x.Kapitola 10.x

7. ledna 2012 v 19:31 | Kira (Shane) |  My Meaningless Life

Vánoční trhy


♦ Vím, že to trochu trvalo, ale začala zase škola, času je málo =/

♦ Díky za přání do roku 2012 ^^

♦ Luli... Voldy a Oroxicht? WTF? co mají ti dva společnýho s touhle povídkou? XD Té tvé partičky se začínám bát ^^" jo a... máš kliku, při psaní jsem si vzpoměla, že jsi psala cosi o přání a lízátku... ale byla jsem líná podívat se, jak přesně to znělo, takže je to jen polovičatě splněné ;D

♦ Leo to tam nějak zkomplikuje... ale ještě nevím jak přesně ;)

♦ Na Vánoce budou spolu, toho se bát nemusíte ;D

♦ Tento dílek bez imaginárního hlasu v jedné šílené hlavince x)

♦ Haku díky x) ani já bych nikomu nepřála dostat se mi do hlavy. To by pro nikoho asi nedopadlo nejlíp ^^"

Přeji příjemné počteníčko...


Kira






♦ Damien ♦

Je něco kolem šesté odpoledne. Venku tma jako v noci. Nate vedle mě co chvíli kouká k oknu nebo na hodiny. Vidím na něm, jak moc se ven těší. Pošlu ho vybrat si něco teplého na sebe a zatím jdu roztřídit výplatu. Za fotky mám vždycky zaplacené na ruku.
Část peněz dám do obálky na zaplacení bytu, do další obálky něco bokem na jídlo... radši víc, než obvykle, přece jen jsme tu teď dva. Pětistovku do staré peněženky. Šetřím si tam něco bokem, člověk nikdy neví, kdy se ty peníze se budou hodit. A další pětistovku založím stranou na vlak, kdyby máti opravdu chtěla abychom dojeli. Pojedu jedině s Natem a už se nemůžu dočkat až ho představím jako svého přítele. Což je samozřejmě blbost, ale chci to rodině udělat naschvál, protože mě za moje pletky s kluky taky moc nemusí.
Zadívám se na to, co mi zbylo. Není toho moc... Nate potřebuje něco na sebe a hlavně pořádné zimní boty. Teď před Vánocemi se všechno jen tváří, že je to levné. Na tomhle ale šetřit nemůžeme. Aspoň to nejnutnější musíme koupit hned. Odpočítám v duchu kolik by zhruba mohly stát boty, džíny a bunda, nebo aspoň kabát. To ostatní by jsme dokoupili později. To si ještě může půjčit ode mě. Vytáhnu zbytek peněz a je mi jasné, že to nebude stačit. I když, mohlo by pokud bych ušetřil na dárkách pro rodinu. V duchu se spokojeně usměji. I tak se každý rok předháníme, kdo dá komu větší pičovinu. Letos to vyhraju já. Vezmu ze staré peněženky zpátky tu pětistovku a založím ji k sobě. Za to v pohodě seženu dárky pro skoro dvacet lidí. Balící papír a stužky bych tu měl mít ještě od minulého roku.
Strčím si peněženku do kapsy a přejdu na chodbu, kde už netrpělivě přešlapuje Nate. Ten kluk je jak malý dítě. Obleču se, obuju a ze skříně vytáhnu ještě dvoje pletené rukavice. Černé pro sebe, tmavě modré pro něj. Vyjdu za ním na chodbu a zamknu za námi.
"Na, obleč si to." podám mu rukavice a jdu napřed po schodech. Za sebou slyším Nata, který mě po chvíli doběhne a v tichosti se mnou vyjde na ulici. V inkoustově modré tmě prosvítají oranžová světla lamp a k nim připevněná světýlka ve tvaru vloček. Zamířím ulicí k centru města a po očku sleduji černovlasého chlapce, který cupitá vedle mě a okouzleně si prohlíží barevná světýlka v oknech, popřípadě i prosvítající stromky za záclonami, svícny s umělým nažloutlým světlem a občas prozářené výlohy obchodů. V kuželech světla se mihotají drobné vločky a dopadají na mokrou zem.
Zabočím na hlavní ulici, kde je nejvíc obchodů a podstatně víc lidí. Možná jsme měli jít ještě později, zdá se mi to tu pořád dost živé. Nate se drží těsně u mě a kdyby mu to drzost dovolila, zřejmě by se mi obtočil kolem paže a nechal se po ulici doslova táhnout. Nechám ho, aby se trápil a bázlivě rozhlížel po hloučcích lidí proudících na náměstí a zase zpátky. Napadne mě ale, že by se mi mezi stánky mohl ztratit a tak k němu po chvíli milosrdně natáhnu rozevřenou dlaň. Neřeknu nic a Nate chvíli hledí na to gesto trochu nechápavě, možná překvapeně. Nevím a už se chystám ruku zase stáhnout zpátky, když kolem mé dlaně váhavě obtočí hubené prsty. Nevím jestli mě ten dotyk zahřeje díky měkkým rukavicím, nebo něčemu jinému, ale nechci nad tím přemýšlet. Stisknu mu ruku ve své a konečně před sebou uvidíme náměstí i se všemi stánky a lidmi postávajícími mezi nimi. Sbor neúnavně zpívá vánoční koledy a kus od pódia s koledníky září mohutný strom ověšený zlatými světýlky, červenými řetězy z třásní a červeno-zlatými baňkami. Barevná světýlka nechybí ani na stáncích a ve vzduchu je cítit vůně medoviny a svařeného vína.

♦ Nate ♦

Okouzleně se dívám na tu hru světel přede mnou. Vypadá to jako ve filmu. V duchu se zaraduji, Damien neměl pravdu. I přes prořídlý, ale stále rušný dav lidí, je to tu krásné. Držím se jeho ruky a konečně si připadám, že k němu opravdu patřím. Jsem pořád trochu nervózní, když se prodíráme davem, ale Damien mě drží pevně a hloučky procházející uličkami mezi stánky se pozvolna rozcházejí domů. Zvědavě si prohlížím nabízené zboží, drobnosti, v každém stánku trochu jiné.
"Počkej tu, nikam se nehni ano?" napomene mě Damien a pustí mou ruku. Přestanu věnovat pozornost přívěskům z kamínků a polekaně se na něj zadívám.
"Neboj, hned jsem tu." ujistí mě. Přikývnu a pozoruji, jak se mi ztratí někde mezi lidmi. Jako by mi teprve teď došlo, jaká je venku zima. Připadám si jako štěně, které někdo pohodil v lese a už se k němu nehodlá vrátit. Ale jemu věřím, bude brzo zpátky. Určitě...
Otočím se zpátky k nabídce přívěsků. Některé jsou moc pěkné, ale mě zaujme především výběr náramků z různých druhů kamínků. Narazím na jeden černý, hematitový náramek. Napadne mě, že by mohl slušet Damienovi. Podívám se po prodavači, který je zrovna otočený někam jinam. Baví se s mužem od vedlejšího stánku a lidi kolem se taky nedívají. Obratně náramek schovám do rukávu. Je výhoda mít na sobě Damienovo oblečení, které je mi tak příhodně dlouhé. Vím, že krást se nesmí, ale nemám peníze a chci něco Damienovi dát, i když o to zřejmě vůbec nestojí. Otočím se zpátky do davu a náramek mě štípe v ruce i přes rukavici. Schovám ruce do kapes a vyhlížím Damiena. Pořád mám pocit, že se na mě všichni dívají a že si toho určitě někdo všimnul.
Konečně ho uvidím jak kličkuje mezi lidmi se dvěma kelímky nějakého horkého pití, ze kterého stoupá bílá pára. Nesmírně si oddechnu, že je konečně zpátky. Vytáhnu ruce z kapes a náramek tam šikovně nechám a nenápadně zavřu na knoflík, aby nevypadl.
"Vezmi si to, trochu tě to zahřeje." podá mi Damien horký nápoj, který mě pálí i přes rukavici. Přičichnu si k temně karmínové tekutině a nakrčím nos.
"Co je to?" zeptám se podezíravě. Nelíbí se mi jeho pobavený výraz.
"Svařené víno. Vypij to, dokud je to ještě teplé." pobídne mě a natáhne ke mě volnou ruku. Neváhám ani chvíli a ovinu kolem ní svoji. Usrknu si horkého vína a ušklíbnu se. Moc mi to nechutná. Damien se zasměje mému výrazu a odvede mě k vedlejšímu stánku s keramikou. Rozhlížím se po lidech kolem a všimnu si, že spousta z nich má v rukou stejné kelímky a jak jim, tak Damienovi nedělá žádný problém je vypít. Překonám se tedy a během prohlížení drobných vánočních dekorací se osmělím znovu zkusit to hnusné horké pití. Po pár doušcích uznám, že ta chuť není tak strašná a že je mi možná i o něco tepleji, přinejmenším na tváře...

♦ Damien ♦

Vyhodím prázdné kelímky a odvedu Nata k posledním stánkům. Po svařáku mu trochu zčervenaly tváře a vypadá klidněji. Dokonce se mi zdá, že mu po chvílích na tváři hraje rozverný úsměv. Propletu si s ním prsty a zadívám se kam mi ukazuje. Tentokrát jsou to nějaké svíčky z pravého včelího vosku, voní po medu a mají tvar malinkých stromečků. Když zjistím, že je tady mají za pár korun, vezmu jich osmnáct pro všechny příbuzné. Aspoň už nemusím nic vymýšlet.
"Tak a dárky máme vyřešené." usměji se pro sebe. Zaplatím za svíčky a zadívám se na Nata, který mi věnuje jeden ze svých miloučkých úsměvů.
"Jdeme domů, nebo se chceš ještě někam podívat?" zeptám se. Nate na chvíli zalétne pohledem k velkému červenému lízátku.
"Můžeme jít." stiskne mi ruku.
"Chceš to?" kývnu ke stánku se sladkostmi.
"Mohl bych?" zeptá se nesměle. Místo odpovědi s ním přejdu k protějšímu stánku. Koupím mu lízátko a pro sebe sekaný turecký med. Osobní vánoční tradice. Nate stiskne lízátko a nadšeně se natáhne ke mě.
"Díky." políbí mě na tvář. Chvíli nevím, co dělat. Na takové gesta zvyklý nejsem.
"Za málo." zamumlám a vedu ho domů. Jeho ruka mě příjemně hřeje v dlani. Ani mi nevadí, že s ní celou cestu vesele pohupuje a jazýčkem se pere s červenou sladkostí. Nespouštím z něj oči a představuji si spoustu dalších věcí, pro které by se jeho jazyk hodil mnohem víc...

♦ Nate ♦

Zavřu za námi a zamknu. Klíče nechám v zámku a špejli od lízátka vyhodím. V puse mám až přeslazeno. Ale chutnalo mi to. Zatřesu trochu hlavou abych z ní smetl vločky proměněné v kapičky vody a svleču si kabát i boty. Nesmím zapomenout na ten náramek, ale to počká až Damien bude někde mimo.
Vejdu do pokoje a mám ještě pořád takovou příjemnou náladu, která mě nutí se usmívat. Nevím jestli je to po tom víně, nepřipadám si opilý, ale možná ani nejsem. Jen to bylo hrozně příjemné být venku s Damienem a dívat se na ty spousty věcí a světel...
Damien se ke mě otočí jen co vejdu a shodí mě na postel. Trochu překvapeně zamrkám. Než stačím protestovat, umlčí mě dlouhým naléhavým polibkem a ruce mi přidrží za zápěstí nad hlavou. Vzdychnu mu do úst a podvolím se tlaku jeho rtů. Pootevřu je a nechám jeho jazyk proniknout dovnitř. Váhavě ho pohladím svým a matně vnímám chuť svařeného vína... ani si nevšimnu, kdy uvolnil jedno z mých zápěstí, dokud jeho prsty neucítím pod tričkem. V přirozeném popudu se k nim prohnu a ucítím jeho nehty zatínající se mi do kůže. Zachvěji se vzrušením a povzdechem ho pobídnu, aby sjel nehty po mém těle až k lemu kalhot. Zanechal za sebou červené čáry a v ruce stisknul prameny mých černých vlasů. Zatáhne za ně a zvrátí mi hlavu. Zalapám po dechu a jeho rty ucítím na svém krku. Hladový polibek, připadám si jako ve spárech upíra a jeho zuby se mi za chvilku opravdu otřou o kůži. Znovu mnou projede záchvěv chtíče a Damien se mi opatrně a přesto dravě zakousne do krku. Vzdychnu a prohnu se v bolesti, která mi ale k vlastnímu překvapení dělá dobře. Připadám si pod ním odevzdaný a vydaný napospas slasti, kterou mi působí jeho něžné týrání. Cítím, že mi rozepnul kalhoty, toužím se ho dotýkat, cítit pod prsty jeho tělo, ale vlastní zmatenost myšlenek mi nedovolí zvednou ruce z polštáře, nemůžu se rozhodnout, kam bych s nimi zamířil nejdřív, ani nevím, jestli vůbec chce abych se ho nějak dotýkal. Zůstanu proto ležet pod ním, jak si mě položil. Za chvíli jsem bez kalhot. Damien si klekne na kolena a začne si rozepínat svoje. Tentokrát ho chytnu za ruce a posadím se. Nejdřív se trochu zarazí, ale pak mě nechá, abych mu sám kalhoty rozepnul a stáhnul ke kolenům. Je vzrušený a mě při pohledu na něj zahoří tváře ještě víc než doteď. Ani nevím, jak mě to napadne, ale než si plně uvědomím co dělám, mám už jazyk na jeho mužství a Damienovi hubené prsty ve vlasech, položím mu ruce na boky a vezmu ho do úst. Zaslechnu nad sebou, jak slastně vydechnul. Naplní mě to pocitem nesmírné radosti... Damien sevře ruku v mých vlasech a volnou rukou mi pevně stiskne rameno, snad aby se o mě zapřel. Sám si začne určovat tempo s jakým pohybuji hlavou k jeho rozkroku. Každé zasténání je pro mě jako odměna za mou snahu. Citem poznám, kdy už téměř bude a doslova silou se od něj musím odtáhnout. Damien nespokojeně zavrčí. Zakloním na něj hlavu a vidím, jak na mě cení zuby, jako navztekaná šelma. Vyškubnu se mu. Lehnu si znovu na záda a vyzývavě pokrčím nohy. Damien v další vteřině klečí nade mnou a zkušeným pohybem si obtáčí moje kolena kolem pasu. Ani se nestačím vzpamatovat a začne do mě pronikat. Vykřiknu a prohnu se. Bolestí zatnu nehty do jeho ramen. Přirazí a mě vyhrknou do očí slzy. Další z mých výkřiků ztlumí polibkem, majetnickým, vášnivým, dech beroucím... nezmírní bolest, ale napomůže mi vnímat přes ní i slast způsobenou z větší části spíše jeho šikovnými prsty na mém přirození. Nepřestávám mu zatínat prsty do ramen, nevím jestli vnímám víc bolest, touhu, nebo vzrušení, které mi naprosto zatemňuje mysl. Vyvrcholí do mě a ještě několikrát podráždí můj penis, dokud ho stejně tak nenásleduji i já. Konečně se trochu poodtáhne. Zadýchaně se díváme jeden druhému do očí a nikdo se nemá k tomu aby promluvil.
Damien shlédne na moje, vlastně jeho tričko, které je teď zašpiněné... ani on si to svoje nestihl sundat. Tak nedočkaví jsme byli. Kdoví proč mě to rozesměje. Přiložím si ruku na oči a tiše se tomu chichtám.
"Tak... asi by to chtělo sprchu." ozve se konečně Damien a i v jeho hlase slyším pobavení. Zadívám se na něj škvírami mezi prsty a přikývnu. Počkám až ze mě vyjde a pak se posadím a sundám si tričko, stejně tak i on.
"Ty malá bestie... a to bylo přes triko." zamračí se Dami na červené otlačeniny na ramenou. Kdo by řekl, že mám tak šikovné prstíky?
"Já a bestie? Podívej se na tohle." poukážu na zčervenalé škrábance táhnoucí se mi od hrudi až pod pas. Místy je kůže prodřená a nepříjemně to štípe. Jak vypadá to kousnutí na krku radši ani nechci vědět. Damien jen pokrčí rameny a pošle mě do koupelny. Celý on, o následky svých zvrhlých choutek se nestará.
Vstanu z postele a zamířím na trochu vratkých nohou do koupelny. Cestou cítím jak mi jeho sperma stéká po stehně. Rychle se zavřu v koupelně a vběhnu do sprchy. Tohle je jedna z věcí, které mi na tom opravdu nejsou ani v nejmenším příjemné. Pustím na sebe proud teplé vody a namydlím se od hlavy až k patě. Bolí mě zadek. K Vánocům jsem měl tomu uchylovi místo náramku ukradnout lubrikant...
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Esst Esst | 7. ledna 2012 v 19:54 | Reagovat

"..jazýčkem se pere s červenou sladkostí. Nespouštím z něj oči a představuji si spoustu dalších věcí, pro které by se jeho jazyk hodil mnohem víc..." woaah to je tak sladkýýý :333

a už zas šli na věc *happy* i když mi přijde, že Nate dělá větší pokroky na Damien, protože mi v tom sexu přijde takový ..no ...né moc na ty doteky ..jakoby prostě chtěl sex a vše ostatní bylo pasé .. i když to tak možná ale je ..

za to ho miluju :DD

děkuju za zpříjemnění jinak né moc hezkého večera ..píšeš opravdu čim dál lépe a přeji ti, aby se ti opravdu dařilo a taky by tu kapitoly mohli přibývat častěji :DD

Natovy a Damienovi přeju vše nej ..zatím do vyvíjejícího se "vztahu" mezi nimi ..ale oni se navzájem přiučí a v jistých směrech popoženou ^^

2 MoonWich MoonWich | Web | 7. ledna 2012 v 20:32 | Reagovat

Hehe:D sadisti jedni.:))

3 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 7. ledna 2012 v 20:57 | Reagovat

jo to by byl asi lepší dárek XD XD nádherný díl a snad bude brzo pokračování :)

4 Luli(na) Luli(na) | Web | 7. ledna 2012 v 21:07 | Reagovat

Miluju tě. Miluju tě. Miluju tě a ještě jednou miluju tě. To bylo tak... ňáááááá!!! Jak se drželi za ruce a... to lízátko!TO LÍZÁTKO! Muhahahahahahahahahaha! Ono tam bylo! A ta pusa na tvář! Muhí! Kruci, kdybych věděla, kde bydlíš, tak tam naběhnu a umačkám tě! ňahahahaha tak sladké! Úplně rozkošňoučké. A krášňoušké. A... Buhehehehe....ŠÉÉÉÉÉÉKŠ! ňahahaha, co víc si přát? Uhn... moc toho není, jen bych poprosila happyend :D (za špatné konce zabíjím :D)

Hej, jako, Voldy s Oroxichtem jsou všude! A oba jsou Pezofilové! (pedofil a zoofil dokopy) A jsou sexy... a ještě víc sexy :D

Uhn, a té mojí party se nedoj, je to stádo volů, totálních. Někdy ti je představím. A. Nebo. Možná. Ani. Ne. By ses lekla a schovala se pod stůl a už bys nic nenapsala. Teda pokud si sebou nevezmeš klávesy. A Pastelky. A pomera... ne, vlastně tohle dělám já. Tak nic :D Možná příště.

Ňááááá, ale ta pusa na tvář...a to držení za ruce... Muhíííí! A Lízátko!!! LÍZÁTKO!!! Ono tam vážně bylo lízátko! Děkuju! Děěěěěěkuju!

Hej, a kruci. Ten konec zabil, fakt. S tím lubrikantem. Hej, Nate, poradím, lohni banánový... a cestou se můžeš stavit v potravinách a dokoupit i banány, ty jsou nejlepší... Nebo když nemáš penízky, tak řekni, pošlu k tobě Huga, ten ti snad pár banánů věnuje, beztak jich má už v tom trezoru dost. Tolik, že už z něj vypadávají ostatní věci. I teplý Ken už se stěžoval, že tam má málo místa a nemůže v klidu skládat převaděč spojitosti... a Pikachu už raději utekl do lesa. Dyť on se vrátí... snad... jednou... možná. Když ne, tak za ním pošlu starou děvku Itachiho... Pokud teda nebude šukat nohu Siwonovi...
.
.
.
.
É...

Plácám. Zase. Kruci.

Myslím, že nemá cenu říkat, že ten pomerančový džus nemám, co?

Tak já raději padám...
.
.
.
.
.
Lízátko! Děkuju! DĚKUJU! Muhehehehehe... Lítátko!!! ... ne, já už vážně jdu!
.
.
.
.
.
Ono bylo dokonce červené! Muhíííííí!!!

Kurde, Luli(no), mazej!
.
.
.
.
.
.
A on mu dal pušinku!
.
.
.
.
.
A-

*dostala po hlavě prkénkem od Lulálie*

Lulálie: Uhn, už nebude otravovat, dám na ni bacha - seberu ji džus!

5 Akyra Akyra | 7. ledna 2012 v 21:18 | Reagovat

tak to bylo skvělé, ti dva se k sobě vážně hodí :D. Jsem zvědavá na další dílek :)

6 Lachim Lachim | 8. ledna 2012 v 3:35 | Reagovat

Nádhera.

7 ada ada | 8. ledna 2012 v 11:18 | Reagovat

Prosím nemohli by sa aspoň raz milovať bez tej bolesti?

8 ElenEstel ElenEstel | 8. ledna 2012 v 13:38 | Reagovat

je to nádherný doufám že se mu ten náramek bude líbit a ta poslední věta byla přesná a dokonalá

9 Rhea Rhea | 8. ledna 2012 v 19:40 | Reagovat

Pěkná kapča. Těším se na pokračování. :-)

10 Jaa Jaa | Web | 9. ledna 2012 v 20:47 | Reagovat

krasna kapitolka :)  ta posledna veta ... mohol by mu to ale odporucit XD :) ale nie, naozaj krasne a tesim sa na dalsiu cast :)

11 Daiki Daiki | 10. ledna 2012 v 16:18 | Reagovat

kawaaaai *___* umm uako uke bych to ae nechtěl takhle boelstivě?? xD stačí že se škrábu sál ale sugooooooi *w*

12 Ellyn Ellyn | 13. ledna 2012 v 11:26 | Reagovat

Och, to bolo nádherné :D A to lííízatko :) Nemalo chybu :) :) Ale to ako nevedia ako by sa k sebe mali správať je úplne super :) Také jemné náznaky náklonosti :) Proste sladké a krásne to je :)
Teším sa na ďalšiu kapitolku :)

13 Haku Haku | 17. ledna 2012 v 21:08 | Reagovat

Tak tak mmhm...ňiááááá sladoušký.

14 Akio-kun (Some-boy) Akio-kun (Some-boy) | 22. ledna 2013 v 23:18 | Reagovat

*úspěšně pokračuje v pročítání tohoto blogu*

Naprosto úžasná povídka... nápad skvělý, postavy se mi líbí (jenom Damien mohl být malinko víc cituplný xD), ale jinak prostě nádhera ^^ A to s lízátkem - kawaii =3

*ví, že komentuje ke starším článkům, ale měl potřebu tu něco napsat =D*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama