Kapitola 10.

31. ledna 2009 v 11:59 | Kira-chan |  Hiding in the shadow
Hiroko promiň že to sem dávám až teď, ale snad budeš mít čas ;) Ať se vám pokráčo líbí.


* * *

Shiro se zavře v apartmá s Tatsuyou. Je rád, že mají chvíli pro sebe, než zase odejde do práce. V poslední době mu přijde jako by se mu vyhýbal. Ale pokaždé když se na něco zeptá tak dostane pouze odpověď. -"Nic se neděje, všechno je ok."- A přesto vidí, že není.
"To byl ten tvůj malej problémista?" zeptá se s úsměškem a ignoruje Tatsuyovu popuzenou náladu. "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." Dodá jemně a obtočí kolem něj ruce. Bez reakce. Muž ho od sebe pouze odstrčí a lehne si zpátky do postele. Shiro se trochu bezradně posadí vedle něj a rukou mu ustaraně pročísne černé vlasy.
"Můžeš toho nechat?" štěkne na něj jeho přítel naštvaně.
"Co je to s tebou?" zeptá se Shiro a má pocit, že napříč jeho snaze o klidný tón se mu hlas naplnil bolestí, kterou nelze přeslechnout. Přesto se muž otočený zády k němu ani nehnul. "Bolí tě něco? Jsi nemocný?" napadne ho najednou a skloní se těsně k němu. Tatsuya si pouze dlouze povzdechne, ale než stačí cokoli říct, přitáhne si ho Shiro do náručí. Má děsný pocit, že se stane něco hrozného. Neví co přesně, ale má tak špatné tušení jako nikdy.
"Pusť mě." Hlesne Tatsuya a černovlasý muž ho hned poslechne. Položí ho na polštář a něžně ho pohladí po tváři.
"Miluji tě." Usměje se na něj a snaží se rozluštit co se skrývá za tím netečným výrazem.
"Sklapni a nedělej mi to ještě horší." Vyjede na něj Tatsuya podrážděně a nadzvedne se přitom do polosedu.
"Ty jsi na mě naštvaný? Protože jsem tě vzbudil? Omlouvám se." Začne zmateně Shiro, ale Tatsuyův hlas utne další jeho pokusy o uklidnění podivné atmosféry.
"Takhle to dál nejde. Musíš to přece taky cítit. My dva se k sobě nehodíme. Já nejsem uke a nebaví mě hrát si na něj. Rozumíš mi?"
"Chceš tím říct…?" nedokáže dostat poslední slova skrze rty. Připadá si jako v noční můře a netuší kdy skončí.
"Chci tím říct, že je mezi námi konec." Dokončí za něj Tatsuya naprosto klidně. "Nic proti tobě nemám. Chci aby jsme zůstali přátelé, ale takhle to nepůjde. Jsi můj nejlepší přítel, ale nemůžu s tebou zůstat." Nasadí muž mírnější tón.
"Rozumím. Asi jsem to čekal, jen jsem si to nechtěl připustit." Přizná spíš sám sobě s pohledem sklopeným k zemi. Strašně to bolí.
"Shiro." Hlesne černovlasý muž a zavěsí se mu kolem krku. "Zůstaneme přátelé. Jako předtím, ano?" tiskne se k němu. Shiro kolem něj obtočí ruce a s city rozlámanými na padrť si vychutnává nejspíš poslední takovéto objetí člověka, kterého nade vše miloval. Teď jsou z nich zase jen kamarádi. Kvůli němu bude předstírat, že se nic neděje. Kvůli němu udělá cokoli.
"Je to kvůli tomu klukovi? Zamiloval ses do něj?" neodolá zeptat se na rovinu.
"Možná." Odpoví Tatsuya tiše a odtáhne se od něj.
"Dobře. Tak zatím." Hlesne Shiro a odejde zpátky do svého pokoje.
Rychle za sebou zavře dveře a sklouzne po nich zdrceně na podlahu. Co udělal špatně? Co dělá špatně, že to vždycky skončí takhle? To je vážně tak strašný, že s ním nikdo nevydrží dýl než dva měsíce? Ještě to poledne se psychicky úplně sesype. Zamkne se ve svém pokoji, nezvedá telefony, nereaguje na volání ani na pokojskou, nemá na nic chuť a nedokáže myslet na nic jiného než na vlastní neschopnost a beznaděj. Až do večera sedí na křesle a pozoruje mírně podmračenou oblohu dokud obraz ta okny nedostane černý nádech noci. Umyje se, lehne si do postele a zadoufá, že usne brzo a už se nikdy neprobudí…

* * *

Tatsuya se zaposlouchá do náhlého ticha v pokoji. Na jednu stranu je rád, že to skončil. Opravdu mu to takhle vadilo, ale na druhou stranu toho lituje. Živě si dokáže představit bolest, kterou mu tím způsobil. Nepřestane si to vyčítat, ale pokračovat v tom by nemělo smysl. Nemyslí na nic jiného než na Nicka. I když je s Shirem, prostě pořád. To ticho je mučivé. Už dlouho si nepřipadal tak sám.
Jde do práce dřív, ne že by se mu tak chtělo, spíš z naděje, že na chvíli rozptýlí černé myšlenky. Za nedlouho se tady bude konat velká akce a je potřeba vyřešit spoustu plánování a papírování. Denně ho zasypávají hovory a stohy dokumentů, kterými se stále nějak nemůže prohrabat na konec. Je to neskutečně vysilující. Sám si je vědom, že svou blbou náladou zatěžuje i Nicka, což ho mrzí, ale snaží se to změnit. Zatím neúspěšně a dneska s ním asi nebude moct ani mluvit. Vlastně by byl nejradši, kdyby chlapec vůbec nepřišel a mohl být sám. Jeden den se někam zavřít a poddat se té náhlé depresi která ho zavalí jako balvan. Shira od sebe odehnal a Nicka, kterého miluje asi nikdy nezíská. Nakonec u něj zůstává jen proto, že musí.
Přese všechnu snahu se soustředit na práci, se právě tento úkol zdá být nemožný. Pod záminkou dokumentů jde na apartmá dřív. Zapracuje na papírech a přitom netrpělivě čeká, kdy se Nick vrátí. Začne se stmívat. Každou chvíli by měl přijít z práce. S přibývající dobou začne být nervózní. Venku už je tma a Nick nikde. Snad se mu něco nestalo. Je snad s těmi feťáky? Ne, to určitě ne… i když…
Vstane od papírů a přejde k oknu. Najednou ho napadne, že vlastně nemá ani jeho číslo na mobil. Z nervózního podupávání na místě se nakonec stane rychlé přecházení po celé místnosti sem a tam s očima zabodnutýma do země v hlubokém zamyšlení. Kdyby aspoň věděl kde je. Mohl by mu jít naproti, ale takhle… Pokaždé když na chodbě vrznou dveře se zastaví a chvíli zůstane ztuhle poslouchat, jestli to náhodou není on. Asi po půl hodině netrpělivého přecházení se skrčí u stěny s čelem položeným na kolenou. V myšlenkách už je tak daleko odsud, že ani nevnímá zvuky z chodby.
"Tatsuyo? Jsem doma." Uvědomí si náhle chlapcův hlas ve své blízkosti. Zaskočeně vzhlédne a připadá si, jako by se právě probudil. Nick si ho přeměřuje zkoumavým pohledem v kleče kousek od něj.
"Kde jsi tak dlouho?" změří si ho muž pochybovačně a v hlavě mu hned vyvstanou myšlenky na drogy.
"Byl jsem venčit psy." Odpoví mladík a Tatsuya mlčky vstane aniž by to komentoval. "Ty mi nevěříš, že?" dodá chlapec a taky vstane. Jak by mu mohl věřit?
"Vážně jsem byl jen se psy. Potkal jsem v parku jednoho… kluka. Spřátelili jsme se a… nějak jsem přestal vnímat čas. Proto jdu tak pozdě."
"Kluka? Je to-"
"Ne! Není to feťák!" rozkřikne se na něj Nick teď už dotčeně.
"Jen se ptám. Nemusíš hned ječet." Zavrčí odpověď a nejradši by si naliskal za ten tón i za celou situaci. Jak s ním může takhle jednat a přitom doufat, že se do něj chlapec zamiluje? Vždyť si sám kope vlastní hrob. Opravdu má sto chutí si začít přinejmenším rvát vlasy vztekem na sebe sama a přesto nezmění ani tón hlasu, ani přístup.
"Nemusím hned ječet jo? Ty mě zase nemusíš hned podezřívat! A především si na mě nemusíš vybíjet svou zlost! Já jsem ti nic neudělal! To ty chceš, abych tu zůstal! Já se tě o nic neprosil!" rozkřikne se chlapec navztekaně.
"Tak fajn! Když ti tolik vadí tady zůstávat tak si jdi! Já už tě tu nedržím!" křikne na něj zpátky. Jasně modré oči vypadají překvapeně. Tatsuyovi jen pomalu dojde jakou pitomost právě řekl. Zase si vybil zlost na Nickovi. Kdyby jen věděl, jak strašně je mu to líto. Ale najednou nedokáže říct ani slovo. Chlapec ho chvíli na to obejde a než se Tatsuya vůbec stihne vzpamatovat, jde už Nick pryč i s brašnou přes rameno. On vážně odchází? Dneska je nepochybně nejpříšernější den jeho života.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ni-chan Ni-chan | Web | 31. ledna 2009 v 13:35 | Reagovat

nani???? on odešel???? sakryš Kira-chaaaaan proč to musíš vždy zakončit tak napínavě ty jedna sadistko *nesouhlasně vrčí*

božeee oni se prosté pořád musí škorpit co? ale kam půjde? že by k té paní?? *přemýšlí*

chjoo teď můžu zas jen čekat co? Ještě, že zítra nemusím na intr.To bych nepřežila čekat na pokráčko přinejmenším až do středy, kdy je na kompech nejmíň lidí.

a zase mám první koment *šťastná*

2 akyra akyra | 31. ledna 2009 v 16:35 | Reagovat

Kiro*probírá se s šoku*mám tě obejmout že Tatsuya dal Shinovy najevo koho miluje nebo zaškrtit,že jsi to takhle skončila?ASi obejmout protože pak by nebylo pokračování kteréČEKÁM NEJPOZDĚJI DNES VEČERtak rychle jsem napnutá jak špagát

3 Wierka Wierka | 1. února 2009 v 10:55 | Reagovat

Co??? O_O cože...  on šel... a kam a vratí se...  jej to byl díl.. takovej skleslej, smutnej... :o(

4 Elo-chan Elo-chan | 1. února 2009 v 12:24 | Reagovat

iieeeeeeeeeeeeeeeee~~~! vrah, vrahu! *elo se musela po tomhle jít doopravdy uklidnit, protože jí to vrazilo dech* kiruš, dneska nevím, co říct. mě je nakonec shira strašně líto, i když... *ví, že to jinak nemohlo skončit* bylo to úžasný, jednoduše úžasný. vykolejilo mně to...

5 Kira-chan Kira-chan | 1. února 2009 v 12:56 | Reagovat

akyra-chan gomene ^.^" ale dám sem hned pokráčo, hned teď fakt <=) jinak koukám podle vašich reakcí že další část možná malinko zaskočí vaše očekávání ;)

Wierko máš pravdu, tenhle díl nebyl zrovna nejradostnější, i když jak se znám tak budou i horší XD

...vrah...etooo...chceš pravdu? Rozhoduju se jestli bych třeba Shira nezabila jako menší aférku v hotelu, ale... asi ne. *nervózní úsměv* vymyslím to jinak ^.^"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama