Kapitola 5.

24. ledna 2009 v 18:58 | Kira-chan |  Hiding in the shadow
Další díl pro mé zlatíčka ^.^ díky moc za komenty, je to ohromně povzbuzující. Člověk má hned pocit, že to opravdu za něco stojí a o to víc mě to baví. Snad se vám bude líbit i další dílek ;) tady je...



* * *

"Co to mělo znamenat?" otočí se Tatsuya zmateně na doktora jen co Nick zase usne.
"No, kde začít. Tak třeba tady… ta droga kterou si vzal je taková novinka. Je to vlastně prášek. Není to návykové, což je asi jediné pozitivum. Jde o to že uživatel je po ní ve stavu kdy se pořádně nevnímá co dělá a potom co prášky přestanou působit si vůbec na nic nevzpomíná. Říkají tomu většinou vypínač a zatím se toho neví o moc víc. Vedlejší účinky jsou časté závratě a pocit slabosti, poté se může dostavit i náhlý stav hluboké deprese, stísněnosti a podobně, ale ne ve všech případech. Každopádně při předávkování dojde k dočasným halucinacím jak toho co vidí, tak i sluchovým. Což tady případ vašeho svěřence."
"A… jde to léčit?"
"Bude v pořádku. Až se probudí nebude si na nic vzpomínat. Klidně si ho pak budete moct odvézt domů, ale měl by být pod dozorem a neměl byste ho vystavovat stresu, protože jeho osobnost už tak vypadá silně narušená a každá taková situace by mohla vést zpátky k těm práškům. Nedejte mu důvod, aby si je zase vzal. Nehrozí mu závislost, ale mohl by se z toho časem zbláznit."
"Dobře." Hlesne Tatsuya a sklopí pohled znovu k chlapci před sebou. Vypadá tak klidně. Doktor odejde a nechá je tam samotné. Ten vztek ze včerejška ho ještě nepřešel. Jak může být takový kretén a dělat tohle? Proč to nemůže řešit rozumněji? Přesto je mu jasné, že je to spíš on sám, kdo ho nechápe. Třeba by na jeho místě jednal stejně. Je těžké si to představit. Natáhne ruku k pobledlému obličeji. Zlehka ho pohladí a začne si hrát s pramínkem kaštanových vlasů.

* * *

Nick otevře oči do nemocničního pokoje. Co tu dělá a jak se sem dostal? Vedle na posteli sedí Tatsuya a dívá se na něj dost naštvaně. Kdoví proč ho ten pohled zabolí. Živě se mu vybaví ty horké ruce na svém těle. Cítí jak mu stoupá lehká horkost do tváří. Radši uhne pohledem a pokusí se vzpomenout si co se stalo. Utekl od něj a pak přišel domů a tam byla jeho matka… Tiše zatají dech a při té vzpomínce se mu do očí nahrnou slzy. Začnou se mu vybavovat detaily. Věci co řekl Tatsuyovi, než odešel, pohled na matčino mrtvé tělo a pak? Pokud ví tak si vzal ty prášky, ale kolik? Asi hodně… a pak si vůbec na nic nevzpomíná až do chvíle kdy se tady teď probudil. Vzhlédne k Tatsuyovi. Něco v jeho výrazu způsobuje, že z něj jde trochu strach. Nechce, aby se tvářil tak naštvaně. Děsí ho to a nutí cítit se provinile. Ale aspoň už ví co je zač. Zřejmě mu nevěřil, no tak teď to vidí. A konečně mu dá pokoj. Kdo by stál o zbytečnou přítěž. Přesto ho to někde hluboko mrzí. Jestli mu i tahle lidská pijavice ukáže záda, tak už nebude mít nikoho. No co… nějak už si bude muset poradit. Přinejhorším spáchá třeba sebevraždu…
"Tak posloucháš mě vůbec?" vytrhne ho z přemýšlení naštvaný hlas. Polekaně vzhlédne. "Vstávej, jdeme domů." Zavrčí na něj Tatsuya a zamíří ven z místnosti. Nick vyskočí z postele a natáhne se na zem. Rychle zase vstane a rozběhne se k Tatsuyovi. Jakkoli se za to cítí trapně, zavěsí se mu kolem ruky a křečovitě se ho chytí, jako by se bál, že ho odkopne. Jako by to byl jediný provaz, kterého se může zachytit než se zřítí na dno té strašné propasti bezradnosti. Nechá se napůl táhnout chodbou ven. Muž ho se sebe shodí na zadní sedačky dlouhého auta a sám si sedne na místo řidiče. Nemluví. Ani jedinkrát se na něj nepodívá. Je to děsné. Nick se vzadu schoulí na sedačkách do klubíčka. Hlavou se mu honí jen samé černé myšlenky. Cítí se strašně sám, zoufalý a bezradný. Sotva si uvědomí, že auto už zastavilo.
"Tak vylez." Štěkne na něj Tatsuya a prudce ho vytáhne z auta. Nick se neodváží ani ceknout. Trochu se před ním přikrčí. Má strach, že ho každou chvíli praští, nebo na něj začne ječet. "Běž." Postrčí ho muž stále s tím chladným výrazem. Radši se ani nechce setkat s jeho pohledem. Poslušně se nechá postrkovat dopředu. Je zataženo. Asi bude pršet. Vejdou do hotelu a Tatsuya ho dostrká do apartmá, kde za nimi zamkne. Nick ho trochu vyděšeně pozoruje, jak přechází k sedačce a zapíná si televizi. Muž ho zcela ignoruje. Je na něj naštvaný. Odváží se nejistě k němu přiblížit a kleknout si na zem vedle sedačky. Sklopí hlavu k podlaze a je si vědom, že provinilý pocit, z něj teď jen čiší. Chce se mu brečet. Jediný kdo mu zůstal je tenhle muž ze kterého teď jde dost strach.
"Zlobíš se?" hlesne tiše. Připadá si jako kus nějakého odpadku.
"Ne." Odsekne Tatsuya podrážděně a vypne televizi. Vstane a přejde k posteli.
"Proč jsi mě sem vodil zpátky po tom všem?" zeptá se Nick roztřeseně a podvědomě se přikrčí ve strachu z reakce.
"Ani nevím. Radši buď zticha a nech mě spát. Byl jsem kvůli tobě vzhůru celou noc." Zavrčí muž a přehodí přes sebe deku. Nick zmlkne a přeběhne mu mráz po zádech. Venku se totiž spustí prudká bouřka. Dešťové kapky začnou zběsile bubnovat na sklo a oblohu protne dlouhý blesk. Nick v sobě zadusí výkřik. Roztřese se a pomalu začne panikařit. Co teď bude dělat? Kam se má schovat? Má panickou hrůzu z bouřek. Ještě teď vidí tu děsnou scénu, kdy jeho otce trefil blesk přímo před domem. A on to sledoval z okna. Bylo mu tehdy teprve osm. Nemůže to dostat z hlavy… všechny detaily… je to strašné… Dřív to řešil těmi prášky od kámoše, ale to teď nemůže. Tatsuya zamkl a jeho nechce vzbudit. Zamíří roztřeseně do kuchyně a s každým zahřměním nebo nečekaným zábleskem nadskočí zděšením. V hlavě má totální zmatek a ruce se mu klepou tak, že v nich nemůže pořádně ani nic udržet. Oblohu za oknem protne další záblesk. Nick se skácí na kolena a zakryje si rukama uši. Ať už je konec… tohle už je vážně moc. Za poslední dny je toho až příliš. Vstane a vyděšený začne rozhrabávat zásuvky. Konečně najde lékárničku. Nenapadá ho jiné východisko. Beztak už nic nemá cenu. Chce jenom utéct. Uniknout tomu všemu. Připadá si jako v pasti. Sám na samém dnu té černé propasti, kde není vůbec nikdo. Nemá už nikoho, žádný důvod proč v tomhle pokračovat. Roztřesenýma rukama otevře lahvičku s prášky na spaní a do sklenky si nalije vodu. Hrom na chvíli přehluší bubnování deště o okno. Nick si vysype na ruku hrst prášků a všechny je hodí do pusy. Už sahá po sklence protože to nemůže polknout, ale vtom ho někdo zezadu shodí na zem na kolena a začne ho bušit do zad.
"Vyplivni to! Sakra vyplivni to dělej!" začne na něj ječet Tatsuya a další herda do zad ho shodí na zem. Poslechne ho protože mu málem vyrazí dech a zakucká se. Tatsuya ho k sobě otočí čelem a naštvaně s ním začne třást za ramena.
"Co to sakra děláš?! Chceš se zabít?! TAK?!"
Nick sebou nechá cloumat jak se mu zlíbí. Venku se ozve další hrom. Po tvářích mu začnou stékat slzy. Třese se zděšením a myšlenky mu v hlavě víří jako listí ve větru. Začne tiše vzlykat. Ten stisk ramen vážně bolí, ale najednou s ním Tatsuya přestane lomcovat.
"Nicku… neplač. Promiň. Promiň to jsem nechtěl." Promluví na něj Tatsuya značně jemněji, ale Nick se mu odmítá podívat do obličeje. Další blesk ozáří místnost a chlapec se jako na povel s výkřikem skrčí do klubíčka. "Ale no tak… bojíš se bouřek? Proto?" začne ho muž zlehka hladit po zádech a ve vlasech. Nick se stále třese pod návaly vzlykání a tváře už má úplně mokré od slz. Tatsuya znenadání vstane a po chvilce Nick zaslechne zachrastění rolet a hned na to muž zatáhne i závěsy, aby do bytu nepronikalo žádné světlo. Zvuk bubnujících kapek přehluší zesílené rádio. Chlapec roztřeseně vzhlédne. Muž klečí naproti němu. Nic neříká, jen ho k sobě přitáhne a dlouze obejme. Schoulí se v jeho náručí. Cítí teplo Tatsuyova těla, tlukot jeho srdce. Stiskne pevně oči. Hřejivé paže ho něžně laskají ve vlasech, hladí ho po celé délce zad. Jen hrůza z bouřky řádící za okny mu nedovolí nechat se ukonejšit těmi příjemnými doteky.
Tatsuya si ho přitáhne do náručí a přenese ho na postel. Nick se křečovitě drží jeho trička jako klíště. Muž se s ním na posteli opře o zeď a přehodí přes oba deku. Po chvíli se ozve rána zvenčí, zaškrčení a nastalé ticho protne jen chlapcův polekaný výkřik. Nick vyděšeně zaboří obličej do Tatsuyova ramene. Ruce pevně zatne do jeho trika a roztřese se po celém těle.
"Pšššt, jen vyhodili pojistky. Nic se neděje." Ozve se vedle něj příjemný hlas. Nemohl by se teď uklidnit, ani kdyby chtěl sebevíc.
Bouřka ztichne až pozdě v noci a teprve kolem půlnoci odezní úplně, někdy tou dobou oba usnou.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 24. ledna 2009 v 21:10 | Reagovat

*unešená* Panii Kiruškoo...ty jsi opravdu Bůh... Elo-chan má pravdu ve všech bodech co se tvé chvály týče...a tohle tohle to jenom dokazuje potvrzuje... A Nicka mi bylo trošku líto, tuším jak se chudnka cítil, já mám taky panickou hrůzu z bouřek...já se taky bojíím.. se vždycky tlačím s plyšáčkama...*uculuje se* Ikdyž, kdyby mě tlačil Tatsuya taky bych se nebránila..^^

2 Rapidez Rapidez | 24. ledna 2009 v 22:17 | Reagovat

Jo jo, nezbývá než souhlasit! Fakt pěkná scéna s bouřkou. (Kdo má pořád a pořád vymýšlet jiná kladně zabarvená přídavná jména?) To by mě tedy zajímalo, jaké potíže ještě těmhle dvěma přistavíš do cesty, ... ono už se to začíná tak slibně rýsovat ... to přijde nějaká krize, ne-e? xD

3 Ni-chan Ni-chan | Web | 25. ledna 2009 v 13:26 | Reagovat

Chjaaaa ninuška bude muset zase souhlasit s Hiro-chan.Chjaaaaaaa..., Kira-chan tohle bylo úžasné.Pomalu se nám začíná rýsovat Nickova minulost.Božíčku tak po tomhle si už zaslouží jen samé pěkné věci ne?Vždyť ten už trpěl na extra happy end. *pokyvuje hlavinkou*

A co se týká bouřek těch se ninuška nebojí.Já se moc ráda procházím po venku v dešti a nějaký to klikatý osvětlení doprovázený zvukovým efektem mě jen tak nerozhází. *culí se* xDxD

4 Pluviassol Pluviassol | Web | 25. ledna 2009 v 20:54 | Reagovat

ahoj kočko, pošli mi tu povídku prosím na mail, tady to težce nestíhám... Děkuju......:-* dojdeš zítra? na led

5 Kira-chan Kira-chan | 25. ledna 2009 v 22:43 | Reagovat

Předně všem díky za chválu, fakt mě to neskutečně těší ^.^ co mě se týče nikdy jsem strachem z bouřek netrpěla a ani netrpím, proto si nejsem moc jistá jestli to popisuju dobře, ale co, risknout to můžu ;) co se týče další krize nebo happy endu... upřímně, krize dsamozřejmě budou a happy end si ještě rozmyslím *devil smile*

PS: na led jdu :) už se moooc těším, ani nevíš jak.

6 Elo-chan Elo-chan | 25. ledna 2009 v 22:52 | Reagovat

jak jinak, co je lepší než krize~? *je kiruší už tak zblbnutá, že se nadšeně culí a přikejvává* já nevím, jak na tebe tu chválu dál pět. tohle je... no jednoduše něco, co dokážeš stvořit jedině ty, kami... *sama sebe fackuje za nedostatek slov, když toho chtěla říct přeci tak moc*

7 akyra akyra | 26. ledna 2009 v 7:38 | Reagovat

nádhera já snad nemám slov.Ještě že ho včas našel to bylo o chlup.Bouřek se nebojím spíš naopak mám je ráda(za oknem)hezky se na ně dívá.

8 Wierka Wierka | 26. ledna 2009 v 16:30 | Reagovat

no, ja se bouřek nebala... ale ted.. no nevim. .. :o)  moje oblibene a dal XD

9 Kira-chan Kira-chan | 26. ledna 2009 v 19:55 | Reagovat

lepší než krize je snad jen usmiřování situace ;) a mimochodem i já ráda sleduju bouřky a nejlíp blesky za oknem. Ne že bych se vyžívala v moknutí nebo v chůzi blátem a jinými splodinami, ale pozorovat bouřku pěkně z tepla domova, to mám ráda ^.^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama