x.Kapitola 16.x

5. dubna 2012 v 10:37 | Kira (Shane) |  My Meaningless Life

Práce...

♦ Jsem moc ráda, že se vám povídka líbí, díky že čekáte na další části, vážně mě mrzí že přibývají tak pomalu...

♦ Luli, Esst chcete fotky? Bude jich ještě víc ;D

♦ Nate znásilnit Damiho? O.o To je hodně divná představa XD

♦ Jo Nate by mohl mít soukromýho doktora, ale to by se asi moc prodražilo, no uvidíme ;D

♦ Díky moc za komentáře a hodnocení ^^

Pěkné čtení...


Kira (Shane)






♦ Damien ♦

Už je to pár dní, co jsme přijeli. Teplota se stále drží pod bodem mrazu a co chvíli sněží. Nate většinu času vysedává v okně a celé hodiny pozoruje bílé vločky snášející se na zablácený mokrý chodník. Vím, že by chtěl jít ven a užívat si sněhu a zimy, ale dělám, jako že jsem si ničeho nevšiml. Jen pohled na ten chlad a mokro, co je venku mě naplňuje silným odporem vystrčit nos z bytu. Kdyby mě Nate požádal, neřekl bych mu ne. Ačkoli mě to štve, jen těžko mu dokážu něco odepřít. Ale to bude asi jen tím, že skoro nikdy nic nechce. A když, je to jen něco běžného, na první pohled celkem bezvýznamného. Ale pro něj to má hodnotu. Abych se vyhnul situaci, kdy by mě chtěl vytáhnout z domu, vysedávám celé dny u počítače a překládám knížku, jejíž termín se mi neúprosně krátí. Nate si mě nedovolí vyrušovat při práci a mě to aspoň donutí něco dělat. Chlapec se naučil sám si nachystat snídani i večeři. Oběd je většinou moje starost. Přes den s Natem v podstatě nekomunikuji. Vím, že nejde spát, dokud neskončím s prací, tak se snažím hlídat si čas, abych u toho nevysedával moc dlouho, což se mi občas stává...

♦ Nate ♦

Stojím mezi dveřmi do pokoje a pozoruji Damiena sedícího u notebooku. Co chvíli něco nakliká na klávesnici a nevypadá na to, že by si mě všimnul. Vím, že má práci a nechci ho rušit, ale chybí mi něčí pozornost. Příliš dlouho mě nechává samotného s mými myšlenkami a to není dobré...
Damien se otočí na židli ke mě a trhne sebou.
"Do prdele to nemůžeš dělat trochu hluku? Jak dlouho tu stojíš?" vyjede na mě podrážděně. Provinile se zadívám do podlahy, nechtěl jsem ho vylekat, jen nechci být v pokoji sám. Damien si povzdechne a projde vedlejšími dveřmi do kuchyně. Nakouknu tam za ním a dívám se, jak si napouští vodu do vysoké sklenky.
"Chtěl jsi něco?" zadívá se na mě s povytaženým obočím a napije se. Nadechnu se ke slovu, když se mu rozezvoní mobil.
"Chvíli vydrž." odběhne zpátky do pokoje a zvedne hovor. Jsem jen pár kroků za ním a v pokoji se stočím na postel. Přitáhnu si pod hlavu polštářek a přes sebe tenkou deku. Je mi trochu zima, i když se tu topí. Naslouchám rozhovoru Damiena s fotografem, nebo někým tomu podobným. Domlouvá si něco na dnešek, ani mě nenapadne, že by mě vzal s sebou. Což znamená, že mě tu nechá samotného... V duchu posmutním ještě víc, než doteď.
Připadám si v posledních dnech hrozně zbytečný a bezvýznamný. Jsem jen přítěž. Přesto nedokážu odejít. Damien je jediný, kdo si se mnou poradí, i když nejsem zcela při sobě. Kdo mě dokáže jakž takž uklidnit, když mám záchvat hysterie, nebo paranoii. Povaha hlasu v mé hlavě se změnila. Nevyčítá mi, ani se se mnou nedohaduje. Zato mi občas vnukává kruté, odporné, zvrhlé, nebo sadistické myšlenky. Je to třeba jen jedna až dvě věty. Někdy jen několik slov, které ale nemůžu dostat z hlavy. Mé vidiny se nezměnily. Spatřuji démona v temných koutech i v mé těsné blízkosti. Často cítím ty černé ruce na svém těle. Svírá mě z toho v plicích a popadá mě panická hrůza...
Damien položí hovor a zadívá se na mě. Tvář mu ještě pořád zdobí tenké škrábance jako od kočky. Napadne mě, jestli kvůli nim nedostane v práci vynadáno.
"Tak? Co jsi chtěl?" posadí se zpátky k notebooku a mám dojem, že myšlenkami je z poloviny u své práce. Zavrtím hlavou, že nic. Damien si mě ještě chvíli prohlíží a pak se otočí zpátky k rozpracované knize. Dívám se na něj a představuji si, že už má práci hotovou a věnuje se mě.

♦ Damien ♦

Dopíšu co stihnu a rychle se převleču. Nata si moc nevšímám, jako v poslední době skoro pořád. Mám trochu nepříjemný pocit, když ho tu nechávám samotného. A ven se mi taky dvakrát nechce, ale stejně bych musel na nákup, není tu už skoro nic k jídlu.
"Nate mám ještě práci venku, počkej na mě doma." prohodím přes rameno.
"Mohl bych jít s tebou?" zeptá se polohlasně a já se na chvíli zarazím a otočím se na něj. Za dnešek je to vlastně první věc, kterou mi řekl. Po chvíli zvažování přikývnu. Černovlásek ihned vyskočí na nohy a začne se oblékat. Počkám na něj u dveří a potom za námi zamknu. Jen co vyjdeme na ulici, Nate začne nadšeně chytat sníh na jazyk a kreslit do vrstvy napadané na autech. Vezmu ho za ruku, abych mu naznačil, že spěchám a zamířím na autobus. Nate má za chvíli tváře červené od mrazu, ale vypadá spokojeně. Znervózní teprve až uvidí autobus.
"Musíme jet tímhle?" zamračí se na lidi namačkané uvnitř.
"Je to jen kousek." namačkám ho dovnitř a protáhnu se s ním na protější stranu od dveří, kde se aspoň opřu o stěnu v prostoru pro kočárky. Nate se protáhne za mnou a místo tyče se chytne mé bundy a přikrčí se ke mě. Obejmu ho a schytám za to pozornost lidí kolem, kteří se na mě buď zamračí s odsouzením v očích, zvědavostí, nebo s povýšeným posměchem. Zbytek si toho nevšimne, nebo je jim to jedno. Pohladím Nata po vlasech, ne protože bych to teď nějak zvlášť chtěl udělat, ale protože mě baví lidi kolem sebe provokovat. Jestli si někdo myslí, že mě jejich stupidní názor napsaný v pohledu každého z nich zajímá, tak se šeredně pletou. Nikdy mě nezajímal jiný názor, než ten vlastní. Postřehnu, že se Nate pousměje a pevně ho držím, když se autobus rozjede. Jsou to jen tři zastávky a protlačím Nata zpátky na ulici. Dneska by to v práci mělo být rychlé, ale člověk nikdy neví...
Konečně zastavíme před ateliérem a já s Natem vejdu dovnitř. Práce už je tam v plném proudu. Kontroluje se oblečení, nalíčení, vlasy a vybavení... Rozhlížím se, jestli tu nezahlédnu Lea. Skoro jsem zapomněl, že tu ta děvka možná bude taky. To poslední co chci, je aby se tihle dva někdy potkali. Měl jsem na to myslet dřív.
"Damiene! To si doufám děláš srandu." vyjede na mě šéf. Protočím oči a zadívám se stranou.
"Přestaň se takhle ksichtit a radši mi řekni, jak si to představuješ přijít do práce s tímhle." vystřelí rukou k mé poškrábané tváři. "To na sebe nemůžeš dávat trochu pozor?"
"V dnešní době photoshopu snad není takovej problém zakrýt pár škrábanců." usadím ho.
"Neštvi mě a padej do maskérny." kývne k místnosti po levé straně. Pohledem přitom zabrousí k Natovi.
"Pojď, jdeme." pobídnu Nata a zamířím k maskérně.
"Počkej, kdo je to?" zastaví mě šéf.
"Nate." odvětím stroze. Nehodlám nikomu vysvětlovat jaký máme vztah, protože to sám nevím. Nechodíme spolu. Nemiluji ho. Aspoň myslím, že ne... ale nemohl bych ani říct, že pro mě nic neznamená. Což je trochu neobvyklý, protože pro mě nic neznamená drtivá většina lidské rasy.
"Ten by se nám možná hodil..." prohodí šéf zamyšleně a s rukou na bradě si prohlíží chlapce po mém boku. Nejsem si jistý, jestli by se to Natovi líbilo. Jak by reagoval na foťáky a na všechny ty lidi kolem sebe.
"Je tu se mnou jako doprovod." zamračím se.
"To neznamená, že ho nemůžeme použít." smete šéf mé námitky a pohledem pořád přejíždí po Natovi.
"Chlapče jak by se ti líbilo si trochu přivydělat?" navrhne mu a já nevědomky stisknu Natovu ruku takovou silou až černovlásek tichounce sykne.
"Damiene." napomene mě šéf, kterému máloco uteče. Povolím stisk jeho ruky, ale Nate hned křečovitě stiskne tu moji, jako by se bál, že ho pustím.
"Tak co na to říkáš? Párkrát tě vyfotíme a máš vyděláno." snaží se ho šéf zviklat. Vidím na něm, že má nějaký nápad. A pokud je to nápad jeho a ne fotografa, docela se bojím co to bude. Minulý rok se mě pokusil narvat do obřího velikonočního koše v kostýmu plyšového králíka... nutno podotknout, že se mu to nepodařilo. Máme tu různé zakázky. Nejčastěji na reklamu oblečení což zahrnuje fotky do katalogů, časopisů, nebo reklamních letáků. Ale někdy se objeví zakázka na něco úplně jiného a pak je z toho podobná šílenost jako běhání v přiblblých kostýmech. Ale to se mě netýká, protože na to nemám geny.
"Já nevím..." snaží se Nate uhnout pohledem a pořád mi nervózně tiskne ruku.
"Neboj tady tě nikdo neukousne." usměje se na něj šéf mile. Parchant. Spolknu poznámku, že bych o tom pochyboval.
"Jedině s Damienem." rozhodne se Nate a šéf spokojeně přikývne.
"Dobře, tak do maskérny a oba." popožene nás. Zavedu Nata do místnosti, kde sedí Leo a... jinak nikdo? Měl jsem se zeptat co je tohle za focení. Přestává se mi to líbit.
"Jdete oba?" zeptá se Amy, naše mladá kadeřnice. Přikývnu a přistrčím k ní Nata.
"Myslel jsem, že tu máme být jen my dva." otočí se na mě Leo a zabodne žárlivý pohled do nervózního černovláska.
"Tak už nejsme." zamračím se a nadávám si, že jsem si nezjistil, co je to za zakázku. Přestává se mi to líbit. Mělo mi to být podezřelý, už když mi šéf řekl, jakou cenu jsou ochotní za pár fotek zaplatit. Prý si navíc žádají přímo mě. Což by ale nebylo až tak divný, protože už ve scéně modelingu nějaké jméno mám. I když nijak významné.
"Leo co je to dneska za zakázku?" posadím se na jedno z prázdných křesel vedle něj, zatímco Nate vyděšeně pozoruje slečnu, která kolem něj lítá s nůžkami, hřebínky, laky na vlasy a dalšími pitomostmi.
"Tobě to neřekli? Chtějí s tebou udělat fotky na plakát a k rozhovoru v časopise. Nabídl jsem se, že tam budu s tebou."
"Cože? Jaký rozhovor? Do jakého časopisu?" nechápu, o tom mi nikdo nic neřekl.
"Rozhovor do Rainbow. Všimli si tě tam po té podzimní přehlídce." zavrtí Leo hlavou, jako bych byl úplný idiot, že o tom nevím.
"To je ten buzerantskej časopis?" zamračím se nervózně.
"Nebuď sprostej, sám jsi buzerant." ušklíbne se Leo.
"Na to se jim můžu vysrat, jdu domů." vstanu, ale Leo mě chytne za ruku.
"Damiene neblbni. Víš kolik za to budeš mít? A proslaví tě to..."
"Jo, budu slavnej teplouš, dík moc." vytrhnu se mu.
"Ty nepotřebuješ peníze?" zeptá se s klidem. "Řekli ti kolik za to dostaneš, nebo ne?"
"Jo..." kousnu se do rtu.
"Tak přestaň vyvádět a sedej zpátky." zašklebí se. Otočím se na něj a sjedu pohledem jeho pěknou postavu a chladně blankytné oči.
"Ale nebudu se tam fotit s tebou." pokřiveně se usměji a založím si ruce na hrudi.
"Ne? A s kým? S tamtím? Kdo to vůbec je?" kývne podrážděně hlavou k Natovi, který po mě hází vystrašené pohledy. Očividně se mu nelíbí, že na něj sahá někdo jiný, než já. Pocítím jisté potěšení nad tím zjištěním. Je můj.
"Vzpomínáš si, jak jsem ti vykládal o tom klukovi, co teď se mnou žije?" připomenu mu náš rozhovor před Vánocemi.
"To je on?" vydechne Leo s takovou dávkou nenávisti až se začnu bát, jestli Natovi neskočí po krku. Což by vlastně mohla být dost velká zábava, protože se vsadím, že Nate by se bránil. A to on umí dost dobře. Nakonec jsem si ho taky za dobu co jsme spolu vycvičil jak jsem potřeboval, že? Dneska by to ještě mohlo být zajímavé...
"Jo, to je on. Takže klidně můžeš jít domů, nepotřebuji tě tu." přihodím dříví do ohně a čekám, kdy Leovi chabé nervy vezmou za své. Vždycky si mě na můj vkus až moc nárokoval. Myslel si, že když s ním spím častěji, než s jinými, které mám jen na noc, že si může myslet, kdoví jak mi na něm nezáleží. Ale faktem je, že mi na něm opravdu nezáleží. Je pro mě stejné nic, jako všichni ostatní, jejichž jména jsem se nikdy ani neobtěžoval zapamatovat. S Leem jsem spal, protože byl dobrý a protože dobře i vypadá. Navíc mi potom vypomáhal, když jsem něco potřeboval v práci, nebo i mimo ni. Prostě se mi hodilo mít ho k dispozici, protože mu nikdy nevadilo, když jsem ho zpětně pro něco zneužil.
"V pohodě, zůstanu tady a budu se dívat, jak vám to jde." hlesne Leo na oko klidně, ale z jeho pohledu poznám, jak to v něm uvnitř vře. Teď už stačí nechat ty dva někde chvíli o samotě a zábava je jistá...
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 5. dubna 2012 v 11:11 | Reagovat

bože damiene ty jsi takový parchant to neni možný. chudáček Nate, to si nezaslouží.
a jestli mu leo něco udělá, zabiju ho!!
pěkný dílek, snad bude brzo pokračování:-)

2 ElenEstel ElenEstel | 5. dubna 2012 v 15:12 | Reagovat

je to nádherný a dooufám že se Natovi nic vážného nestane

3 Lachim Lachim | 5. dubna 2012 v 21:10 | Reagovat

Jen doufám, že Damien svůj nápad neuskuteční. Nádhera.

4 ada ada | 6. dubna 2012 v 10:13 | Reagovat

Nemal by sa fotiť niekto ho spozná. Bijím sa o Natiho

5 Psycho Psycho | 6. dubna 2012 v 16:26 | Reagovat

jooooooooo, bude uke-bitka! :D

6 Esst Esst | 8. dubna 2012 v 9:19 | Reagovat

Dami se mi nějak začíná hodně protivit :/ a o Leovi nemluvně.

ale jinak pěkný díl.

7 Luli(na) Luli(na) | Web | 9. dubna 2012 v 19:37 | Reagovat

Ajajajajaj, já tady zas nebyla věčnoct (kruci, měla bych taky konečně přestat psát povídky a začít číst povídky... jinak to nedopadne dobře... vlastně to nedopadne dobře, když je psát přestanu... a kruci...)

Haha, chyběla jsem  ti, což? Už ses mě nemohla dočkat, že? *skáče šipku pod postel, kdyby náhodou ten kámen přerazil nový betonový balkon*

Ne, dobře, v pohodě. Jsem v klidu. Ha, ale jako, musím ti poděkovat. Fakt hodně. Díky za ten díl, já totiž před chvíli četla jednu smutnou povídku (která narážela na to, jak Chul musel odejít na vojnu a já tehdy trpěla depresí a teď jsem tu povídku přečetla zase a přišlo mi to líto... i když se mi Chul vrátí až za tak dlouho... teda ne mě, do Koreje se... ale bože proč ti to říkám, když ho stejně neznáš... teda.... myslím, že ne) a já tady bulela jak děcko (vážně), chápeš, prostě taková ta chvilka, kdy prostě brečíš a brečíš...A pak jsem zajela na tvůj blog, jestli náhodou...! A náhodou...! Tady byla povídka. A jako, v tu chvíli depka jaksi pryč a já čtu a čtu a culím se jak magor... No vážně, konečně, děkuju, pomohla jsi mi :D ňahahaha, ale musím si to tady víc hlídat, jsem tu vážně nebyla dlouho, což vážně nechápu, obvykle tady stepuju v první řadě a čekám na povídku.

Hej, to jsem zvědavá, jak tohle dopadne. Normálně, doufám, že se poperou do krve. Teda, že Nate zbije toho... tamtoho *točí kolečkem zpět k povídce - na jména nezajímavých lidí zapomíná velice často* jo, Leo... toho ať zkope do kuličky jako každý správný uke. (co kdyby si jednou zkusil roli semeho? *padla* V poslední době píšu povídky, kde jsou ti nejukéznější kluci zásadně vždycky seme a jako... ujalo se to, řekla bych... ne, dobře, já ti do toho kecat nebudu!)

Vážně jako, Damien má pravdu, Nate by se jen tak nedal, víme, že je to badboy... ňahahahaha, miluju baduke:D... vlastně miluju vše, co je uke. Ale i vše, co je seme. Hlavně banán.

É... to máš zase počteníčko odemně, to si i kafe vypiješ, celé! Než se dostaneš na konec...dobře, vidím, že mě zase neskutečně miluješ a vidím i to, jak ti cuká obočím a jak tě svědí ruce a divně koukáš na ten kámen... je čas na strategický ústup...!!!

8 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 9. dubna 2012 v 21:22 | Reagovat

joj to bude masakr xD už se těším na pokračování

9 Rhea Rhea | 12. dubna 2012 v 11:36 | Reagovat

Tak to by snad neudělal, aby je nechal o samotě. I když u něj se nemůže být člověk ničím jistý. Pěkná kapča. :-)

10 Haku Haku | 15. dubna 2012 v 21:08 | Reagovat

Leo..ruky preč...Dami hlídej si Nateho.. . Lulí(na) Ty ma raz zabiješ..sa udusím nad klávesnicou.

11 Niera Niera | Web | 20. dubna 2012 v 22:24 | Reagovat

Moc pěkn díl těším se až si zase uděláš čas a napíšeš další :) A jen... chtěla bych se zeptet jesli by jsi zase někdy zašla na můj blog :D Byla bych ráda ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama