Kapitola 3.

18. ledna 2009 v 21:54 | Kira-chan |  Hiding in the shadow
A je to tady mé milé zlaté... v této kapče se konečně dozvíte hořkou pravdu ;) nechte si ji líbit... XP mimochodem, jak se vám líbí nový design? ;) Asi je dost vidět že mám ráda converse, že? ^.^' Když já si nemůžu pomoct...


Upřeně hledí na řadu pastelových vázání. Zvědavost mu pomalu vyvrtává díru do hlavy, až je to opravdu nesnesitelné. Musí vědět co to je za knížky. Celé dopoledne hledá nějakou dost vysokou židli, nebo žebřík… cokoli po čem by mohl vylézt až nahoru a podívat se. Konečně někdy kolem poledne se mu podaří přitáhnout židli, na ní vyskládat kopu knížek a vysoukat se tam aniž by spadnul. V duchu se modlí, aby mu zase nepodjela noha. Jednou rukou se chytí nižší z polic a druhou se natáhne po svazcích nahoře. Klapnou dveře z chodby.
"Kyaaa!" vykřikne leknutím a trhne sebou. Přirozeně se knížky na židli sesunou na zem a on letí na ně, přičemž se mu ještě podaří shodit několik knížek z police, za kterou se držel.
"Nicku!" zaslechne Tatsuyův hlas od dveří.
"Au…" hlesne chlapec a rukou si tře naraženou zadnici. Dneska už po několikáté.
"Ty prostě nemůžeš zůstat v klidu, že?"
"Sklapni! Zkouším se jen zabavit." Odsekne Nick a začne sbírat ze země popadané knížky.
"Cos to tady zkoušel? Akrobacii na židli?" utahuje si z něj Tatsuya. Nicka bezděčně napadne jak zajímavé by bylo to vyzkoušet… hned ale zatřepe hlavou, aby z ní ten nápad dostal pryč.
"Jen jsem si chtěl podat nějakou knížku seshora." Odvětí a Tatsuya si přiklekne k němu a pomůže mu srovnat popadané věci a dát je na místo.
"Kterou? Podám ti ji." Řekne po chvíli a Nick trochu zčervená. Říct, že chce vidět ty nahoře by bylo fakt trapný. Nakonec by to ještě vypadalo, že je úchylák on a ne muž vedle něj. Ale, co když to není porno… jenže co když je… bude lepší s tím počkat a mrknout se až odejde.
"No… na tom už nesejde." Mávne nad tím rukou a zasune tlustou knihu na své místo. Tatsuya se přes něj natáhne s posledním svazkem, čímž se zezadu přitiskne na jeho záda. Nick potichu zatají dech. Nechápe proč ho ta blízkost najednou tak znervózňuje. Přitiskne se co nejvíc k regálu, aby se na něj lepil co nejmíň.
"Tak kterou jsi chtěl?" zeptá se Tatsuya, když se od něj odtáhne. Nick se na něj zatím ještě nechce podívat. Trochu roztřeseně se nadechne. Co to s ním je? Konečně se otočí zpátky s nevinným výrazem.
"Žádnou. Jen jsem se chtěl podívat."
"Lhaní ti moc nejde."
"No… dobře. Tamtu…" ukáže někam do police pod pastelovými svazky. Nemá tušení na kterou knížku ukazuje, ale aspoň to není žádná z nich. Tatsuya si stoupne na židli, aby tam dosáhl pohodlněji.
"Tuhle?" vytáhne z police nějakou knížku s tmavě modrými deskami.
"Jo, jo tuhle." Přikývne Nick se spokojeným úsměvem. "Díky." Vezme si ji od něj a podívá se co to vůbec je. -100 nejlepších rad jak pěstovat růže- pokud si vzpomíná, tak pod jeho péčí nevydržel na živu ani kaktus…
"Máš rád růže?" zeptá se znenadání Tatsuya.
"No, mám. Ale… co se pěstování kytek týče, tak to není zrovna moje parketa." Usměje se Nick nervózně. "Ty pěstuješ kytky? Růže?"
"Jak se to vezme. Mám na to lidi."
"Eh, jasně." Zatváří se Nick trochu kysele.
"Budu už zase muset jít. Jen jsem ti přinesl oběd a přišel zkontrolovat, jestli jsi v pořádku."
"Nic mi není…" hlesne Nick trochu zaraženě. Není zvyklý aby se o něj někdo staral, ale… pravda asi je, že ho to potěšilo.
"Opravdu?"
"Jistěže."
"Já jen, že na mě neječíš."
"Ječím na tebe jen když mi dáš důvod."
"A to?"
Nick mlčí. Zase je naštvaný. Jak je možné, že se mu vždycky podaří ho takhle vytočit? Sám neví…
Jelikož netuší co odpovědět, jen se k němu otočí zády a začne listovat knížkou v ruce. Muž za ním chvíli nepohnutě stojí na místě a pozoruje ho.
"Tak dobře. Už půjdu." Oznámí mu Tatsuya a odejde. Nick se za ním otočí teprve až klapnou dveře na chodbu. Ještě pár minut počká. Jen pro jistotu, že už se nevrátí a znovu naskládá tlusté svazky na židli, aby po nich vylezl nahoru. Natáhne se volnou rukou k regálu stejně jako předtím. Není si zrovna moc jistý svou stabilitou, ale stejně se natáhne ještě kousek na špičky. Konečně dosáhne na jednu z těch vrchních knížek. Podaří se mu ji vyndat a rychle seskočí na zem, než zase spadne. Prohlédne si svůj úlovek.
Knížka je tenká a na pastelovém obalu jsou vyobrazení dva muži ve vzájemném objetí. Je mu najednou nějak úzko a nejradši by knížku hodil co nejdál od sebe, ale… otevře ji. Je to manga. Komix o dvou mladých mužích, kteří se do sebe zamilují… ne že by to podle obalu nečekal. Stačí mu zběžně prolistovat pár stránek a ví, že víc ani vidět nechce. Položí knížku na stolek a jde si vzít oběd do kuchyně. Celou dobu mu připadá, jako by ho knížka zpoza zdi propalovala do zad. Je to děsné. Vrátí se tam a střelí po knížce nepřátelským pohledem.
Hodiny pomalu plynou. Pustil si nějaký film v televizi, ale moc ho nebaví. Nějak mu ta knížka nedá pokoj. Naštvaně ji sebere ze stolku a začne si v ní číst. Sotva dočte poslední stránku, vrátí ji s nemalými problémy na své místo. Lehne si na záda na postel a nepřítomně hledí do stropu. Znamená to, že je Tatsuya gay? Začne nad tím přemýšlet. K večeru už se zamotá do svých úvah víc, než by měl.
Tatsuya se vrátí zpátky a Nick po něm hned hodí nervózním pohledem. Černovlasý muž si ho moc nevšímá. Chlapec neví jak začít.
"Jsi nějak zticha." Poznamená Tatsuya a zapne si v televizi večerní zprávy.
"Přemýšlel jsem." Hlesne a zadívá se bokem. V jeho přítomnosti se cítí nějak divně. Napjatě.
"O čem?"
"Vlastně, vzal sis k sobě někoho, koho vůbec neznáš. Jak můžeš vědět, že nejsem zloděj, nebo feťák… navíc, potom co jsi viděl mou matku. Myslel jsem, nenapadlo mě že bys po tom udělal něco takového jako přebral za mě zodpovědnost. Vždyť o mě vůbec nic nevíš. Vůbec mě neznáš. Tak… proč jsi mě sem vodil? Proč chceš, abych tu zůstal? Jak mi můžeš věřit?!"
"Naučil jsem se velmi dobře rozpoznávat lidi už na první pohled. Vím, že ti můžu naprosto věřit." Zahledí se mu černovlasý muž pevně do očí. Opravdu má pocit, jako by mu ty zelené oči hleděli až na dno duše. Trochu ho to děsí.
"Každopádně," promluví po chvilce ticha. "co za to chceš? Tohle je jeden z nejdražších hotelů v Japonsku. Je mi jasné, že tady nemůžu být jen tak zadarmo." V duchu ho pohltí úzkost. Co řekne?
"Chci po tobě jen jednu věc. Abys tu zůstal." Pousměje se Tatsuya lišácky. Zůstal… to si mohl myslet.
"Ty knížky tam nahoře," Ukáže k pastelových obalům. Tatsuya se tváří nezaujatě. "jednu jsem četl."
"Líbila se ti?" zeptá se muž stejně nevzrušeně.
"Cože?! To snad nemyslíš vážně! Ty jsi GAY!" ukazuje na něj prstem, jako by ho chtěl zastřelit.
"A když jo?" pozvedne Tatsuya tázavě obočí. Štve ho… neskutečně ho rozčiluje…
"Odcházím!" sebere Nick ze země už sbalenou tašku a jde rychle ke dveřím.
"Kam?"
"Pryč! Co nejdál od tebe!" křikne na něj mezi dveřmi a rychle zavře. Tatsuya už jde totiž za ním. Najednou má silnou chuť před ním zdrhnout. Rozběhne se chodbou. Vtom si uvědomí, že to tady vlastně vůbec nezná. Na levé straně se ve tmě objeví schody. Zabočí na ně a seběhne dolů do haly. Zamíří ke dveřím ven. Za sebou slyší rychlé kroky. Je už dost blízko. Nestihne to… Tatsuya ho zezadu shodí na vyleštěnou podlahu a sám spadne na něj.
"Pusť mě! Slez ze mě!" začne hned ječet Nick a škubat sebou seč to jde. Vtom ucítí lechtivý dech na svém krku. Na chvíli strne. Co to dělá? Cítí jeho obličej ve svých vlasech, špičkou nosu se zlehka dotýká chlapcova ucha. Zalapá po dechu. Dost! "Přestaň! Co si myslíš že děláš!? Nesahej na mě!" vyškubne se mu aspoň na tolik, že muže donutí posadit se na jeho nohách. Ten ho ale popadne a pouze ho převrátí na záda a položí zpět na zem.
Tatsuya mu zarazí koleno mezi nohy a přitiskne mu násilím ruce k zemi.
"Pře…přestaň!" chce na něj zaječet Nick, ale spíš to zní jako zasténání. Tatsuya se svými rty dotkne jeho krku. Postupně se přesouvá až k uchu, kde ho jemně skousne, přitom přitlačí kolenem do jeho rozkroku. Nick se neubrání zavzdychání. Je tma… Cítí horkost ve svých tvářích. "…dost… nesa…nesahej na mě…" Třese se po celém těle. Tatsuya se přesune rty k jeho obličeji. Stiskne oči. Cítí jak mu po tvářích stékají slzy i přes semknutá víčka. Tatsuya pustí jeho ruku a trochu se od něj odtáhne. Chlapec se odváží roztřeseně podívat co se děje. Muž je jen několik centimetrů od jeho obličeje.
"Pšššt." Zašeptá Tatsuya a jemně mu setře slzy z mokrých tváří. Nick se roztřeseně nadechne, aby se trochu uklidnil a začal uvažovat. Musí něco dělat.
"Nesahej na mě!" vykřikne nechtě zlomeným hlasem a odstrčí jeho ruku stranou. "Slez ze mě, nebo uvidíš!!!"
"Když tě teď pustím, tak zdrhneš."
"No a co?! Do toho ti nic není! Nezůstanu tu už ani minutu!" vykřikne a vysmekne své paže z jeho sevření. Využije chvilky zaskočení. Vrazí mu pěstí a zároveň ho silou kopne mezi nohy. Bleskově vyskočí ke dveřím s taškou v ruce a na chvilku se zastaví. Párkrát se zhluboka nadechne, aby se uklidnil a ujistil, že muž pod ním jen tak nevstane. Jen co se o to Tatsuya pokusí, skopne ho zpátky na zem. Už se otočí k rychlému odchodu.
"Víš co mi není jasné?" zazní za ním mužův hlas. Zastaví se a otočí na něj pohled přes rameno. "Jak tě mohli tehdy večer tak zmlátit? Postarat se o sebe umíš..."
Nick chvíli mlčí. Nakonec se mu rozhodne odpovědět.
"Protože jsem byl totálně zfetovanej. Asi se v lidech nevyznáš tak dobře, jak jsi myslel." Řekne Nick celkem klidně, ale má dost děsný pocit. Pocit sebeopovržení…
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rapidez Rapidez | 18. ledna 2009 v 22:39 | Reagovat

Wow, to vypdá přitažlivě. Od dějové linie, tvého popisu až k novému vzhledu... -i když růžovoušká, hm hm-  ... a vševidící oko mi bude chybět. xD Jsi vážně dobrá.

2 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 19. ledna 2009 v 14:01 | Reagovat

Jeje..jeje...tak Nick opravdu není takový andělíček, ale Hiro ho má stejně ráda, páč umí krásně kopat, škrábat a úžasně ječí..zato Tatsyu teď začínám litovat, myslím, že s tímhle "sndílkem" bude mít ještě spouuuuuustu starostí...

Každopádně tohle si zaslouží aplaus..opravdu úúžasný, mě se to moc líbilo..xD Hlavně jak se Nick snažil dostat se k těm knížkám..*uculuje se* Jen mi vrtá hlavou, že Nicky nemá žádnej absťák... *škrábe se na hlavičce*...Asi na tom ještě nejní tak zle...:)

3 Elo-chan Elo-chan | 19. ledna 2009 v 17:51 | Reagovat

tak nejdřív k tomu designu~? záhlavko je naprosto fufufu a černá barva je taky úžasná~ x333 tvoje blikací conversky mě sice poněkud rušej od čtení, ale tak po chvíli se odrolujou, takže je to dobrý XD

a k tý povídce... mě nějak dochází pochval, kiruš... dneškem počnaje jsem si oficiálně zamilovala oba dva. uke možná nemusí bejt hodňoučkej, aby byl zajímavej~? no sice opravdu docela rána, ale... myslím, že se k sobě hoděj XD jinak, tahle kapitolka byla opravdu vtipná a taková jiná, než co jsem si tu navykla... asi bych ti měla přidat pár kamínků na oltář ^^

4 akyra akyra | 19. ledna 2009 v 19:21 | Reagovat

pěkná povídka fakt se ti povedla

5 Wierka Wierka | 19. ledna 2009 v 19:58 | Reagovat

zajímaý díl, plný zvratů... jak na houpačce :o)

6 Kira-chan Kira-chan | 19. ledna 2009 v 21:17 | Reagovat

Rapidez... vševidící oko tu chvíli nebude, protože se mi to hodilo k upírům, ale sem už to moc nesedí a co se týče té růžové, musím přiznat s barvou byl boj, ale nakonec jsem to nechala takhle, představ si třeba že je to nachová, nebo fialová XD

Hiroko...s tím absťákem to bude asi takový složitý, ale to by byl asi celkem dost spoiler, kdybych vám to řekla, každopádně co vám můžu prozdradit je, že Nickoušek opravdu není nenapravitelný zvrácený feťák. Ale jistý druh závislosti tu samozřejmě je, když je to droga že?

Elo-chan...máš pravdu, že tahle povídka je trochu jiná než jste zvyklý. Aspoň já jsem chtěla napsat něco trochu jinýho a mám radost, že se vám to líbí ^.^ co se týče blikajících conversek, ty si srolujete během chvilky ;)

akyra... díky za pochvalu *blushing*

Wierka... jako na houpačce? Tak uvidíme kolikrát vás ještě zhoupnu a jak moc vysoko ;) sama jsem zvědavá...

Další díl bude buď dneska, nebo zítra, ne později. ;)

7 Starvation Starvation | Web | 19. března 2009 v 21:23 | Reagovat

JuJ . Jen do něj, Nicku! Dej mu na frak ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama