Kapitola XIV.

17. července 2009 v 14:05 | Kira-chan |  Mlha
Přečetli jste to nějak nezvykle rychle XD ale ok, mám tady pro vás přídavek ;) jak ho popsat co nejstručněji? "Jak vypadala Erickova neděle s Melissou" a teď už můžete číst ;)



Už zdálky ji vidí přicházet na smluvené místo u staré vrby na okraji vesnice. Vypadá opravdu překrásně. Tmavě čokoládové vlasy se jí vlní kolem jemného obličeje a lehké světlounce modré šaty dávají vyniknout její štíhlé dívčí postavě. Sotva ho spatří usměje se a zamává mu na pozdrav. Erick trochu zrychlí, aby byl co nejdřív u ní. Uvnitř ho prostoupí zvláštní pocit štěstí a vděčnosti.
"Ahoj." Pozdraví jí a děvče se mírně začervená.
"Ahoj. Krásně nám vyšlo počasí." Odpoví Melissa a rozhodí ručkou do vzduchu.
"Kam půjdeme?" zeptá se Erick a Melissa se na chvilku zamyslí.
"Myslím, že není kam spěchat. Můžeme zatím klidně zůstat tady." Řekne a vezme ho za ruku. Erick ji následuje pod starou vrbu a oba si sednou ke kmenu. Chvíli jen tak tiše sledují vítr, jež si hraje ve svislých větvích, tvořících jakousi oponu, mezi níž skulinkami prosvítá slunce a oživuje tak zelené listí zlatavými paprsky. Nepotřebují mluvit a to je na tom snad to nejlepší. Jen se drží za ruce a Erickovi připadá jako by jejich pocity proudili skrze tento dotek do mysli toho druhého. Jako by jim to dávalo jakési zvláštní spojení, které nedovede nijak vysvětlit. A přesto ví, že se Melissa teď cítí klidná a šťastná a že i ona ví co teď pociťuje on sám. Možná proto nepotřebují slova. Tohle spojení je totiž mnohem víc.
"Podívej." Ukáže dívka k cestě a Erick se tiše nakloní tím směrem. Jsou kousek od posledních domků v místech, kam moc často lidi nechodí. Většina z obyvatel se zdržuje v centru, pokud se tomu tak dá říkat, a nebo na zahrádkách. Proto mladí vyhledávají lesní zákoutí na okrajích vesničky, kde mají nejvíc klidu a soukromí.
"Není to Maeghan?" nadhodí polohlasně Erick s pohledem na drobné dívce s rudými vlasy na ramena a drobnou postavou.
"Jo je. Zajímalo by mě, jestli tu má s někým schůzku." Zajiskří Melisse zvědavě ve světle hnědých očích. Oba se zaměří pohledem na nic netušící děvče, které se zastaví na cestě kousek od místa, kde ještě před chvílí stáli. Maeghan opravdu vypadá trošku nesvá. Jednou rukou si neustále hraje s rudými pramínky zatímco druhou mačká lem bílé halenky. Dál má sobě džíny a tenisky, což znamená, že se zřejmě chystá do lesa.
"Támhle." Nakloní se Erick blíž k Melisse, aby ji mohl upozornit na přicházejícího mladíka s blonďatými vlasy a vysokou postavou.
"Naois?" šeptne Melissa překvapeně a oba čekají jestli jde opravdu sem, což je téměř jasné. Erick se zaměří na jejich duchovní průvodce, ale u Maeghan nevidí nic než zářivou auru, zatímco u Naoise jsou to překrásná andělská křídla.
"Ahoj…" pozdraví blonďák čekající děvče a to s mírnými rozpaky odpoví. Mladík se k ní lehce natáhne a vezme ji za ruku.
"Ajaj." Vydechne Melissa a oba v tu chvíli mají co dělat, aby nevyprskli smíchy protože dvojice si to namíří přímo k nim. Zdá se, že je tohle místo celkem oblíbené. Než však stačí Erick s Melissou něco podniknout už je dvojice u nich a navzájem na sebe civí dokud všichni nevyprsknou smíchy.
"Vy jste nás sledovali?" dostane ze sebe po chvíli Naois.
"Ne úmyslně." Brání se hned Erick.
"Správně a my jsme tady byli první, takže se pakujte." Začne s úsměvem odhánět dvojici Melissa.
"Ta drzost." Opáčí na to hned Maeghan zatímco kluci si jen vymění lhostejné pohledy.
"Jaká drzost? Najděte si jiný místečko." Založí si Melissa nesmlouvavě ruce na prsou. V očích jí ale pohrávají hravé jiskřičky.
"Ach tak to promiň, nevěděla jsem, že ti to tu patří." Nenechá se Maeghan a kluci rychle usoudí, že bude lepší zvolit kompromis.
"Vlastně jsem chtěl zrovna navrhnout, že by jsme se mohli trochu projít, jestli chceš." Navrhne Erick Melisse a ta, i když zjevně pochopila o co mu jde, přikývne a následuje ho ven.
"Tak si to tu užijte hrdličky." Neodpustí si Melissa pobavenou poznámku na účet odhalené dvojice.
"Nápodobně." Vykoukne hned Naois zpoza větviček. Na to Melissa reaguje pouze vyplazením jazyku a následně se nechá Erickem, který ještě na rozloučenou dvojici zamává, odtáhnout někam do lesa.
"Kam to jdeme?" zeptá se děvče po chvíli.
"Nevím. Rovně." Přizná a brunetka s úsměvem přikývne.
"Tady to nevypadá špatně." Navrhne po chvilce Erick místo v mechu pod vysokým stromem. Posadí se tam a zahledí se oblohu prosvítající mezi větvemi. Melissa si nejistě položí hlavu na jeho rameno. Pohledem jako by se ho zeptala jestli smí. Odpoví jí pousmáním a přitiskne ji blíž k sobě.
Melissa ho krátce po poledni zavede k sobě domů, kam ho pozve na oběd. Má pěkně zařízený domek a její rodiče ho přivítají jako by sem odjakživa patřil. Dlouho se tam však nezdržují protože venku je víc zábavy a zbytek dne proto stráví zase v lese, povídáním si o všem možném a hraním s vílami a astrálními kočkami. Dělají hlouposti a nebo jen tak leží v trávě a drží se za ruce. Nic víc, nic míň. Jen se smějí nebo si užívají přítomnosti toho druhého…
Už je večer. Aby nezabloudili ve tmě vrátili se k Melisse a hrají karty. Erickovi se rozezvoní mobil.
"Ahoj mami."
"Ahoj, kde jsi? Už je tma, pojď domů. Dokud ještě není mlha." Ozve se z druhé strany.
"Dobře. Hned jsem tam. Zatím pa." Položí hovor a zachytí Melissin pohled.
"Už musíš jít?" řekne a nesnaží se zakrýt, že by byla radši, kdyby zůstal.
"Jo, musím. Dřív než bude zase mlha." Vysvětlí Erick a dá si pozor, aby jasně pocítila, že i jemu se nechce.
"Tak dobře." Přikývne děvče a doprovodí ho až k brance.
"Tak se měj. Uvidíme se zítra ve škole." Pousměje se na ni Erick a děvče ho na rozloučenou dlouze obejme.
"Díky za krásný den." Zašeptá mu jemně do vlasů a zase se odtáhne.
"Běž už dovnitř. Je zima." Usměje se na ni Erick bez poznámky k jejím slovům a děvče mu úsměv oplatí.
"Tak zítra." Zamává mu a Erick se donutí hnout z místa, protože jinak by asi neodešel. Je mu s ní opravdu dobře. Za zády uslyší klapnutí dveří, jak děvče zaběhlo zpět do domu. Pocit radosti, který v něm po celém dnu zůstal se ještě nechce vytratit, ačkoli je teď trochu potlačený nervozitou ze tmy před ním. Po zemi se zase převaluje pás mlhy. Nijak hustý, ale je tu a sahá mu nad kotníky. Radši zrychlí, když si na okraji lesa všimne něčí postavy. Zastaví a pořádně si ve tmě prohlédne osobu, která je teď zapřená o kmen jednoho stromu a vypadá to, že si ho nevšimla...
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | Web | 17. července 2009 v 15:38 | Reagovat

první komet! kiro kdo to byl? to je moc krásná povídka nechceš přidat dnes další? :D

2 Wierka Wierka | 17. července 2009 v 19:02 | Reagovat

kdopak to tam je O_O  

3 Hiroko Hiroko | Web | 17. července 2009 v 19:31 | Reagovat

*mhouří oči* Žee by Eillien... a nebo by to mohl být ten zlej učitel a nebo...*hledá další nápady* Kiruškooo-kamii, to se dělá takhle nás trápit..??

4 Kira-chan Kira-chan | 17. července 2009 v 19:54 | Reagovat

^.^ kdo to byl se už brzo dozvíte =) pokráčo bude asi hned zítra.

5 Davida666 Davida666 | 18. července 2009 v 23:43 | Reagovat

už se moc těším na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama