Kapitola IX.

4. července 2009 v 22:38 | Kira-chan |  Mlha
Dnešní část je zase o něco delší... ;) tak ať se líbí...




Sotva skončí hodina, cítí se Erick tak vyčerpaný a bez nálady jako už dlouho ne. Rozhlédne se po ostatních, jen aby se přesvědčil, že se všichni tváří stejně. Má nutkání připsat to na účet tomu podivnému učiteli, ale na druhou stranu nechce být paranoidní. Nakonec ten učitel vypadá nevzhledně jen v porovnání se zdejšími lidmi a to, jak si s bolestí uvědomí, se týká stejně tak i jeho osoby. Jak ho asi ostatní vidí? Nikdy neměl potřebu srovnávat se s okolím, nebo tohle řešit, ale teď si nemůže pomoct. Cítí, že pomalu ale jistě si v sobě buduje slušné komplexy.
Zachmuřeně vyhlédne z okna do šera venku. A to bylo ráno tak hezky. Teď je zataženo a vypadá to dokonce i na déšť.
"Je mlha?" zeptá se ho Ewein, jedno z tmavovlasých dvojčat. Jeho jindy zářivý téměř pomněnkový pohled je teď unavený a znuděný.
"Trochu." Hlesne neochotně v odpověď. Jen to slovo jako by celkově mizernou atmosféru ještě zhoršilo. Erick zaměří pozornost na jediný světlý bod v místnosti. Je jím Catrin, která se lehce chvěje schoulená na lavici. Vypadá to, že si toho nikdo nevšiml. Černovlásek už se natáhne, aby se jí jemně zeptal, jestli se jí něco nestalo, když se třídou lehounce rozlehne její tichý hlásek pohupující se na jemných nitkách melodie. Je takové, ticho, že v něm její tichounký hlas zní jako jasný zpěv, ačkoli by lehce zaniknul ve větru. Melodie nemá slova, ale ani je nepotřebuje. Nikdo se na Catrin ani neotočí, ale postupně si všichni začnou prozpěvovat s ní. Erick netuší co je to za písničku, nikdy ji neslyšel a tak jen sleduje jak se pochmurná atmosféra zlehka uvolňuje nahrazená známými úsměvy a prosycená energií a svěžestí. Všichni dělají to co jindy, čtou si, dopisují zápisy, dívají se z okna, nebo jen tak hledí před sebe. Jediný rozdíl je v tom, že si nikdo nevykládá. Místo toho se do ticha ozývá zvonivý tichý zpěv sborových hlasů. Zase se sem vkrade ta známá tajemná atmosféra klidu a radosti. Zpěv pomalu přejde ve známé štěbetání a o minulé hodině, nebo jejích následcích nepadne ani slovo. Erick má sto chutí se Catrin zeptat co se to děje, ale ovládne se a neřekne ani slovo.
Po škole jdou domů zase spolu. Mlha je hustší než včera a vzduch je těžký.
"Catrin… můžu se tě na něco zeptat?" neubrání se nakonec své zvědavosti.
"Tuším co to bude." Zasměje se děvče kousek před jejím domem.
"Tak mi vysvětli co se to dneska stalo?"
"Víš, jsou tu někteří lidé, kteří… jak to říct? Vysávají z nás energii, chuť do života… když se tomu nebráníš, může tě to i zabít." Odpoví nakonec s rukou na brance od zahrádky.
"Cože zabít? Ten zpěv, to bylo nějaké kouzlo? Co někdo takový dělá ve škole? Je to nebezpečné!" začne hned Erick panikařit.
"Jo, to bylo kouzlo. Bohužel je lepší nechat tyhle lidi být. Mají dost velkou sílu aby nás zabili, takhle to jde unést. Kdybychom je rozčílili, bylo by to horší."
"Ale kdybyste se jich nějak zbavili…"
"Jak? Chtěl bys je zabít?"
Erick zmlkne, neví jak to tu chodí… ale kdyby teď měl odpovědět, řekne ano.
"Ti lidé za to často ani nemůžou. Jen patří mezi ty co nevěří a už jen tím nám ubližují. Bez ohledu na to jestli úmyslně, mají své rodiny, potomky a je skoro nemožné rozlišit kdo ubližuje záměrně. Navíc, zabiješ jednoho z nich a Stvoření si tě vyhlídnou… věci nejsou tak jednoduché jak se ti zdají být."
"To vidím." Podívá se Erick trochu provinile bokem.
"Je zataženo… jestli bude mlha vyšší než po kotníky, nevycházej z domu. To se radši sejdeme až zítra." Zahledí se Catrin někam za něj.
"Ale říkala jsi, že mě zavedeš za Eilienem." Zaprotestuje smutně černovlásek.
"Ano, ale ráda bych tě tam zavedla živého." Cvrnkne ho děvče s pousmáním do nosu a zmizí za brankou v zahrádce. Erick se za ní ještě chvíli dívá dokud neuzná za vhodné jít dál. Už teď je mlha skoro po kolena. Jestli se to nezlepší tak se může s Eilienem rozloučit. Aspoň pro dnešek. Ale takhle by se k němu taky nemusel dostat vůbec… co když se nikdy nevyčasí?
Jen během té chvíle než dojde k domu mu mlha stoupne až nad kolena. Když potom o pár hodin později vyjde ven na sraz s Catrin, je už mlha po pás. Naštvaně kopne do ránu dveří a zůstane mezi nimi stát házejíc vražedné pohledy na zem. Vejde zpátky do bytu a v pokoji si rozdělá počítač. Víly mezitím poletují kolem pár kytek, které jeho matka zatím stihla nakoupit a moc si ho nevšímají. Má špatnou náladu a rozhodne si ji vybít na kamarádech z města. Nepovede se, to co mu začnou vykládat ho naštve snad ještě víc. Hlavně že tam mají krásně slunečně a moc se tam baví. Naštvaně se odhlásí z chatu a po zbytek dopoledne sleduje filmy na internetu.
Stmívá se a mamka se ještě nevrátila domů. Začne z toho být nervózní. Zaklapne notebook a přejde k oknu. Do pokoje pronikne chladný poryv větru spolu s padající rosou. Erick se trochu otřese a vykloní se ven. Mlha je skoro u jeho okna v patře. Jestli šla jeho máma v tomhle domů, kdoví kde jí teď může být konec… zachvátí ho panika, jestli se jí něco nestalo.
Nechoď tam… je to nebezpečné! Rozezní se mu v hlavě okamžitě vílí hlásky, ale na to teď nemá čas. Jeho máma je v nebezpečí. Nemůže jí tam nechat.
"Musím jít. Je tam moje máma."
A jak bys jí asi mohl pomoct? Sám se tam ztratíš. Odporují mu víly zatímco sbíhá dolů ze schodů.
"Nemůžu jen sedět a nic nedělat." Opáčí Erick rozhodně a rychle na sebe navleče kabát.
Ale takhle nikomu nepomůžeš. Jen budou další problémy… nechoď. Ani nevíš jistě jestli je opravdu tam venku. Lidé už ji varovali a určitě ji v tomhle počasí domů nepustí.
Tohle zabere aspoň natolik, aby Erick zůstal váhat mezi dveřmi, zatímco mlha pomalu prostupovala dovnitř.
"Mamka je paličatá a nevěří na žádné pověry. Kvůli počasí se nenechá ukecat." Rozhodne nakonec mladík a vyběhne ven do hustého bílého závoje. Už po pár krocích hluboce pocítí svou chybu. To je ta jeho nesnesitelná paličatost. Víly měli pravdu, v tomhle se sám ztratí a nikomu nepomůže. Radši se vrátí. Otočí se na místě směrem odkud přišel, ale nikde nic nevidí. Jde tedy rovně a předpokládá že co chvíli narazí na dveře, ale nikde nic. Obklopí ho známí pocit že něco temného je blízko.
"Víly? Jste tady? Kde to jsem? Zaveďte mě zpátky… měli jste pravdu… prosím já chci zpátky." Začne se otáčet na všechny strany s tichou prosbou na rtech, ale neslyší nic. Je sám slepý a ztracený. Něco se v bílé mlze začne přibližovat, cítí to, téměř i vidí jak to zviřuje hutná oblaka, slyší sípavý zvuk toho…Stvoření. Rozuteče se neznámo kam i když ví, že to nemá smysl. Stvoření je jen pár metrů od něj, když ho někdo rychlostí blesku chytí za zápěstí a táhne někam dopředu. To monstrum se rychle vydá za nimi. Vletí na poslední chvíli do Erickova domu a zaprásknou za sebou dveřmi.
"Ahn…" vydechne bolestně světlovlasý chlapec vedle něj, kterého tolik toužil vidět. Erick se mu div nevrhne kolem krku vděčností a radostí, že ho zase vidí. Ovládne se však a zadýchaně i vystrašeně sleduje elfa držícího se za bok.
"Eiliene…není ti nic? Omlouvám se, vím, že jsem tam neměl chodit… ale mám strach, že je tam moje mamka. Opravdu jsi v pořádku?" prohlíží si ho ustaraně a omluvně zároveň.
"To… to jsi teda neměl." Vydechne chlapec trochu naštvaně a věnuje mu odpovídající pohled. To Ericka zamrzí. Dřív by nevěřil, že ty přenádherné jiskřivé oči umí i takhle zranit.
"Nechtěl jsem ti ublížit…" vysouká ze sebe nešťastně. Vždyť celou dobu jen myslel na to, aby byl v pořádku…
"Tvoje máma je v práci. Pustí ji až opadne mlha." Odpoví Eilien a stáhne obličej bolestí.
"Já…" nadechne se k omluvě. Pohled na bolest, kterou si musel kvůli němu způsobit, mu vhání slzy do očí. Proč se dneska nic nedaří?
"Radši mlč. Buď doma a nikam nechoď." Řekne elf trochu chladně a natáhne se po klice. Snad nechce odejít?
"Počkej! V tomhle stavu tě nikam nepustím." Rozhodne Erick okamžitě. Chlapec mu věnuje zaskočený pohled. "Třeseš se… nenechám tě takhle nikam jít." Řekne a zachytí slabost v mírně vyhaslých očích. Zjevně mu není dobře.
"Je mi fajn." Hlesne, ale lhát vůbec neumí.
"Ne není. Máš mžitky a sotva se držíš na nohách." Zkonstatuje Erick stručně jeho stav tónem, jež nepřipouští námitky. Eilien na něj dál upírá svůj lehce omámený pohled zastřený mdlobami a s rukou na stěně se třese ve snaze dýchat zhluboka. Co nevidět sebou sekne a Erick se připraví, aby ho mohl kdykoli bezpečně zachytit.
"Nic mi není… už musím jít." Natáhne se trochu malátně po klice, ale zavrávorá a rychle si přiloží ruce k očím, zatímco Erick ho pevně chytí kolem pasu. Chlapec nic nenamítá, jen rychle oddechuje s napůl nepřítomným pohledem avšak stále ještě při vědomí. Černovlásek si ho vyzvedne do náručí a odnese ho do svého pokoje. Tam ho položí na postel a nohy mu podloží polštářem.
"Lež a odpočívej. Bude to dobrý." Usměje se na něj mírně provinile a posadí se na postel vedle něj. "Zavři oči a zhluboka dýchej." Řekne a přemýšlí, jestli by vadilo, kdyby ho chytil za ruku… asi ano. Radši to tedy nezkouší. Je tady… je u něj, to mu zatím musí stačit…

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | Web | 4. července 2009 v 23:01 | Reagovat

to je nádhera Erick je pako no ještě že nepustil eliena:d honem dál

2 Eressië Eressië | Web | 4. července 2009 v 23:33 | Reagovat

:))) krásny diel, najmä ten koniec sa mi páčil :) kde ty na tieto nápady chodíš...

3 Wierka Wierka | 5. července 2009 v 15:37 | Reagovat

nj je to paličák.. :oD snad bude elfík v pořádku.. :o) ještě že tam byl.. , ikdyž kde se nam tam naraz vzal. hmm.. XD

4 Kira-chan Kira-chan | 5. července 2009 v 20:13 | Reagovat

souhlasím Erick je pako a možná ještě větší než by se dalo čekat XD
kam na tyhle nápady chodím? To je vrozená degenerace ;P
kde se tam vzal? To ještě nevím... asi tušil že je to pako a když je mlha tak se půjde projít takže ho preventivně zachránit XD

5 Sax Sax | Web | 5. července 2009 v 23:02 | Reagovat

wow... opět krása, Erick je vážně tvrdohlavej - není náhodou beran? ^__^ já vím, kde se tam elfík vzal, slyšel přece jeho volání o pomoc, ne? Jen by mě zajímalo, co mu je...O.o
jo a... zdá se mi to, nebo je tam opravdu napsáno, že je to 11 (XI) kapitola? O.o já jen že posledně byla 8 (VIII) a 9 (IX) a 10 (X) jsem nikde nenašla O.o

6 Kira-chan Kira-chan | 5. července 2009 v 23:49 | Reagovat

jaj, pravda... hned to jdu opravit ^.^" dík za připomínku.

7 Ni-chan Ni-chan | Web | 7. července 2009 v 11:12 | Reagovat

kyaaaa je to tele, ale naštěstí má svého zachránce xDxDxD *chichotá se* další krásný díl a už se těším na další :-)

8 Sax Sax | Web | 7. července 2009 v 11:58 | Reagovat

V pohodě - jen jsem už měla strach, že jsem přišla o dvě kapitolky O.o - občas se mi u blogů nezobrazuje všechno o.O
Už se těším na pokračování...^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama