9 část

11. ledna 2009 v 21:02 | Kira-chan |  Noci krve
PŘEDPOSLEDNÍ ČÁST!!! Užijte si ji ;))) Mám pocit, že na konci této kapitoly budete asi mírně zmatení XD


Chase se probudí až pár hodin po západu slunce. Pokoj je prázdný. Z haly v přízemí se ozývají něčí hlasy. Už je mu podstatně líp, i když stačí vzpomínka na to co se stalo a zase se cítí jako ve svěráku, kde nemůže dýchat. Opatrně otevře dveře na chodbu a vyplíží se co nejtišeji ke schodům. Zůstane schovaný a zaposlouchá se do tichého rozhovoru.
"Vypadáš ztrhaně, a co ta omítka? Prosím tě, co jsi tu dělal?" ozve se zpod schodů dívčí hlas.
"No… to jsem měl jen takovej menší problém. Ale už je to v pořádku. Nevšímej si toho." Zkouší známí hlas odvést dívčinu pozornost. Menší problém? Tak by to Chase určitě nenazval. Ještě teď mu běhá mráz po zádech z toho co se stalo.
"Problém? Hádám, že za to může ten spratek co jsi ho nechal na živu." Utrousí děvče jedovatě. Chase zůstane strnule poslouchat.
"No…"
"Takže ano. Já tě nechápu. Jen s ním máš problémy. Vždyť ti za to vůbec nestojí. Ty jsi někdo a on je jen přeměněná troska, která by bez tebe byla jen stroj na vraždění. Nemáš nejmenší důvod, proč se o něj starat. Navíc když ti pořád přidělává jen potíže."
"Já…tedy… v jistém smyslu je to pravda… ale…" odpovídá jí Kazuki tiše a Chase už nemá sílu poslouchat víc. Tohle mu úplně stačí. Kdoví proč ho to tak moc bolí. Vstane a vyběhne do pokoje. Slyší že někdo vybíhá po schodech za ním. Museli ho slyšet. Hodí na sebe dlouhý plášť a rozběhne se k oknu. Černovlásek ho chytne za zápěstí a strhne ho zpátky.
"Chase! Co to děláš?" upírá na něj zmatený pohled. Je v něm ještě něco… možná lítost, ale Chase to nezajímá. Nemá potřebu tu dál zůstávat a dělat jen problémy. Ve dveřích se objeví děvče. Vypadá dokonale svůdně. Červené vlasy se jí lesknou v měsíčním světle a spadají v lehkých vlnách až k úzkému pasu. Na sobě má černé upnuté šaty končící těsně pod zadkem, síťované silonky a vysoké kozačky. Přes to má přehozený pouze dlouhý černý plášť s hebkou kožešinou kolem krku. V obličeji je bledá, červené plné rty jako by přímo vyzívaly k polibku stejně jako zlehka sklopené husté černé řasy zpod nichž prosvítají červené oči. Na chvíli ztuhne při pohledu na ni. Nemůže odtrhnout pohled. Dívka je během chvilky vedle něj a ve štíhlých prstech svírá chlapcův bledý obličej. Zalapá po dechu a ona odhalí čistě bílé tesáky v zářivém úsměvu.
"Máš pravdu Kazuki… je vážně roztomilý." Zasměje se Chase si najednou uvědomí, že černovlásek už dávno pustil jeho zápěstí a nechal ho napospas té dívce vyšší než on sám. "Přesto… nechápu proč ti na něm tolik záleží." Hlesne děvče a blonďáček si najednou uvědomí, že se nemůže pohnout. Udělala snad tohle i Kazukimu?
"Čím to jen bude, že dal přednost tobě, přede mnou?" hlesne spíš mladá žena, než dívka a jemně k sobě nakloní jeho obličej. Cítí jak se třese a přesto se stále ještě drží na nohou. Co chce dělat?
"Líbáš snad líp než já?" zazní zase její hlas. Cože? O čem to proboha mluví? Rudé horké rty se něžně přitisknou k těm jeho. Cítí, že už se může hýbat a přesto se nevzpírá. Dokonce už necítí ani strach. Zavře oči a poddá se jejím dotekům. Dívka zajede studenými prsty pod svetr a přejede mu po celé délce páteře. Přitiskne ho k sobě a on se nebrání. Někde hluboko v mysli ale cítí, že je něco špatně. Je to trochu divné. Pokusí se soustředit na tu část, která se začne těm dotekům vzpírat stále víc. Nepochybně se ho snaží nějak omámit. Podmanit si ho, ale to jí rozhodně nedovolí. Dívka asi vycítí, že její kouzlo přestává mít takový efekt. Přitiskne rty k jeho uchu a začne tiše šeptat slova, která se do blonďáčka zaříznou jako ostré nože rozřezávající jeho duši na kousky. Nechápe proč to tolik bolí a přesto.
"On tě vlastně vůbec nemiluje… chrání tě jen aby tě mohl později využít… jsi jen jeho hračka na zkrácení nudy… žít dlouho začne být brzo únavné… až budeš příliš na obtíž, prostě se tě zbaví… odkopne tě jako nic. Neznamenáš víc než ubohou existenci něčeho odporného z čeho se rozhodl udělat si hračku…"
"…lžeš…" hlesne, ale sám tomu nevěří.
"Tak se ho sám zeptej…" řekne žena a pohledem sejme kouzlo z černovlasého mladíka. "Zopakuj mu co jsi řekl mě. Že je jen tvá hračka…"
"Sklapni! Chase neposlouchej jí!" okřikne ji a zřejmě ho chce přitáhnout zpátky k sobě, ale dívka najednou odkudsi vytáhne dlouhou dýku a přiloží ji na krk blonďáčkovi. Ten v šoku sotva vnímá co se děje.
"Jen mu to řekni… řekni to a já ho pustím. Jen chci aby tě nenáviděl. Chci abys trpěl jako já, když jsi mě odmítl." Zavrčí dívka a pohodí červenými vlasy.
"Řekl jsem, že jsi něco jako moje hračka, ale rozhodně jsem to nemyslel tak, že tě chci využívat. Přece nebudeš věřit víc jí, než mě!" odvětí Kazuki a věnuje mu dlouhý zoufalý pohled.
"Jde jen o to, že ho mám nenávidět?" hlesne Chase podivně nepřítomným hlasem.
"Správně."
"Ale to já už dávno. Kvůli tomu ses nemusela namáhat." Odstrčí její ruku stranou a téměř se pousměje jejímu zaraženému výrazu.
"Můj bože… Kazuki, ty jsi vážně ubožák. Snažíš se získat si náklonnost někoho kdo tě nesnáší? Teď už to chápu." Začne se smát. Chase se ani nehne. Odmítá se podívat Kazukimu do očí. Umí si víc než dobře představit bolest, kterou teď cítí.
"Jsi vážně idiot. Užij si to." Zasměje se dívka a s pobaveným výrazem vyskočí z okna. Chase se ujistí, že už je pryč a zavře okno. Moc nerozumí co se tady stalo a taky se ztrácí v tom co byla pravda a co lež. Otočí se na černovláska s prosbou o vysvětlení na rtech, ale ten už za ním nestojí.
"Kazuki?" zavolá do nastalého ticha a rozhlédne se po místnosti. Neslyšel ho ani odejít. Kam šel? Potřebuje, aby mu vysvětlil co se tu vlastně děje. Myslel, že ta holka si přišla černovláska nabalovat, ale pak se všechno tak zamotalo, že si teď není jistý vůbec ničím. "Kazuki!" zavolá do prázdné chodby. Kde jen může být? Sejde až do obývacího pokoje. Je tam. Sedí na křesle a se zdeptaným výrazem hledí někam do země.
"Tady jsi… musím s tebou mluvit."
"Už můžeš jít. Nebudu tě tu držet…" hlesne černovlásek, aniž by se na něj podíval.
"Cože?" nechápe Chase. Stalo se něco? Proč najednou tenhle přístup? Dřív mu přišlo, že by mu třeba i utrhal končetiny, jen aby odsud nemohl odejít a teď… má to chápat, že ho vyhazuje?
"Takže, měla pravdu?" odmlčí se trochu Chase a najednou se cítí zase odkopnutý.
"Jak jsem řekl." Odvětí Kazuki tiše. Chaseovi připadá že ho ani moc nevnímá.
"To myslíš vážně?" nemůže tomu uvěřit blonďáček.
"Kolikrát se chceš ještě zeptat než vypadneš?" křikne na něj Kazuki a probodne ho odhodlanýma očima. Chaseovi se z toho tónu nahrnou do očí slzy. Nohy má jako zdřevěnělé.
"Víš já…" zasměje se vlastní naivitě a setře z tváří slzy. "…na chvíli jsem měl pocit, že… že jsi můj přítel." Znovu se sám sobě musí tiše vzlykavě zasmát. Ani se neodvažuje podívat na Kazukiho. "Ale teď vidím, že jsi stejný parchant jako ostatní!" vykřikne v slzách a rozběhne se k domovním dveřím. S prásknutím vyběhne do mrazivé noci a skrz slzy toho sice moc nevidí, ale intuitivně vycítí směr, kudy vede zarostlá cesta pryč.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rapidez Rapidez | 11. ledna 2009 v 22:23 | Reagovat

Páni, už to vypadalo, že .. ale to by jsi nebyla TY! Fakt podařené, citové, napínavé..tvůrčí krize?! Cože?! Hele, až budu potřebovat "hodnotnou" četbu, otevřu si Jiráskovo Temno, až budu potřebovat přečíst něco povinného do školy, rozhodně to nebudu očekávat od tvých povídek. Ty přece hladí po duši a uklidňují po náročném dni (který má být zítra),- takže doufám, že nás zítra potěšíš (překvapivým) finišem. (Žádná krize, to se zakazuje.) Díky

2 Arhoo-chan Arhoo-chan | Web | 12. ledna 2009 v 14:07 | Reagovat

tak a teď si budu muset čekat na desítku jaké to tírání z tvé strany...xDD bylo to ale vážně nádherné tahle povídečka se ti moc vydařila nuhuhu...xDD jsem zvědavá jak to dopadne...xDD

3 Wierka Wierka | 12. ledna 2009 v 17:32 | Reagovat

no kira-chan co to je .... no, prece ja bláhová neohla spoléhat na nákou idilku, z tohoto jsem trochu mimo...   no,, jsem zvedava jak to dopadne, snad dobre..

4 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 12. ledna 2009 v 20:39 | Reagovat

Kirušáčkuuu....*věší se na ni* Já nevím, proč, ale tohle "týrání neviňátek" se mi začíná děsivě líbit...ty to umíš tak krásně podat a já úplně vidím jak oni oba trpí a přitom by vůbec nemuselí...*nadšeně pleská pacičkama* už jsem říkala jak strašně Tě mám ráda, a jak strašlivě miluju tvoje povídky..?? Hned se cítím lípp...

5 Ni-chan Ni-chan | Web | 13. ledna 2009 v 8:39 | Reagovat

jojo souhlasím Kiruš je je prostě na týrání expert *přidává se k Hiroko ve věšení* a člověk aspoň ví, že čím víc trpí tím budou mít hezčí konec a to zato stojí *uchlácholena tímto ujiťěním*

jenže ona týrá i své čtenáře chjooo tak snad se taky dočkáme šťastného konce *úcul*

6 ♥Lucka♥ ♥Lucka♥ | Web | 13. ledna 2009 v 20:28 | Reagovat

já to nečethla ale pěqneeeej desík

7 Elo-chan Elo-chan | 13. ledna 2009 v 22:10 | Reagovat

no ano, měla bych ti tleskat, ale... copak vám to nepřijde tak hrozný jako mě? ta situace, kam se ti dva dostali, samozřejmě. ach, kira-chan, ty nám to děláš schválně. když si to představím, to je přeci strašnej osud. ale čekat od tebe něco radostnýho by asi vážně nebylo na místě. kiruška na citech staví. a já to mám opravdu děsně ráda... *div že se nezačala klanět*

8 Kira-chan Kira-chan | 13. ledna 2009 v 22:28 | Reagovat

Páni... tolik krásných komentů ^.^ Jsem teď nějak nemocná a nemám sílu ani něco napsat, ale po tomhle se cítím hned o něco líp ;) Zaslužíte si pokráčo, takže za chvilku vám ho sem hodím. =)

9 Lex-san Lex-san | Web | 16. září 2009 v 23:03 | Reagovat

A je to tady! Krize "vztahu"! Kdy se hlavní hrdinové rozchází. Jeden utíká do noci a druhý ho se zlomeným srdcem nechá jít... :-)) Vážně nádhera. Už se těším na ten finiš!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama