x.Kapitola 2.x

24. listopadu 2011 v 11:10 | Shane |  My Meaningless Life

Tajemství minulé noci...


♦ Jsem ráda, že se vám povídka líbí x) je fakt trochu jiná, ale uvidíme, třeba to bude ok ;)

♦ Ono to nebude zas tak sadistický, jenom... ehm trochu tvrdší? ^^"

♦ Luli nikdo ho prkénkem neklepl XD co se stalo se hned dozvíte ;)

♦ Koukám, že jste si hlavní postavu docela oblíbili, už bych mu konečně mohla vymyslet jméno co? XD možná vás nechám hlasovat pokud se nebudu moct rozhodnout ;D

♦ No nic spěchám už zase na praxi, pokusím se aby tu byla aspoň jedna kapitola týdně x)

♦ Děkuji za komentáře a hodnocení ;)

Přeji příjemné čtení...


Shane






Počkám až černovlásek vyleze ze sprchy a hodím mu ručník. Zatímco se utírá, prohlížím si jeho zranění. Kromě pár modřin, škrábanců a asi dvou nebo tří sešitých ran, nevidím nic. Vezmu ze skříňky lékárničku a pohodím hlavou, aby šel ke mě. Počkám, než se posadí na zem přede mnou a pak mu začnu rány čistit a některé znovu obvazovat.

"Smrdíš po cigaretách." ozve se černovlásek.

"Nekouřím." zavrčím dotčeně.

"Ale tvoje vlasy tak smrdí, asi ještě ze včera." pokrčí rameny. Zvednu hlavu a zamračím se na něj. Na chvíli zase zmlkne a nechá mě převázat sešitou ranku na jeho ruce.

"Proč nekouříš?" zeptá se.

"Je to drahý a k ničemu." odseknu a postřehnu jak mu po tváři přelétne úsměv. Na víc už se nezeptá a já zrovna nemám na ptaní náladu, protože se musím soustředit na svoji novou úlohu ošetřovatele. Rána ve vlasech se mi hledá snadněji, než jsem čekal. Znovu začala krvácet. Ošetřím to tak nějak no... prostě jak nejlíp umím, ale doktor nejsem.

"S tímhle bys měl do nemocnice." upozorním a mračím se na řeznou ránu ve vlasech. Chlapec sebou trhne, jako bych mu do ní nasypal sůl a začne se vyplašeně zvedat na nohy.

"Ne, já tam nejdu." vrtí hlavou a v očích má paniku, které úplně nerozumím.

"Máš strach z doktorů?" povytáhnu obočí. Neodpoví mi, ani jeho výraz se nezmění. Vypadá to, že se zase nic nedozvím.

"Nejdu tam." hlesne znovu a couvá přitom ode mě ke dveřím z koupelny. Vstanu a chlapec sebou automaticky trhne a rozběhne se ven. Zachytím ho za ruku, jen co vytáhne paty z koupelny a strhnu ho zpátky k sobě.

"Já tam nejdu! Nejdu tam!" začne sebou škubat. Obrátím ho k sobě a vrazím mu pár facek.

"Přestaň se chovat jako malej spratek!" okřiknu ho. Konečně zmlkne a vyděšeně se dívá pod sebe.

"Uklidni se, já tě tam nepotáhnu." zatřesu s ním. Vypadá, že se co chvíli sesype. Nevím co mám dělat. Neumím lidi uklidňovat, ani nevím jak s nimi jednat. Na tohle nejsem dělanej.

"Nemusím tam?" zadívá se na mě po chvíli.

"Ne, nemusíš. Jen říkám, že doktor by ti pomohl líp. Já si nejsem jistý co s tím dělat." zkusím na něj mluvit mírně. Vypadá to, že to zabralo. Trochu se uklidnil. Mám sto chutí začít se ho vyptávat, ale tuším, že bych z něj teď nic nedostal. A pak je tu taky možnost, že by znovu začal vyšilovat a to už by mě fakt rozčílil. Nesnáším, když jsem vhozenej do situace, se kterou si neumím poradit. Myslím, že bydlet s ním nezvládnu. Je ještě nepochopitelnější, než ostatní.

Konečně to vypadá, že se uklidnil, tak ho odtáhnu zpátky do koupelny a hodím na zem k lékárničce. Kleknu si k němu a znovu najdu ránu v jeho vlasech. Přemýšlím, jestli by nebylo dobrý jí sešít, ale do toho bych se sám rozhodně nepouštěl tak ji jen rádoby odborně převážu. Zvonu vstanu a donesu mu dlouhý měkký župan a fén.

"Pak na mě počkej v pokoji." řeknu a zapadnu konečně do sprchy. Pustím na sebe skoro horkou vodu a opřu se o mokré kachličky. Přes sprchu ke mě doléhá zvuk fénu. Jedna část mého já, by se chtěla zbavit všech těch nových problémů, vykopnout toho kluka ven a uzavřít se zpátky do sebe, kde není místo pro nikoho jiného... ale ta druhá část, která je pro mě poněkud nová, chce aby tu zůstal. Chce o něm vědět víc, zkusit, jaké by to bylo nechat někoho vstoupit do mého světa. Ne, ne jen tak někoho... jeho. Toho podivného kluka o kterém vím jen to, že má talent vyhýbat se odpovědím. A že je možná i dost podivný na to, aby tu se mnou vydržel...

Postřehnu, že fén utichl a přes zapařenou matnou stěnu vidím chlapcův stín, jak odchází z koupelny a zavírá za sebou dveře. Na chvíli znervózním, když mě napadne, že by teď vlastně klidně mohl odejít. Mohl by zmizet a už bych ho nikdy neviděl. Vyřešilo by to moje dilema... přesto popadnu mýdlo a začnu se umývat rychleji. V rekordním čase si umyju i vlasy a zanadávám, když se mi ve spěchu dostane pitomej šampon do očí. Opláchnu se, vypnu vodu a vyskočím ze sprchy. Jen stěží se ovládnu, abych se hned nepodíval vedle, jestli tam černovlásek ještě je. Měl jsem mu říct ať počká tady.

Vlasy vysuším jen trochu ručníkem, ten si pak obtočím kolem pasu a konečně vyjdu ven z koupelny. Po horké sprše si připadám, jako by mě někdo hodil po hlavě do lednice.

Otevřu dveře do svého pokoje a pohledem najdu chlapce stojícího zády ke mě u okna. Opírá se nataženýma rukama o parapet a pozoruje ulici zahalenou v husté mlze. Neodešel... kdoví proč si neslyšně oddechnu. Bylo by pro mě lepší, kdyby tu už nebyl... ale jsem rád, že zůstal.

Přejdu ke skříni a začnu se oblékat. Chlapec si mě nijak nevšímá a já si nejsem jistý, jak začít konverzaci. Nakonec jen oblečený zajdu do kuchyně a naliju si do sklenice minerálku. Dal bych si čaj, ale jsem moc línej na to, abych ohřál vodu a pak ještě čekal, než to vůbec budu moct vypít.

Černovlásek nakoukne za mnou do kuchyně a opře se o rám dveří. Zadívám se na něj a on mi pohled zvědavě opětuje. Jeho oči jsou ještě uhrančivější, když není to druhé zakryté krví. Nevím, jak si jeho pohled vyložit. Napadne mě, že možná čeká až se začnu vyptávat, ale já nevím čím začít.

"Vážně tu můžu zůstat?" zeptá se po nepříjemně dlouhé chvíli ticha.

"To ještě nevím jistě." odvětím a odložím prázdnou sklenku do dřezu. Chlapec se zadívá někam stranou a zase zmlkne. Docela rád bych věděl, na co zrovna myslí. A vsadím se, že spousta lidí, by to dokázala vyčíst už jen z jeho výrazu, ale já ne. Neumím číst lidem z očí. A nemyslím si, že by někdo mohl být tak čitelný, že byste si mohli být stoprocentně jistí jeho myšlenkami. Prostě to podle mě není možné, pokud neovládáte nějaké nadlidské schopnosti. A i kdybych nějaké takové měl, nevěřil bych tomu, že ty hlasy co slyším, nejsou jen jedním z příznaků rozjíždějící se schizofrenie.

"Nejdřív o tobě potřebuju vědět pár věcí a pak se rozhodnu." dodám a získám si tak zpátky jeho pozornost. Chvíli si mě jen trochu nervózně prohlíží a pak pochopím, že nejspíš čeká na otázky.

"Můžeš začít tím, jak se jmenuješ." zkusím to znovu. Jsem přesvědčený, že mi lhal, když tvrdil, že to neví. Jen by mě zajímalo, proč mi to nechtěl říct.

"Já nevím." skoro si povzdechne, jako by ho už unavovalo odpovídat stále na tu samou otázku.

"A kdo to má asi tak vědět? Kde máš občanku?" založím si ruce na hrudi.

"Nemám." zabodne pohled někam na svoje bosé nohy.

"Nechceš mi doufám naznačit, že jsi vlastně nějaký dítě ze základní školy, který na ni ještě nemá věk." zamračím se navztekaně. Co to tady na mě sakra hraje?

"Já nevím kolik mi je." hlesne a dál se dívá pod sebe. Zhluboka se nadechnu a začínám ho mít plné zuby. Tak on neví, jak se jmenuje, neví kolik mu je, nemá občanku...

"Na nic si nevzpomínám." ozve se potichu, zrovna ve chvíli kdy se na něj chystám rozkřiknout, aby vypadl, když mi ani není schopný odpovědět. Teď se jen zarazím a zkoumavě si ho prohlédnu.

"Co tím myslíš?" snažím se prokouknout jestli na mě něco nehraje. Ale černovlásek už zase mlčí. Chvíli studuji pohledem jeho výraz.

"Proč mi nic nechceš říct?" zeptám se.

"Nemám důvod ti věřit." zadívá se mi do očí. V jistém směru mi hodně připomíná mě samotného. A to mě trochu otravuje, ale zároveň ho díky tomu možná začínám chápat. Nebo aspoň některé jeho reakce.

"Jenže já si tu nenechám jen tak někoho. Nestojím o problémy chápeš? A pokud bys je s sebou měl přinést ty, tak prostě poletíš na ulici." oznámím mu. Kluk se dívá stále mlčky pod sebe a ruce schovává do velkých měkkých kapes. Stále čekám, že mi o sobě něco prozradí, cokoli, ale nedočkám se od něj jediného slova. Vím, že si ho tu nenechám. Když mi nechce nic říct, znamená to, že bude zapletený do nějakého průšvihu a jak už jsem řekl, tohle je něco, čemu se chci vyhnout.

"Pamatuješ si aspoň co se dělo včera večer?" zeptám se a chlapec konečně přikývne a zadívá se na mě. Ale zase neřekne nic.

"Tak mluv." pobídnu ho. Přinejmenším tohle by mi říct mohl ne? Pořádně si ho prohlédnu a uvědomím si, že se tváří trochu rozpačitě a dokonce se mi zdá že mu zčervenaly i bledé tváře, které se teď snaží skrýt pod černými pramínky vlasů. Je to divný, ale přijde mi takhle docela roztomilý.

"Šel jsem do baru..." pomůžu mu.

"Potkal jsem tě na ulici." přešlápne chlapec na místě a dál se dívá do země a ruce schovává do kapes.

"Na ulici? A to jsem tam byl sám?" zarazím se, ještě se mi nic takového nestalo. Černovlásek zavrtí hlavou.

"Byl s tebou nějakej chlap, pořád ses mu snažil vysmeknout, ale byl jsi fakt hodně opilý a docela jsem se divil, že vůbec stojíš na nohách. Ten chlap vypadal fakt vztekle, že se tak bráníš. Pak tě zatáhl do jedné špinavé ulice, kde se tě pokusil znásilnit." dopoví chlapec a opatrně vzhlédne.

"Pokusil?" zaskočeně zamrkám. Na nic z toho si nepamatuju. A bylo mi doteď docela jedno s kým jsem spal, když jsem byl opilý. Jenže to jsem se ještě probouzel v postelích s celkem normálními chlapy, ne s někým, kdo by mě ošukal uprostřed kdovíjaké zapadlé ulice.

Opřu se o linku a najednou je mi nějak špatně. Nikdy mě nenapadlo, že by se mohlo stát i něco takovýho. Kdoví co to muselo být za chlapa, když jsem se vzpíral i přesto, že jsem musel být úplně mimo.

"Nenechal jsem ho." pousměje se černovlásek a přejde ke mě, aby mě konejšivě pohladil po rukách. Překvapeně se na něj zadívám a snažím se představit si to vyžle přede mnou, jak se s někým rve.

"To ti mám jako věřit, že bys ty někoho přepral?" zapochybuji. Chlapec na chvíli skloní hlavu, ale na rtech mu zahraje mírný úsměv, ze kterého mě zamrazí.

"Vyškrábal jsem mu oči a natrhl tvář." odvětí polohlasně, ale naprosto klidně. Vážně se mi udělá zle... jak by někdo mohl udělat něco tak... ne. Tohle začíná být moc i na mě. Odstrčím ho od sebe. Pokusím se dýchat zhluboka a jakkoli vstřebat to co mi vykládá.

"Proč?" hlesnu po chvíli a přistihnu se, že ho pozoruji s takovou nervozitou, jako by měl za chvíli vyškrábat oči i mě.

"Protože jsem nechtěl, aby ti ublížil." zamumlá a znovu se trochu rozpačitě zadívá bokem.

"Vypadni." hlesnu a radši se na něj nedívám, jen se ujistím, že stojan s noži mám blízko u sebe. Chlapec se na mě znovu zadívá. Letmo postřehnu zklamaný výraz, ale pak prostě odejde, tak jak je. Bosky, v mém županu a bez jediného dalšího slova.

Počkám, až se za ním zavřou dveře a svezu se na zem. Obličej schovám za kolena a rukama si zajedu do vlasů. Musím si to všechno srovnat...

Včera večer mě viděl na ulici, opilého s tím chlápkem. Viděl, jak se mě pokusil znásilnit v nějaký špinavý ulici tak tam běžel za námi a začal se s tím chlapem rvát. Ty rány na jeho těle... a to že mě bolí hlava, to musí být práce toho chlapa. Proto byly všechny tak čerstvé. Černovlásek mu vyškrábal oči a natrhl tvář... není silný, možná je tohle taky to jediné, co mohl dělat, navíc bude asi přece jen trochu šílený... ale pořád mě jen chránil. A pak mě asi nějak dotáhl domů. A po tom všem je už jasné, že jsme spolu nic neměli... až do dnešního rána.

Vstanu a vyrazím ke dveřím. Jen si narychlo obuji boty a vyběhnu ven z bytu. Schody beru po dvou a dole rozrazím dveře na ulici a vyběhnu ven do té zimy. Rozhlédnu se, ale šedé ulice se mi ztrácí v bílé mlze. Je vidět jen zhruba na deset metrů před sebe. A nikde nikdo, žádné kroky, nic. Chladný vzduch mě začne štípat do tváří... tady v té zimě umrzne. Může to být šílenec zamotaný do nevím jakých problémů, ale pořád je to někdo, kdo chránil mě. A teď bych mu to měl vrátit a nechat ho aspoň tady u sebe. Nebo jen hledám výmluvu, proč si toho podivína udržet, prostě protože se mi nelíbí představa, že by jen tak zmizel. Jenže kde teď začít hledat? Neznám jeho jméno, ani nevím, kam by mohl jít...
 

33 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellyn Ellyn | 24. listopadu 2011 v 14:26 | Reagovat

Je to proste božskéé :) :) Úplne dokonalé a úžasné :) Moc sa mi páči ako sa hráš s ich charaktermi, je to proste super :)

2 Akyra Akyra | 24. listopadu 2011 v 14:31 | Reagovat

co a takhle to skomnčí? honem další pokráčko *.* super:)

3 Luli(na) Luli(na) | Web | 24. listopadu 2011 v 16:46 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!

*právě ji skolil první infarkt*

Bezva, jsem mrtvá a to jsme teprve u druhého dílku... fajn, zahrajem si na kočičku, jo? Budu mít devět životů, uvidíme, jak jsi šikovná...

Co myslíš, do kolika dílů mě dorazíš? Já tipuju tak 5-6 a pak chcípnu nadobro :D

Auuu, vyškrábal mu oči... yay... no, jako... ale... vyhodit ho do takové zimy... muhííí... koťátko moje, pojď k mamince, já tě zahřeju, udělám ti kakajko a dám ti bonbónek!... *É... ne, už vážně nebudu chlastat ten džus!*

Kruci, jen doifám, že ho najde rychle! (ideálně tak v první zatáčce...) a ať už ho nikam nepustí... vlastně, to nění slaďárna... tak nic...tak ho třeba může přivázat na vodítko... ne, kruci, to je až moc!

Fajn, fajn, už vážně tu sklenici do ruky nevazmu...

He...hehehe...he...uhn...

4 ada ada | 24. listopadu 2011 v 16:54 | Reagovat

Ale to, že mu vyškrábal oči je myslené len obrazne, alebo nie?
Ak nepredbieham bude to poviedka z reálneho života alebo bude s prvkami fantazi?

5 Nade Nade | Web | 24. listopadu 2011 v 18:04 | Reagovat

Šmarjá, mě klepne! Teď ani nejsem schopná zhodnotit, kdo z těch dvou je větší magor. Ten "někdo" přece nemohl jen tak zmizet, v zimě, polonahý. Sakra, to je nervák, to ti řeknu.
Jsem strašně zvědavá na pokračování.

6 Lachim Lachim | 25. listopadu 2011 v 15:13 | Reagovat

Jen jedno slovo. Nádhera.

7 heartles heartles | 25. listopadu 2011 v 16:02 | Reagovat

mazec...

8 Kik Kik | Web | 25. listopadu 2011 v 17:05 | Reagovat

:OO Teším sa na ďalšiu kapitolku .. Od teba mám všetky poviedky prečítané .. Pri niektorých som plakala veľmi veľa aj som sa zasmiala , aj pesničky som si pokradla .. :DD  Mám rada tvoje poviedky vážne ,prepáč že som nedávala komentáre.. ešte som na to nejako nemala gule :DD, ale sľubujem ,že už budem vzorný čitateľ ;) a dúfam že budeš písať ešte dlhóó , dlhóó :)

9 ElenEstel ElenEstel | 25. listopadu 2011 v 18:25 | Reagovat

wow doufám že ho najde

10 MoonWich MoonWich | Web | 25. listopadu 2011 v 18:42 | Reagovat

No tak snad našeho záhadného černovláska najde a zjístí o něm víc. :)

11 Rhea Rhea | 27. listopadu 2011 v 1:09 | Reagovat

Tak to doufám, že ho najde. Hezká kapča. :-)

12 Haku Haku | 27. listopadu 2011 v 9:34 | Reagovat

Nech ho ani nenapadne sa vracať...má to dovolené až ked ho nájde!!! Toto je podakovanie za to,že ho bránil???....no nech sa snažíííí,domov prídu až ked budú dvaja.Vyškriabať oči?..no a čo,všetko je dovolené ked sa treba brániť,len tak dalej. Musí ho náááájsť.

13 Mysticia-sama Mysticia-sama | 27. listopadu 2011 v 10:11 | Reagovat

Waw waw waw, bože, snad ho najde a nic se jim nestane, vím optimismem čiším až moc, ale prosím, ať se jim nic nestane, rychle další dílek ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama