7 část

6. ledna 2009 v 17:41 | Kira-chan |  Noci krve
Původně jsem s tím chtěla ještě počkat, ale teď jsem se rozhodla, že čekat se nebude. Tady to je... =)


Po pár hodinách, které Kazuki většinou proleží se zavřenýma očima, horečka konečně zmizí. Chase rychle z pokoje zmizí se slovy, že už tu s ním o nic dýl nebude. Na chodbě trochu zpomalí a zase se chytne stěny. Nechce znovu omdlít. Už ho to vážně nebaví. Sejde po schodech do přízemí a vejde do kuchyně. Třeba mu pomůže trochu čerstvého vzduchu. Otevře okno a opře se o parapet. Je to trochu lepší. Venku je chladná noc, ale nesněží. Rozhlédne se po kuchyni. V policích je ještě stále vyskládané koření, sklenky a hrníčky. Prohledá všechny skříně a zarazí se u kulaté nádoby. Jako u ostatních i tuhle otevře, aby zjistil jak teď vnímá vůně. V první chvíli ho zamrazí sotva pootevře víčko keramického džbánu. Přesto aniž by se nejdřív podíval co to je, se skloní k širokému hrdlu nádoby a přičichne si ke známému pachu česneku. Celým tělem mu projede mravenčení a za silného kašle se sesune na podlahu. Roztřesenou rukou se natáhne po nádobě, která mu spadla na zem. Jen těsně ji mine, když se s přiškrceným výkřikem stočí na zemi do klubíčka. Začne sebou podivně házet a jakoby zdálky slyší vlastní sípavý dech. Cítí, že nad sebou pomalu ztrácí kontrolu, ale ne jako když ho ovládnu upírské choutky, spíš jako by byl pod vlivem nějaké divné drogy. Poslední co slyší jsou něčí kroky, otvírání dveří a vlastní přiškrcený psychopatický smích.

Kazuki vstane z postele a jde za blonďáčkem. Má zase špatné tušení, když ho nemá na očích. Už na schodech do přízemí zaslechne z kuchyně přiškrcený výkřik. Jako by to nečekal. Rychle vběhne dovnitř a následně si rychle vyhrne límec mikiny přes pusu. Sebere ze země keramickou nádobu s česnekem a vyhodí ji ven otevřeným oknem. Sebere ze země s nemalými problémy zmítajícího se chlapce a podaří se mu ho odtáhnout aspoň na chodbu. Zavře dveře do kuchyně a plně se začne věnovat Chaseovi. Blonďáček pod ním se šíleně směje a natahuje po něm ruce ve snaze vyškrábat mu oči. Slyšel už o tomhle stavu, ale nikdy ho na vlastní oči neviděl. Chytne jeho ruce a přimáčkne ho k zemi. Chlapec se ho pokusí kousnout. Nejhorší je, že vůbec neví co s ním. Ani za nic si nemůže vzpomenout co proti tomu zabírá.
"Aaau!" vykřikne a pustí drobné ručky. Chase je zakousnutý do jeho ruky, ale ne tak jako by chtěl jeho krev, jen ho kouše, aby mu způsobil bolest. Přitom má rty stále roztažené v tom šíleném úsměvu a zatímco v jedno jeho oko zůstalo fialové, to druhé má teď rudou záři. Kazuki mu nechce ublížit. Pokouší se volnou rukou odtáhnout bledý obličej, ale po dobrém to asi opravdu nepůjde. Chlapec začne škubat pusou, čímž mu způsobí příšernou bolest. Černovlásek ho chytne za vlasy a v zoufalství se ho pokusí jakkoli setřást.
"Kyaaa!" zaječí blonďáček a odskočí od něj. Kazukimu zůstane v ruce několik světlých jemných vlásků. Rychle se otočí k blonďáčkovi. Ten se krčí v koutě pod schody a kouká na něj ublíženýma očima, jako dítě kterému neprávem ublížil. Černovláska zamrazí… co má dělat? Vůbec neví… nemá tušení co teď… přece to takhle nezůstane?
Blonďáček na chvíli uhne pohledem a po tváři se mu postupně rozlije zpátky ten široký úsměv odhalující tak bílé dokonalé zuby. Kazuki si teprve teď uvědomí, že křečovitě svírá místo, kde ho kousnul. Odsune svoji ruku. To je divné, Chaseovi zuby jsou perfektně obtisknuté do jeho kůže tvořící tak červené bolavé kolo, ale přitom mu ruku neprokousl. Než si toho stačí všimnout, povalí ho blonďáček na zem a rukama se zase začne sápat po jeho obličeji. Kazuki nestačí pořádně zareagovat a štíhlé bledé prsty už mu začnou škrábat po obličeji. Snaží se krýt vlastním rukama a shodit ho na zem, ale na rozdíl od blonďáčka, on mu nechce nijak ublížit. Chaseovi se podaří mu dalším škrábnutím protrhnout ret. Ten začne ihned silně krvácet. Blonďáček se pobaveně rozesměje a v nestejnobarevných očích mu nebezpečně zajiskří. Kazuki se ho znovu pokusí setřást, ale vypadá to opravdu nemá na výběr. Jen zadoufá, že mu neublíží moc. Rychle ho chytne za ruce a praští s pohublým chlapcem prudce o stěnu až opadne kus omítky. Na malou chvíli v něm hrkne, protože s ním praštil víc než zamýšlel. Chlapec se trochu sesune v kolenou, ale zatřese hlavou a znovu po něm skočí. Černovlásek se téměř sesype vědomím, že mu musí ubližovat. Přesto ho znovu chytne a třískne s ním o zem. Tentokrát už se blonďáček nezvedne.
"Chase…" zašeptá přiškrceně až se sám podiví nad tónem svého hlasu. Roztřese se beznadějí a rychle přiklekne k nehybnému chlapci pod sebou. Dýchá… žije. Je jen v bezvědomí. Úleva, kterou v tu chvíli pocítí je doslova hmatatelná. Rychle vyzvedne Chase do náručí a vyběhne s ním schody do pokoje. Dřív, než se stačí chlapec probrat ho přiváže k opěradlům postele, aby mu znemožnil pohyb. Sám potom odejde.
Z venku proniká do prostorné místnosti matné měsíční světlo. Horní patro naplní křik smíšený s děsivým smíchem. Už se probral. Jeho pokoj je teď přímo nad ním. Až příliš dobře slyší posouvání postele po dřevěných parketách, jak se blonďáček snaží uvolnit svá pouta. Černovlásek je tak nervózní, že nedokáže ani souvisle myslet. Snad se mu nepodaří ty provazy uvolnit. Musí najít způsob, cokoli…
Po podlaze je rozházený snad tucet knih mnohdy i starších než dům sám.
…vůně česneku způsobí naprosté šílenství…upír přestane ovládat svou mysl i tělo…zabije všechny ve své blízkosti…touha zabíjet…působit bolest…dětská radost…mnohdy psychopatický smích…nelze léčit krví…nelze léčit kouzly…nelze léčit známými metodami…nelze léčit lektvary… copak je to neléčitelné? To opravdu neexistuje řešení? Všude to samé… nikdy není napsáno kdy to skončí. Začne propadat hysterii. Nervózně vyhází několik dalších knih z regálu roztřesenou rukou. Další jekot protne jasnou noc jako zoufalé zavytí. Kdysi takhle slyšel ječet ženu, kterou umučili v jednom sklepení. Přeběhne mu mráz po zádech a začne ještě usilovněji listovat v knize. Třese se mu ruka… až příliš, než aby dokázal v klidu listovat stránkami. Nic nového, stále to samé… snad možná…tohle…je nové…znovu ho zamrazí.
…když není na blízku živá bytost… se shora se ozve tříštivý rachot… podařilo se mu snad rozbít postel a uvolnit tak pouta?...začne ubližovat sám sobě…končí smrtí…sebevražda není nic nenormálního… 80% případů končí…zavře oči, to nesmí být pravda… najednou si uvědomí nastalé ticho… na chvíli nevědomky přestane dýchat. Stočí oči zpátky ke knize pod sebou. Lže! Musí lhát! …šílenství končí…nechce to číst dál…s úsvitem. Cože? Takže ráno? Až vyjde slunce? Takže…svitne v něm jiskra radosti… stačí ho udržet do svítání a všechno bude zase v pořádku. Na knihu pod ním dopadne několik kapek rudé krve. Dotkne se zlehka roztrženého rtu. Stále krvácí… vlastně to celkem bolí, ale strach to na chvíli znecitlivěl. Teď se tím, ale nehodlá zaobírat. Vyrazí z pokoje jako blesk za blonďáčkem. Vtrhne do pokoje a srazí ho na zem. Zablokuje mu pohyb vlastním tělem. Chlapec leží na břiše a nemůže se nijak bránit, ačkoli se mu zkouší vykroutit. Tohle bude dlouhá noc. Na chvíli ho pustí jen, aby ho mohl vzápětí omráčit. Chase zůstane ležet v bezvědomí obličejem k zemi. Vypadá teď tak klidně… jako by spal. Kazuki vytáhne z kapsy kalhot provaz a spoutá ho tentokrát mnohem pevněji. Sváže mu ruce za zády, nohy a taky tělo. Blonďáček už si za tu chvíli stačil vyrýt do rukou několik krvavých šrámů. Teď sedí klidně opřený o zeď s hlavou bezvládně nakloněnou na bok. Kazuki se na něj dlouho dívá s bolestným výrazem. Opravdu ho nemůže nechat ani chvíli o samotě. Pousměje se nad tou myšlenkou a přitiskne k sobě chlapcovo tělíčko, které ještě pár minut určitě nenabude vědomí. Zlehka ho hladí ve vlasech a modlí se aby úsvit přišel co nejdříve.
Rozhlédne se po pokoji. Postel je rozlámaná a opěradla jsou utržená. Kusy z nich stále ještě visí z pobledlých ruček na napůl rozvázaném suku. Uběhne víc než půl hodina a Chase se stále neprobírá. Kazuki už se začne opravdu bát, že mu udělal něco vážného. V duchu se zapřísáhne, že už tohle nikdy v životě podruhé neudělá, ani kdyby to znamenalo, že mu blonďáček třeba vyškrábe obličej. Slzy, které se mu už dlouho hromadily v očích teď začnou hojně smáčet bledé tváře. Trochu to pálí pokaždé, když se setkají s krvavým škrábancem, ale na tom mu nesejde. Zaboří obličej do světlých vlásků a nechá svou mysl utápět se v nenávisti k sobě samému. Ještě teď má živě před očima, jak s tou křehkou postavičkou praštil o zeď takovou silou, že odletěla i omítka. Rozvzlyká se a přesto, že mu ty výjevy způsobují tolik bolesti se jich nemůže zbavit. Nikdy mu nechtěl ublížit…nikdy…nijak…
Chase se po další půl hodině probere a začne s sebou zase mrskat. Vyklouzne Kazukimu z rukou a praští se hlavou o skříň. Sveze se po ní na zem a upře na Kazukiho nepřítomný pohled nestejných očí. Poté se zase rozesměje a přepadne na zem na obličej. Nemůže se pořádně hýbat a tak se jen snaží nějak dostat blíž ke své kořisti. Černovlásek se ani nehne, jen ho zůstane sledovat. Na tváři cítí zaschlé slané a krvavé čáry. Po dlouhé době se Chaseovi podaří dostat až k němu a začne se po něm natahovat krkem ve snaze se zakousnout. Kazuki ho vytáhne za suk kolem ramen a odtáhne jej na opačnou stranu pokoje. Chase začne demonstrativně ječet a prskat, ale není mu to nic platné. Kazuki se posadí na své místo co nejdál od něj a znovu sleduje jeho snažení dostat se mu co nejblíž… Takhle to jde celou noc.
Konečně přijde ráno. Nevidí to, protože závěsy nad ním jsou stále zatažené, ale cítí, že přichází svítání. Zahledí se napjatě na chlapce před sebou. Ten chvíli zůstane nehybně ležet na zemi a upírá na něj nepřítomný pohled. Náhle jeho oči dostanou zpátky obě stejně fialkovou světlou barvu a zmatený výraz. Kazuki se k němu opatrně nakloní. Chvíli to vypadá, že ho moc dobře nevnímá. Chase se dívá kolem stále víc vyděšeně. Kazuki k němu rychle přiskočí a rozváže ho. Chaseovi zůstane provaz na několika místech otlačení do kůže. Přestože je teď volný se ani nehne. Stále víc zděšený pohled upírá kamsi před sebe a černovláskovi najednou dojde, že si zřejmě teprve teď uvědomuje, co všechno se během večera stalo. Není si jistý jak teď bude reagovat a tak se začne rychle připravovat na nejrůznější možné varianty, které ho napadnout…
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elo-chan Elo-chan | 6. ledna 2009 v 21:55 | Reagovat

příliš groteskní, aby se tomu dalo opravdu smát. běhal mi mráz po zádech, ale... to byl nejspíš důvod? tohle byla s předstihem nejlepší kapitola, kira.chan. tak obrazný, že... až jsem ten výraz viděla, doopravdy. něco perfektního, dovedlas to k dokonalosti...

2 Wierka Wierka | 7. ledna 2009 v 18:30 | Reagovat

no, kira-chan. to byl až horor....no toto....

3 Ni-chan Ni-chan | Web | 8. ledna 2009 v 0:58 | Reagovat

heh *nepřítomně kouká před sebe* tohle já nevím co říct je to tak hororové místy jsem měla chuť se smát a pak jsem se děsila co to všechno provádí myslím, že už nikdy nebudu přistupovat k česneku jako dřív *nejistě se kouká k ledničce*  

bože... ne Kira-sama cos to napsala??  něco tak příšerného a zároveň naprosto úžasného *otřese se* opravdu dokonalý díl ve své šílenosti naprosto úžasný popis říká se, že Hitchcock je mistrem hororu a ty se staváš jeho mistryní *klaní se*

4 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 8. ledna 2009 v 6:44 | Reagovat

Pání Kiruše...úplně mi běhal mráz po zádech..(ikdyž to je možná tím, že jsem to četla v autobusu a mrzlo mi abslotně všechno, i to co nemám..xD) Já si sice prvně myslela, že z toho česneku uděláš nějakej "fet"..xD Protože Chase měl takový zvláštní příznaky, ale když pak Kazuki hledal protilék přesvědčila jsi mě, že droga to nebude...

Ale jinak fakt úžasná, obdivuju Tě za to, že jsi byla něco takovýho schopna vymyslet... Mě by to třeba nenapadlo, nechat upíra zešílet pod vlivem česněeku..

5 Kira-chan Kira-chan | 8. ledna 2009 v 22:04 | Reagovat

Elo-chan ano, byl to účel aby vám z toho trošku běhal mráz po zádech a jsem ráda, že se to celkem povedlo ^.^

Wierka... horor? XD no řekněme, že jsem nečekala, že to zajde až takhle daleko ;)

Ni-chan... *blushing* "Kira-chan mistrině hororu" Ten titul se mi líbí ^.^ XD

Hiroko i já jsem na chvíli uvažovala, že bych Chase tím česnekem zfetovala, ale nakonec jsem se rozhodla že to nechám takhle ^.^' a jinak... jak mě to napadlo? Po nekonečném přemýšlením jak zpetřit děj jsem byla donucena ohlédnout se na věci okolo upírů a použít něco z toho a pak mě to nějak dál napadlo samo XD

Jinak... pokračování... přibližně kolem 22:30 - 23:00 =))

6 Lex-san Lex-san | Web | 16. září 2009 v 22:50 | Reagovat

Že by měl česnek až takový účinky na upíry, tak s tím jsem se ještě nesetkal, ale nápad je to velmi povedený :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama