8 část

8. ledna 2009 v 22:21 | Kira-chan |  Noci krve
Tady je ta slíbená část. :) Přes víkend budu asi pryč, takže počítejte, že když nic nepřidám zítra tak až v neděli večer ;) zatím papa a příjemné čtení...
PS: Děkuju všem za komenty. Jste zlatí ^.^


Chase si pomalu vlivem něčeho zvenku začne uvědomovat sám sebe. Jako by se probíral z transu. Tělem mu cloumá děsná bolest a do mysli se mu vkrádají záblesky čehosi co stále víc a víc nabývá zrůdnou podobu reality této noci. V neskutečně krátké chvíli si najednou vzpomene na všechno co udělal. Cítí, že jeho tělo už je volné. Roztřeseně se rozhlédne po místnosti. Pohled se mu zastaví u rozmlácené postele. Zamrazí ho a v hlavě slyší vlastní ječení a smích…bolest…zavře oči a skrčí se, ale nejde tomu uniknout. Náhle na svých zádech ucítí něčí ruce. Je to jen jemný dotek a přesto ho vyděsí. Škubne sebou zmítán vlastní myslí a v hrůze ze sebe sama se odplazí do nejtemnějšího koutu v místnosti, kde se skrčí s koleny před obličejem a rukama začne horečně šmátrat po parketách ve snaze do nich aspoň zarýt nehty. Vyděšenýma očima zůstane přilepený k mladíkovy naproti sobě. Má poškrábaný celý obličej a z roztrženého rtu mu sále slabě odkapává krev, která ne a ne zaschnout. Projede jím vzpomínka na ten pocit… vyškrábat mu oči… bude to bolet? ...určitě ano… chce to vidět… chce ho slyšet křičet bolestí… ty oči… vyškrábat mu je… je to přece jen hra… jen se baví… aspoň jedno oko… mrazení v zádech… tváří se tak bezmocně… v očích má zoufalství… proč se ty oči nebaví jako on?... zaslouží si trest… zaslouží si vyškrábat, když nechtějí trpět… vyškrábat…
"Kyaaa!" vykřikne a rukama si zajede do vlasů. …jeho vina… vyškrábat oči… co to dělá?... určitě to bude bolet... proč? ...aspoň jedno oko… už dost! Už to nevydrží! Asi se zblázní… má pocit, že se mu hlava rozskočí na milion kousků. A zase něčí paže. Pevně ovinuté kolem jeho roztřeseného těla.
"NE!" vykřikne v záchvatu zděšení a hysterie. Začne sebou škubat ve snaze vymanit se z toho měkkého objetí. "JDI ODE MĚ! BĚŽ PRYČ! NESAHEJ NA MĚ! NESAHEJ NA MĚ!"
"Pšššt. Už je to dobrý." Uklidňuje ho černovláskův tichý hlas.
"Jdi…pryč…" je to víc prosba než rozkaz. Před očima má stále obraz vlastních rukou škrábají černovláskovu jemnou kůži, v hlavě slyší vlastní smích psychopata smíšený s nechutnými myšlenkami. Třese se a nemůže s tím přestat. Jen matně si uvědomuje že brečí.
"Už je to dobrý…" ignoruje co mu říká, ať jde pryč. Než mu něco udělá… než mu vyškrábe oči… zrůda… je z něj zrůda… horší než myslel. "Zůstanu s tebou dokud se neuklidníš. Už se nemusíš bát. Je to za námi. Už to bude všechno dobrý, ano? Pšššt. Neplač, už je dobře…" hladí ho po celé délce zad. Proč je takový? Proč se na něj dívá tak něžně i přesto co mu udělal? Jak ho ještě může mít rád po tomhle? Nerozumí tomu… Zatne mu prsty hluboko do zad.
"Prosím… poslouchej mě… musíš jít pryč… prosím… vrátí se to… nechci-" Černovlásek mu přitiskne prst na rty dřív než domluví.
"Už se to nevrátí. Byl to jen dočasný stav způsobený tím česnekem. Ale už je to pryč…" dívá se mu do očí… nelže. Ale přesto se nějak nedokáže uklidnit. Před očima se mu všechno vrací, jako by někdo pouštěl film pozpátku. Štíhlé prsty jemně stírají slzy z jeho vlastních tváří. Dočasné? Takže je to… pryč? Ale přesto… to nic nemění na tom co provedl.
"Promiň mi to…" hlesne Kazuki.
"Cože?! Zbláznil ses!?" vytrhne se mu Chase s naprosto nechápavým pohledem. On si z něj snad dělá srandu. "Za co se mi sakra omlouváš?! Proč?! Ty nemáš oči?!" zarazí se… vyškrábat mu oči… ne! Zatřese hlavou, aby rozehnal zhoubné vzpomínky. "Copak…" hlesne roztřeseně a pohlédne do tmavě modrých očí a čistou lítostí a sebepohrdáním. "…nevidíš co jsem ti provedl?"
"Neblázni, to přece není tvoje chyba." Věnuje mu černovlásek upřímný úsměv.
"A čí teda? Co? Jistěže že je to moje vina! Tohle všechno…" schová obličej do dlaní a skrčí se jak nejvíc to jde.
"Nebyl jsi při smyslech. To se nepočítá." Pohladí ho černovlásek po vlasech. Jak může být tak klidný? Jak se může tvářit, jako by to nic nebylo? Jak se o něj může bát i po tomhle…? Zadívá se mu do očí, tentokrát zmateně a odevzdaně zároveň. Nakloní hlavu na stranu a trochu odhrne vlasy z krku.
"Co to děláš?" zarazí se černovlásek. Zase tak hloupá otázka. Ten kluk je fakt magor.
"Co asi? Vezmi si kolik chceš." Odpoví mu Chase s klidem a odevzdaně zavře oči.
"T-to ne. To nejde. Nechci ti znovu ublížit, rozumíš? Prostě-" začne se vzpírat Kazuki, ale na to Chase opravdu není zvědavý.
"Prostě to udělej nebo si zlomím vaz!" křikne na něj naprosto vážně a trhne s hlavou ještě víc na bok.
"Dobře! Počkej…" natáhne k němu hned Kazuki ruce. Přesně jak myslel… zavře oči a zaměří se na chladivý dech na krku. Zvláštní… jakože ho to nelechtá? Asi je to hloupá otázka. Proč mu to dnes tak trvá? Cítí lehký dotek rtů na své šíji, ten zvláštní příjemný pocit, jakoby na chvíli utlumil bolest této noci.
"Slib mi ale… že ty potom uděláš to samé." Zašeptá mu sametový hlas někde těsně pod uchem.
"Dobře." Hlesne jako ve snách aniž by nad tím moc přemýšlel. Na sobě stále cítí lehký dotek těch zraněných rtů, zatímco pevné paže se nenápadně obtočí kolem chlapcova pasu, aby tak přidržely napůl omámenou postavičku v klidné pozici. Chase se zadívá na proužek denního světla vkrádající se do pokoje škvírou mezi závěsy. Něco ostrého rychlým pohybem protne jeho krk. Téměř cítí jak krev postupně mizí z jeho těla. Je mu najednou tak mdlo a slabo… ten proužek světla ho i na dálku pálí do očí. Jen silou vůle se udrží v sedě. Chvění způsobené malátností nejde navenek téměř rozpoznat od třasu, který jím cloumal ještě před chvílí. Opravdu je mu už hodně zle, ale stále nějak nenachází sílu aspoň zvednou ruku, nebo dát mladíkovy jakkoli najevo, aby už přestal. Vlastně asi ani nechce. Cítí, že to musí aspoň malinko odčinit a pokud to jde aspoň tímhle… tak ať si tu krev vezme třeba všechnu. Přese své rozhodnutí mu po chvíli unikne tiché vzdechnutí doprovázené roztřeseným nadechnutím. Kazuki se téměř okamžitě odtáhne a Chase se mu zároveň s tím pohybem složí do náručí. Ještě je ale stále při vědomí. Není si jistý na kolik, ale přivřenýma očima ještě pořád dokáže vnímat co se kolem něj děje. Kazuki si ho k sobě otočí obličejem. Vypadá to, že rány na jeho obličeji už úplně zmizely. To je dobře… ale vypadá vyděšeně. Bojí se o něj? Zase…? Že ho to ještě baví… něco mu říká, ale neslyší ho… možná někde jakoby zdálky něco slyší, ale nerozumí těm slovům. Má pocit jako by mu na hrudi ležel obrovský kámen a postupně mu vytlačoval všechen vzduch z plic a Chase nemá šanci se znovu nadechnout. Tak je tomu pokaždé než omdlí… vždycky se mu špatně dýchá. Ten děsný pocit ho začíná unavovat. Když tak nad tím přemýšlí… opravdu je unavený. A bolí ho ruce… no jistě, vždyť si je rozškrábal do krve… ale ta únava… chce se mu spát, ale nemůže. Ne když s ním Kazuki třese jako s hadrovým panákem. Ale, co to dělá teď? Řízl se do ruky? Proč? Černovlásek ho trochu nadzvedne a přiloží mu ránu k puse. Aha… už tomu asi rozumí. Skloní obličej a roztřeseně smočí rty v červené barvě před sebou. Olízne je a začne opatrně slízávat i krev z rány. Je mu příliš zle, než aby se dokázal pořádně zakousnout, ale takhle to jde. Aspoň trochu. Rány na rukou bolí trošku míň, ale únava ho začíná zmáhat až moc silně. Položí si hlavu na černovláskovu hruď s pocitem zvláštní důvěry a bezpečí. Usne sotva zavře oči…
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ni-chan Ni-chan | Web | 9. ledna 2009 v 3:13 | Reagovat

*vydechla* kira-sama ooo má mistryně hororu další z tvých nádherných kapitol, ale tahle je už o poznání klidnější než ta minulá taková jemnější *culí se* jsem ráda, že to bez úhony přežily všechny oči  heh *vzpomněla si na vypíchnuté oko Naokiho*  jen tak mimochodem viděl někdo minulý díl house?? *nervozně mrkne*

tak teď jen doufám, že ti to s pokráčkem výjde už zítra *nadějně*

2 wierka wierka | 9. ledna 2009 v 14:32 | Reagovat

no, trozku min hororove, ale stejne... prosim co nejdriv dalsi. hrozne me zajima jak tohle dopadne

3 Elo-chan Elo-chan | 10. ledna 2009 v 23:35 | Reagovat

awww~ *vydala ze sebe tenhle strašně blbej zvuk, kterej ovšem tak dobře vystihuje ten pocit* mistryně hororu? minulej díl ano. tenhle ale děsivej nebyl, naopak. moc prodchnutý citem, vlastně jedna z nejhezčích věcí, co jsem četla. když chase je tak neuvěřitelně... ó, velká kira-sama, kdy ty už přestaneš stoupat? zdá se mi, že nemáš hranic... něco to vyzařovalo. příliš neuchopitelný, abych to popsala, ale... všihni to klubíčko uvnitř taky cítili, ne~?

4 Kira-chan Kira-chan | 11. ledna 2009 v 20:47 | Reagovat

=^.^= *extrémně potěšená* arigatooo mina!

5 Lex-san Lex-san | Web | 16. září 2009 v 22:56 | Reagovat

Tak tenhle dílek byl tak smutnej i příjemnej zároveň Bylo to plný citu a porzumění ale zároveň to mezi protagonisty staví nové a nové bariéry. Vždy, když k sobě mají blíž je to od sebe odtáhne, ale o tom život je, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama