Kapitola 8.

29. ledna 2009 v 23:08 | Kira-chan |  Hiding in the shadow
Věnováno Ni-chan, protože mě překecala abych to sem dala ještě dneska XD


Sotva vyjde z koupelny, setká se s jeho pohledem. Připadá mu nečitelný. Možná zamyšlený. Zaleze si do postele s osmisměrkami a začne si luštit.
"Nicku?" ozve se po chvíli od stolu.
"hm?" zamručí aniž by mu věnoval moc pozornosti.
"Potřeboval bych se tě zeptat na pár věcí." Řekne muž a teprve tehdy si vyslouží chlapcovu pozornost.
"Hned teď?" Odloží Nick časopis stranou.
"Asi ano." Přikývne Tatsuya a zaklapne jeden z dokumentů.
"Myslel jsem, že máš práci."
"To nejdůležitější už mám hotový. Zbytek klidně ještě počká."
"No, dobře. A o čem?" znervózní chlapec. Nechce se mu z ničeho se zpovídat. Muž si sedne na okraj postele a zadívá se na něj zvláštním pohledem.
"Chci vědět něco o tvé rodině."
"Myslím, že do toho ti nic není." Opáčí hned Nick pevně. Proč ho to najednou zajímá? Nemusí mu nic říkat. Není jeho povinnost mu něco vykládat.
"Já myslím, že ano." Trvá si muž na svém.
"O mé rodině už víš co potřebuješ. Matku jsi poznal sám, že otec zemřel už taky víš a že se mi zbytek rodiny vyhýbá jsem ti taky řekl, tak co chceš ještě vědět?"
"Víc podrobností."
"Do toho ti nic není!"
"Tak aspoň pár věcí."
"Ne! Nechci mluvit o své rodině."
"Proč ne?"
"Třeba proto, že už žádnou nemám!" vyštěkne na něj a sekne sebou zpátky do peřin otočený k muži zády. Při vzpomínce na svou rodinu je mu zle a cítí se opuštěný a odkopnutý.
"Prosím. Třeba by mi to mohlo pomoct tě líp pochopit. Vážně se snažím, ale není to jednoduché, když o tobě nic nevím." Žadoní muž za ním. Nemusí mu říkat všechny detaily. Třeba stačí jen pár věcí…
"Otec umřel, když mi bylo osm. Vracel se z práce. Vyhlížel jsem ho z okna. Byla bouřka, ale ven bylo vidět dobře. Kus od domu do něj vrazil blesk. Viděl jsem to. Byl na místě mrtvý."
"Proto se bojíš bouřek?" hlesne Tatsuya tiše. Chlapec místo odpovědi přikývne. Vůbec není lehké o tom mluvit.
"Matku to hrozně vzalo. Nějakou dobu se držela, ale pak začala pít. Stala se z ní alkoholička a nešlo s ní vydržet. Nikdo z rodiny s ní už rok po otcově smrti nechtěl mít nic společného. Zůstal jsem s ní, protože jsem ji nechtěl nechat samotnou. Nikoho z rodiny jsem od té doby neviděl. Matka byla nezaměstnaná a žili jsme jen z otcových úspor v bance. Ale vystačili jsme si. Nicméně… zkus si to představit. Ráno vstaneš, postaráš se o opilou matku, trochu uklidíš, jdeš do školy, tam tě občasně někdo zkouší zmlátit, protože se mu nelíbí tvůj styl života, vrátíš se, matka tě zbije pak se musíš postarat aby nedělala víc bordelu než musí, uklidíš celý byt uděláš všechny domácí práce, do noci sedíš nad úkoly ze školy a takhle to jde stále dokola. S případnou výjimkou kdy pro matku musíš jít do hospody a odtáhnout ji domů, nebo kdy jsem si udělal volno abych mohl jít venčit psy, nebo se jít zfetovat s kamarády. Stačí ti to takhle? Umíš si to teď představit líp?" dořekne a zaboří hlavu hlouběji do polštáře. Po chvíli ticha si ho Tatsuyovi horké paže přitáhnou do dlouhého objetí.
"Nech mě! Nepotřebuju utěšovat! Pusť mě!" zkouší se mu vysmeknout, ale nejde to. Netrvá to moc dlouho a vzdá to. Nechá se hladit po zádech a užívá si příjemné teplo Tatsuyova těla, jeho rukou… zavře oči. "Doufám, že už nemáš další otázky."
"Myslím, že ne. Už jsi mi pomohl objasnit dost věcí." Odpoví muž a jeho sevření povolí. Hned se mu vysmekne s polekaným výrazem.
"Znamená to… že mám odejít?" zeptá se tiše.
"Cože? Jak tě to napadlo? Ovšem že ne. Chci abys tu se mnou zůstal." Usměje se Tatsuya a znovu ho k sobě přitiskne. Tentokrát se Nick nebrání. Cítí že právě teď je mu něčí blízkost příjemná.
Ráno znovu vstane dřív než Tatsuya. Rychle se nachystá a odejde. Mezi dveřmi se srazí s vysokým černovlasým mužem.
"Ahoj, Tatsuya ještě spí?" pozdraví ho neznámí muž a snaží se nahlédnout mu přes rameno do bytu.
"Promiňte, ale kdo jste? Pokud vím tak pracuje až od osmi." Zůstane Nick stát mezi dveřmi a rentgenovat muže nedůvěřivým pohledem.
"Nejsem tu pracovně. Spí, nebo ne?" opáčí muž aniž by mu věnoval příliš pozornosti.
"Spí. Přijďte později." Pokusí se Nick dveře zamknout, ale to už je z pokoje slyšet šramot.
"Nicku? Co se děje?" zazní Tatsuyův rozespalý hlas doprovázený dlouhým zívnutím.
"Máš tady návštěvu. Spěchám tak sbohem." Otočí se Nick rychle k odchodu a nechá ty dva za sebou. V půlce chodby se ještě ohlédne. Ten chlap je teď s Tatsuyou v jejich apartmá. Neví přesně co je to za pocit, ale něco se mu na tom silně nelíbí.
Do školy dojde pěšky a zbytek dopoledne stráví v klidu mezi spolužáky. Myšlenky se mu často zatoulají k Tatsuyovi. Co teď asi dělá? Bude večer zase tak otrávený jako v minulých dnech? Nechce se mu domů. Má divný pocit, když je s ním. Hned ze školy zamíří za paní Takamichi.
"Dobrý den." Pozdraví s úsměvem stařenku mezi dveřmi.
"Dobré odpoledne Nicku. Jdeš brzy." Odpoví mu stařenka a zavolá k sobě své tři kolie.
"Dneska jsme ve škole skončili dřív." Odpoví jí a vejde za ní do bytu. Uváže psy na vodítka a zamíří zpátky ven.
"Jak se vůbec daří doma? Co dělá maminka?"
"Já…ona, už není na živu. Bydlím teď v hotelu." Odpoví jí s trochu smutným pousmáním. Je to roztomilá babička, nemá ani tušení co byla jeho matka zač. A je to tak lepší. Ještě by jí to mohlo trápit. Už tak to ta paní nemá nejlehčí. Děti jsou daleko a navštěvují ji jen o víkendech. Sama už je hodně stará a unavená. Kdyby sem nechodila její vnučka pomáhat jí s domácností, zřejmě by jí už dali do domova důchodců.
"Ale to je mi líto. Co se jí stalo?"
"Nehoda." Odpoví Nick klidně a rychle se s ní rozloučí. Zamíří se psy do parku, kde zastaví na známém místě a odváže je z vodítek. Zvedne ze země pár klacků a začne si s nimi aportovat.
Po pár minutách si všimne chlapce stojícího opodál. Není moc vysoký, ale zato je dost hubený. Zelené tričko s krátkým rukávem na něm plandá stejně jako široké tmavé džíny. Jediné co mu padne jsou žluté tenisky. Věkem je asi stejně starý jako on sám. Má pěkný obličej s jemnými rysy a hnědé vlasy barvy hořké čokolády dokonale ladící s žlutohnědýma zářivýma očima, které lemují dlouhé černé řasy. Oba se navzájem dlouze prohlíží, než se s cesty za keři ozvou něčí hlasy. Chlapec sebou mírně škubne a rychlostí blesku uteče někam pryč. Nick zvědavě nakoukne na cestu, kde zrovna probíhají nějací lidé v bílých pláštích. Doktoři? Možná ho hledají. Utekl snad z nemocnice? Nevypadal nemocně a nemá pocit, že by se doktoři obvykle honili za pacienty. Vysoká žena po boku s o trochu menším mužem si ho všimnou a zamíří k němu. Nick od nich rychle odtrhne pohled a věnuje se dál koliím, jež mu skáčou nedočkavě po nohách s klacky v zubech.
"Pane? Prosím vás, neviděl jste tu chlapce zhruba ve vašem věku?" osloví ho ta žena a Nick na chvíli přemýšlí co odpovědět.
"Nevím koho myslíte. Je tu spousta kluků v mém věku." Řekne nakonec a odhodí jeden z klacků mezi břízy.
"Není moc vysoký, na sobě má zelené triko a džíny." Žena se nervózně ošije. Evidentně mají naspěch, aby ho chytili. "Má tmavě hnědé mírně rozcuchané vlasy" po několikáté se rozhlédne kolem.
"No, jo viděl jsem ho, byl tady poblíž, ale pak jsem se věnoval psům a on zmizel." Řekne nakonec rozhodnutý přiznat že tu byl, ale zatajit aspoň směr kterým ho viděl utéct. Muž kousek od nich nespokojeně zkřivý ústa. Tohle jim asi moc nepomohlo.
"Nevadí, stejně děkujeme." Řekne žena a dvojice se znovu vydá na cestu rozhlížejíc se všude kolem. Nick za nimi se zájmem hledí dokud nezmizí z dohledu. Přibližně ve stejné chvíli se ozve zapraskání kde si ve větvích vzdálených bříz, odkud následně sletí ten chlapec na tvrdou zem. Nick se moc nerozmýšlí a jde za ním. Ještě než vůbec stihne dojít až k chlapci si najednou uvědomí o co tu jde. Ten kluk musel utéct z blázince. No jistě, to by mohlo přesně sedět. Navíc je psychiatrická léčebna mnohem blíž než nemocnice. Vlastně je jen kousek cesty odsud.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ni-chan Ni-chan | Web | 29. ledna 2009 v 23:53 | Reagovat

eh?? Kira-chaaaan?? tohle..nooo...*nerozhodná jak se vlastně cítí*...ehmm.... kyaaaaaa *usměje se* ono se to začíná zauzlovat a nini se to kupodivu líbí

myslím tím to uzlování, protože tvé povídky se mi líbí vždy, zvlášť když jsou ninušce věnovány *pyšná* zdá se, že icq je přece jen k něčemu dobré možná ho vezmu ještě na milost *směje se*

Jsem moc zvědavá na toho kluka z blázince ninuška totiž s bázny a pomatenci sympatizuje má s nimi leccos společného a už teď je to můj oblíbenec a nikdo nemá šanci mi ho zprotivit chííííííííí

2 akyra akyra | 30. ledna 2009 v 1:15 | Reagovat

teda Kiro jedna lepší kapitolka než druhá *nechápavě vtí hlavou* jak jen to děláš.*fňuk* já chci taky takhle psát*tiše závidí*honem pokráčko

3 Elo-chan Elo-chan | 30. ledna 2009 v 13:06 | Reagovat

whaaaaaaaaaaaaaaa~~~ *sbírá se ze země, kam to s ní švihlo* ehm... co mám říct, když mi to už všecko zabrali~? *přemejšlí, jestli se rozfňukat nebo si to jít přečíst znovu* ninuše má pravdu, on je tak chííííííí *vůbec se nestydí, že nini napodobuje, místo toho tleská v nadšení pacičkama*

úžasný, kira-chan, úžasný! a stejně, absolutně netuším, o co ti právě jde O______o

4 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 30. ledna 2009 v 19:27 | Reagovat

Heee. *je z toho úplně mimo* Tyjo, Kiruše ty jsi takový Vrahoun. *trošičku vyčítavě* prvně uděláš ze Tatsuyu Ukeho a teď nám tam dosadíš úplně novou postavu.. Huuu. Mám divnej pocit, že to bude trochu složitější než jsme si mysleli. A stejně jako Elo-chan absolutně netuším, proč jsi ho tam dosadila, ale dobřee, však ono se to postupem času vyřeší, jen nás už toliko nenapíneeej.. Jde to děsně na nervy, hlavně mě tedy. Jsem totiž úplně strašně zvědavá. Vůbec si nedokážu představit, co s tím "blázínkem" hodláš dělat.

5 Kira-chan Kira-chan | 30. ledna 2009 v 19:33 | Reagovat

vidím že jsem vás pěkně zaskočila a napla XD to je dobře, fakt se v tom vyžívám XD

6 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 30. ledna 2009 v 21:33 | Reagovat

Noo, přesně a nechtěla bys třeba přidat další díl?? Víš, aby jsme z toho napětí nepraskli..

7 Kira-chan Kira-chan | 30. ledna 2009 v 21:46 | Reagovat

tak jo XD hned to tady bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama