se otřese pod chladivým větrem pronikajícím sem zvenku. Kazuki sice zatáhl závěsy, ale okno je stále otevřené a v pokoji je teplo jako v mrazáku. Znovu hodí pohledem po černovláskovi. Vypadá to, že spí dost tvrdě. Chytne ho nad lokty a vytáhne na postel. Je mnohem lehčí, než vypadá a určitě je lehčí než kterýkoli z lidí. Přikryje ho pod zahřátou deku a teprve v té chvíli se černovlásek trochu zavrtí, ale ani teď se nevzbudí. Musí být hodně unavený… nemá to s ním lehké. Ale to co si myslí není pravda. Vážně si neuvědomil, že nesmí na slunce. Nebyl to pokus o sebevraždu. Tuhle možnost už vzdal.
Vtom si uvědomí podivný rozdíl mezi spánkem lidí a upírů. Když byl ještě člověk, tak na něj sice padala večer únava, ale mohl zůstat vzhůru třeba celou noc… prostě, sama tma ho tak neunavovala jako teď světlo. Věděl že je ještě den i když závěs všechny sluneční paprsky utlumil. Poznal to na sobě. Dokud slunce svítilo, cítil se ospalý a utahaný. Usnul by snad i ve stoje… je to divné. Dotkne se rukou černovláskovy paže a hned ucukne. Je jako kus ledu. Ví, že upíři jsou údajně dost studení, ale zřejmě jen pro lidi, protože kdykoli se ho Kazuki dotknul, bylo to hřejivé a příjemné. Teď je asi z té zimy prochladlý.
Moc nechápe proč je najednou v jeho přítomnosti tak klidný, ale asi za to může fakt, že ho černovlásek nevnímá. Takhle, když vypadá tak zranitelně, je to v pořádku. Dokud bude spát, tak se ho nebojí. Přeleze přes něj z postele a sotva se postaví na nohy, zatočí se mu hlava. Na chvíli má před očima úplně temno, ale sotva se zachytí o stěnu kousek od sebe, zlepší se to. Ještě chvilku počká, ale vypadá to, že mráz pronikající do pokoje zahání mžitky rychleji než by sám dokázal. Otřese se pod další dávkou studené vichřice, která znovu zamává se závěsy ve vzduchu. Zahlédne několik slunečních paprsků, které v červeném světle najdou cestu do pokoje. Dá si dobrý pozor, aby zůstal ve stínu. Nechce se spálit podruhé. Opravdu to bylo děsné, kdoví co by se stalo, kdyby Kazuki nepřišel a neshodil ho do stínu. I když s ním nemusel zrovna mlátit o zeď. Ještě teď má z toho naražené rameno. Večer to ale stejně skrz tu pálivou bolest a zděšení nevnímal.
Kazuki se na posteli obrátí zády k němu a přikrývka mu sjede z ramen. Chase si zlehka povzdechne a zatímco se kryje závěsem, zavře okno na kliku.
"Au." Zasykne a rychle ruku stáhne zpátky. Zapadajícímu slunci se přece jen podařilo ho znovu popálit. Urovná závěs, aby sem nepronikal už ani nejmenší paprsek a trochu nejistě vyjde na chodbu. Pro jistotu se přidržuje stěny a dává si pozor, aby dýchal zhluboka, což se mu teď zdá podivně těžké. Alespoň, že ta křeč teď polevila, ačkoli si je jistý, že se ještě vrátí. Jen neví kdy. Vejde do koupelny a ruka mu na chvíli podjede z vykachlíčkované zdi. Hned se zachytí umyvadla a chvíli tak zůstane než nové mžitky znovu neustoupí. Pustí ledovou vodu a položí popálenou ruku pod proud. Nevypadá zraněná, jen má na pár místech načervenalé čárky, jako by se tam škrábl a štípe. Zatne zuby, ale stejně mu unikne bolestné syknutí. Po chvíli ruku zase vyndá. Červené škrábance už vybledly a ze štípaní je jen trochu otravné mravenčení, které ale brzo přejde. Slunce už je asi pod obzorem, protože lehký pocit ospalosti už přejde úplně. Natáhne se ke dveřím a otočí klíčem v zámku. Napustí vanu horkou vodou, svleče se a vleze dovnitř. Zavře oči s klidným úsměvem. Konečně může klidně relaxovat. Horká voda mu rychle prohřívá tělo. Zastaví proud teprve až mu hladina sahá po krk. Otevře oči s hlavou zakloněnou o okraj vany a zadívá se do stropu. Cos ním teď asi bude? Otočí se za sebe, kde jsou na okraji vany vyskládané sprchové gely a podobné věcičky ještě po předchozích majitelích. Některé dokonce vypadají, že je ještě ani nikdo neotevřel. Vybere si mýdlo, které mu voní nejpěkněji a schválně potom víří vodu, aby v ní bylo co nejvíc bublinek.
Uvědomuje si, že už tu leží skoro hodinu, ale nějak se mu vůbec nechce vstávat do té zimy. Ticho kolem něj je ale každou chvílí stále víc tíživé. Vstane a ignoruje mžitky. Osuší se a vypustí vanu s trochu lítostivým pohledem. Natáhne na sebe zpátky černé kalhoty a fialový svetr. Pohledem spočine na svém odrazu v zrcadle. Vypadá trochu jinak než dřív. Jako by se na něj z odrazu dívala nějaká snová postavička s pletí jemnou a bělostnou jako sníh, i jiskřivě fialová oči lemované dlouhými chvějícími se řasami vypadají trochu jinak. Nedokáže říct přesně v čem je změna, ale ten podivný odraz vypadá jako čistá dokonalost. Trochu se otřese a zatřese hlavou, jako by se snažil vzpamatovat z nějaké vidiny. Ale odraz v zrcadle svou podobu nezmění. Natáhne zlehka ruku k přízračně jemným blonďatým vlasům v zrcadle. Je tohle opravdu on? Skrčí prsty dřív, než se odrazu dotkne. Ta osoba naproti vypadá tak křehce jako by ji dokázal roztříštit pouhý záchvěv větru… to přece není on. To nemůže být pravda… co se to s ním stalo? Po dlouhém zaváhání se nakloní blíž k zrcadlu a donutí sám sebe odhalit řadu zářivě bílých zubů mezi nimiž jasně vyčnívají tesáky o trochu delší než je zvyklé. Stiskne rty k sobě a sklopí hlavu zapřený o umyvadlo. Náhlé pocítí silný odpor k vlastní osobě. Nic nového…
Potom co se trochu srovná s faktem, že stejně nemůže na svém osudu už nic změnit, se konečně odlepí pohledem od kapajícího kohoutku a s pocitem odevzdanosti zamíří ke dveřím. Odemkne a chvíli zůstane stát v průvanu na chodbě zapřený zády o stěnu. Copak ta závrať nikdy neodejde? To bude mít pořád před očima mžitky? Jako by nestačilo, že je vzhůru přes noc… kdo se prosil o tolik tmy? Zhluboka se nadechne a s rukou na stěně dojde zpátky do pokoje. Otevře a pohled mu padne první na černovláska ležícího v napůl rozkopané posteli s dekou až někde u kolen. Zakroutí hlavou s mírným pousmáním a jen s lehkými mžitkami pomalu přistoupí k posteli. Asi má nějaké divoké sny, protože sebou pořád vrtí a občas sebou trhne tak zprudka až Chase nadskočí leknutím. Chytne do rukou deku a pokusí se mu ji přitáhnout až ke krku. Vtom sebou Kazuki začne házet ze strany na stranu a šermovat kolem sebe rukama.
"Hej, klid… uklidni se…" štěkne na něj Chase trochu polekaně a pokusí se ho zklidnit. Podaří se mu ho chytit za zápěstí, ale je dost těžké ho udržet v klidu, když sebou tak zmítá. Musí se mu zdát vážně něco hrozného. Blonďáčkovi se podaří přidržet jeho zápěstí na peřině kousek nad hlavou, ale není si jistý jak dlouho ho ještě udrží, než sebou zase začne házet.
"Chase!" vykřikne najednou černovlásek s trhnutím a vyděšeně na něj zůstane hledět zatímco se snaží chytit dech. Blonďáček nad ním už ho nějakou chvíli vidí skrze houstnoucí tmu před očima, která nepochybně nesouvisí jen s přicházející nocí. Konečně si je jistý, že je vzhůru. Pustí jeho zápěstí a posadí se v kleče na posteli vedle něj. Černovlásek se vyšvihne do sedu a přitáhne si ho k sobě do dlouhého obětí. Chase zavře oči a po chvíli se ho pokusí od sebe odtáhnout.
"Dusíš!" sykne trochu přiškrceně a Kazuki konečně povolí své sevření. Chase se zhluboka nadechne a opře se zády o stěnu.
"Promiň." Hlesne Kazuki omluvně a zůstane k němu přikovaný zkoumavým pohledem.
"Co je?" zavrčí na něj Chase podrážděně a dává si dobrý pozor, aby byl od něj Kazuki co nejdál.
"Nic." Zakroutí hlavou mladík naproti a zadívá se bokem. Chase se k němu nakloní a přitiskne mu ruku na čelo čímž si vyslouží zmatený pohled tmavě modrých očí.
"Máš horečku." Oznámí mu a shodí ho zpátky na polštář. Sám sleze z postele a jde pro obklad. "To máš z toho, že spíš v mrazu a průvanu na zemi. Pitomče." Vyčte mu příkře, zatímco mu pokládá obklad na rozpálené čelo. Kazuki stiskne oči a předstírá, že to neslyšel. Chase se posadí do křesla v rohu místnosti a přitáhne si kolena pod bradu. Složí na ně hlavu a zadoufá, že tak zklidní hukot v uších. Zavře oči, aby se nemusel dívat na tu nechutnou černou mlhu před nimi. Pár minut na to ucítí lehký dotek ve vlasech. Vzhlédne ke Kazuki vyčítavým pohledem.
"Jak je ti?" zeptá se ho černovlásek.
"Mě je fajn. Ty lež." Odsekne a odstrčí od sebe jeho ruce. Mladík naproti se ani nehne. Vidí koutkem oka že otevře pusu jako by chtěl něco říct, ale asi si to rozmyslí. Po chvíli se přece jen otočí zpátky a lehne si do postele tak jak mu to Chase nakázal.
"Neudělal jsem to schválně." Hlesne blonďáček do stísněného ticha.
"Co?" stočí k němu Kazuki nechápavý pohled.
"Ráno s tím sluncem. Nebylo to naschvál." Upřesní to tiše s pohledem upřeným na dveře. Černovlásek nic neříká, což ho donutí přece jen se podívat na jeho reakci. Usmívá se na něj. Chase k němu nejistě přejde a sejme už vlažný obklad.
"To je dobře." Zašeptá černovlásek, když je k němu nejblíž. Chlapec sebou trochu cukne a rychle se vzdálí pod záminkou nového obkladu.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 wierka wierka | 5. ledna 2009 v 15:24 | Reagovat

tak u tehle dvojice se mi zda že se snad nedaj ani dohromady....no, uvidime...

a toto byl pěkný diil... uz se zda že se ho tolik neboji a jak se o neho zacal starat, pekný..... :o)

2 Elo-chan Elo-chan | 5. ledna 2009 v 19:07 | Reagovat

aw, kia-chan~? musím ti říct, dneska mě to zahřálo u srdíčka. celý to bylo tak neobvykle milý, až jsem tomu věřit nechtěla. chase...neřekla bych to do něho? vlastně se až bojím, abys jim tu idylku zase příště nepokazila. znám tě~ *chichtá se* ale opravdickej potlesk, vykouzlilo mi to úsměv. tenhle díl se mi musel obzvlášť líbit. a to sbližování nevidím vůbec černě? ^_____^

3 Elo-chan Elo-chan | 5. ledna 2009 v 19:08 | Reagovat

ehm... jak tak koukám, udělala jsem z tebe auto? O_____o gomen nasai~! *práskla hlavou do stolu*

4 Kira-chan Kira-chan | 5. ledna 2009 v 19:16 | Reagovat

eeeeto, sbližování... no jak se to vezme... v další kapitolce jsem jim připravila menší potíže...^.^ no však znáte mě. Kdybych je teď sblížila, neměla bych už o čem psát a já vám slíbila, že tahle povídka nebude tak krátká. Popravdě je asi tak průměrně dlouhá. Nepatří mezi ty dlouhý, ale ani moc krátký. Celkem má deset kapitol, tak si to odpočítejte sami ;)

PS: elo-chan to je v pohodě... já ti to autu (možná) prominu XD

5 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 7. ledna 2009 v 6:52 | Reagovat

Pani Kiruše, já nestíhám číst.. *tváří se troška vyděšeně* Ale já to napravítm..stáhnu si to a budu číst ve škole..xD Každopádně tenhle dílek byl ...uch..já to ani nemůžu popsat, tak nějak jsem se u toho musela uculovat...^^ Bylo to takový miloučký..:) Moc se mi to líbilo..:) Navíc Chase začiná tak pěkně uvažovat...^^ Tak já jdu stáhnout ten další díl... *ďábelský výraz*

6 Lex-san Lex-san | Web | 16. září 2009 v 17:41 | Reagovat

Tak se nám trochu prohodily role, což? Muhaha

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama