x.Kapitola 18.x

13. května 2012 v 11:18 | Kira (Shane) |  My Meaningless Life

Varování...

♦ Vím, že to zase trvalo dlouho a už bych tu povídku zřejmě měla ukončit ať vás s tím netrápím tak dlouho, za chvíli zapomenete že tu vůbec nějaká je, když přidám kapitolu za pár týdnů DX

♦ Tahle kapitola bude taková... něžnější ;D

♦ Luli... ten obrázek bych docela ráda viděla ;D vždycky mě zajímalo, jestli si ty postavy představujete tak jako já, nebo ne

♦ Vím, že jste čekali dost dlouho, ale snad jste ještě neumřeli ^^"

♦ ada: Stojím si za tím jak jsem to napsala. Nate není idiot. Nemá zkušenosti v určitých oblastech a trpí nemocí, která ovlivňuje jeho úsudky, ale to neznemaná, že nemá žádné "světlé chvilky" a navíc je pravděpodobnější, že si situaci s doktory bude hlídat sám, když z toho má takový strach, než že by to napadlo Damiena, který sotva o něco projeví zájem. Damien pracuje hlavně jako model, není spisovatel, je překladatel, a jen si tím přivydělává. Leo to celé myslel jako výhružku, mohl si dovolit Nata zmlátit, protože Nate už na sobě dost znaků po rvačkách měl i dřív a ztratilo by se to, to že se to potom vymklo kontrole, bylo z jeho strany neplánované, nebylo to mířené tak, aby si toho Damien všiml, ale aby od něj Nate odešel sám a dobrovolně.

♦ Jinak se nebojte, že by to Damien nechal jen tak ;D

Příjmené čtení...

Kira (Shane)





♦ Damien ♦

Sedím v místnosti s Dereckem, tmavovlasým klukem, který mi pokládá všemožné otázky o mém životě a názorech. Snažím se odpovídat stručně a rychle. Jednak mi vadí, když se mi někdo hrabe v soukromí a jednak mám nepříjemný pocit, že by se Natovi něco mohlo stát. Nick, blonďatý chlapec, jak se ukázalo, není od časopisu, ale je fotograf pro nějakou jinou společnost a přišel mi s nimi nabídnout spolupráci. Možná o tom budu uvažovat.
"A spousta z nás by samozřejmě ráda věděla, jestli-" zarazí se Dereck v půlce další otázky. Najednou i já zaslechnu vzdálený křik. Zní to jako Leo. Do místnosti vejde Nick a velkýma zelenýma očima těká střídavě na mě a na Derecka.
"Co se tam děje?" vyhrknu.
"Nevím přesně, někdo se tam rval, teď je tam spousta lidí, možná budou volat záchranku." dostane ze sebe a nervózně v ruce žmoulá zelenkavý šátek na krku. Vyskočím z křesla a proběhnu kolem něj ven. Doufám, že budou volat záchranku pro Lea a jestli ne... tak budou muset potom, co s ním skončím já.
"Uhněte!" zařvu na lidi přede mnou. Hlouček shromážděný kolem Nata mi uvolní akorát tak prostor na to, abych se protáhl k ležícímu chlapci.
"Co je mu?" hlesnu zděšeněji, než bych u sebe čekal. Jenže... on se nehýbe, vůbec se kurva nehýbe, nevím ani jestli dýchá. Rty má od krve, můžu jen doufat, že ne od jeho vlastní. Je strašně bledý. Přiložím mu ruku na studenou tvář. Mám chuť na někoho zakřičet ať okamžitě zavolají záchranku, ale doktory přece zavolat nemůžou, co kdyby ho odtáhli zpátky do blázince? Co mám sakra dělat?
"Klid, už volají záchranku." položí mi někdo ruku na rameno.
"Nesahejte na mě!" vyštěknu a vyskočím na nohy. Rychle se rozhlédnu a přeběhnu k jednomu z pracovníků s mobilem v ruce. Vytrhnu mu ho a položím hovor.
"Žádné doktory." zasyčím a snažím se zklidnit dost na to, abych vymyslel co dělat.
"Musíme zavolat doktora neblázni, podívej se, jak vypadá." namítne šéf, ale rázně zavrtím hlavou.
"Zkontrolujte mu puls, dechovou frekvenci a vytáhněte mu jazyk, jestli není zapadlý, podložte mu hlavu a nohy." začnu rozdávat rozkazy a jsem rád, že ostatní hned poslechnou. Jsem strašně ztuhlý. Tak, že se nedokážu ani hnout z místa. Cizí mobil ještě pořád drtím v ruce a jako uhranutý sleduji, jak se kosmetička a fotograf s kadeřnicí, ujali ošetřování černovláska. Nakonec to vypadá, že je jen v bezvědomí. Chtěl bych si kleknout k němu a zkontrolovat, jestli nemá nějaké rány na těle, ale i tohle musí za mě udělat fotograf, protože se nedokážu hnout. Najde na něm vybarvující se modřiny a tmavé fleky v oblasti žeber... někdo do něj kopal.
Cítím, že mi odumírá ruka, jak ji silou tisknu v pěst. Nezbývá než čekat, až se Nate probere. A já vím naprosto přesně, jak vyplnit volný čas mezi tím. Rozhlédnu se kolem sebe a očima zastavím na Leovi, který se snaží nenápadně zmizet z místnosti. Obvázanou ruku si tiskne k hrudi, má poškrábaný obličej a vypadá vyděšeně. Má proč.
Mrsknu s mobilem na zem a rychlým krokem zamířím k němu. Cítím, jak mi srdce tepe až v hlavě a před očima mám rudo. Ten zkurvysyn se opovážil sáhnout na Nata... to je momentálně to jediné, co mě zajímá. Leo mě zpozoruje dost rychle na to, aby se včas otočil ke dveřím a pokusil se zmizet. Rozběhnu se za ním a dveře zvenku zamknu. Bude to lepší bez svědků.
"Stůj ty kriple, nebo to bude ještě horší." zavrčím a Leo se po chvilce zaváhání přeci jen zastaví a otočí ke mě.
"Nebyla to moje chyba, ten skrček si začal. Podívej co mi udělal! Jen jsem se bránil!" začne přede mnou mávat obvázanou rukou. Vykročím k němu a podrážděně sleduji, jak přede mnou couvá. Jeho nesmyslné drmolení mě nezajímá.
"Nata znám. Musel jsi ho vyprovokovat." skočím mu do monologu a chytnu ho za límec pod krkem.
"Přísahám-" chytne mě za zápěstí.
"Drž hubu!" zavrčím na něj a mrsknu s ním o zem stejně tak snadno, jako před chvílí s mobilem. Šlápnu mu na krk a spokojeně naslouchám jeho sípání. Snaží se mi vykroutit a odstrčit mojí nohu, ale bez šance na úspěch.
"Ty zasraná malá kurvo, jak ses opovážil sahat na moje věci..." vrčím skrze zuby jako vzteklý vlčák a tisknu botu stále těsněji na jeho krk, nebude vadit, když ho zabiju... mě to nebude vadit.
Zaslechnu klapnout dveře od vedlejší místnosti a kroky. To mě donutí botu sundat, ale hned si to vynahradím prudkými kopanci, do schouleného těla pode mnou.
"Hej co to děláš?" rozběhne se ke mě Dereck.
"Drž se zpátky, nebo si podám i tebe!" varuji ho vztekle a poslední kopanec Leovi věnuji do ksichtu. Skloním se k němu a za vlasy si ho přitáhnu ze země.
"Ještě jednou se k němu jen přiblížíš a zabiju tě, je ti to dost jasný?" zasyčím a Leo rychle přikývne. Pustím ho a nechám, aby se zkroutil na zemi podle libosti. Stočím pohled na Derecka s Nickem. Blonďatý chlapec se mu schovává za záda a zaslechnu, jak mu vysvětluje, že Leo napadl mého kluka. A ať se do toho radši nemontuje. Chytrý chlapec.
Nechám Lea i ty dva, ať si tu dělají co chcou a vrátím se za Natem.
"Jak je na tom?" zeptám se a protáhnu se k černovláskovi.
"Pořád stejně. Zavolali jsme záchranku, budou tu během deseti minut." odvětí kadeřnice. Nemám jí to za zlé, vím, že to dělá pro Nata, ale tohle bohužel nejde. Vezmu chlapce do náruče a vstanu.
"Kam ho neseš? Záchranka tu bude za chvíli." zarazí mě fotograf.
"Žádné doktory, já už se o něj postarám. Můžou si vzít Lea, aby sem nejeli zbytečně." opatrně k sobě Nata přitisknu a zamířím s ním ven. V práci už naštěstí poznají, kdy se se mnou jde hádat a kdy to prostě nepřichází v úvahu.
"Jsme tu autem, můžeme vás svézt." nabídne se Nick. Nevím, proč mi ten blonďáček tak pomáhá, ale momentálně jsem mu za to docela vděčný. Nate je sice lehký, ale táhnout ho až domů by nebylo nejsnadnější a navíc by měl ležet a ne tohle.
"Díky." přikývnu a jdu za nimi do garáže. Dereck nám odemkne auto a já si s Natem nasednu dozadu. Položím ho opatrně na sedačky s hlavou na mých nohách. Zkontroluji mu puls a jestli dýchá normálně. Hlavní je pro mě dýchání, protože se bojím, že puls neodhadnu, nebo ucítím spíš svůj než jeho. Během cesty si uvědomím, že jsem jim neřekl kam mají jet a že naviguje ten drobný blonďáček. Napadne mě, jestli nás nechtějí zavést někam... nevím kam. Ale po chvíli zastaví před mým domem.
"Odkud víš, kde bydlím?" zadívám se pátravě na blonďáčka, který se trochu začervená a výmluvně pokrčí rameny.
"Je tebou posedlý." procedí Dereck skrze zuby a Nick ho ublíženě praští do ramene.
"To není pravda." zamumlá potichu na svou obranu. Vyšší chlapec jen ironicky povytáhne obočí. Zřejmě o tom ví svoje.
"Myslel jsem, že chodíte spolu." přiznám a vezmu Nata opatrně do náruče. Dereck si vystoupí z auta a Nick hned přeběhne ke mě, aby mi pomáhal s dveřmi.
"Počkám tady." opře se brunet o auto a značně iritovaně pozoruje blonďáčka, který se může přetrhnout, aby mi byl co nejvíc nápomocný.
"Díky, za odvoz." zachovám v sobě špetku slušnosti a s pokývnutím na rozloučenou zajdu do domu. Nechám si otevřít dveře k bytu a uvnitř opatrně položím Nata na postel, podložím mu hlavu a nohy a zkontroluji, aby neměl zapadlý jazyk. Doufám, že se probere brzo... děsí mě vidět ho takhle.
"Určitě už nechceš s ničím pomoct?" zajímá se Nick a starostlivě si mě prohlíží. Zavrtím hlavou.
"Ne díky. Ozvu se ti ještě ohledně té práce." odmítnu, teď už zbývá jen čekat.
"Dobře." pousměje se chlapec a položí na skříňku moje klíče od bytu.
"Tak se zatím měj." usměje se na mě ještě mezi dveřmi. Pousměji se, aby se neřeklo a nechám ho jít. Posadím se k Natovi na postel a pozoruji jeho bledý obličej... doufám, že jsem Leovi aspoň zlomil pár žeber, jinak to bylo absolutně nedostačující varování. Kdybych mu přelomil i čelist, taky by to nebylo na škodu...

♦ Nate ♦

Ztěžka otevřu oči do pološera v místnosti. Jen matně a s výpadky si vzpomínám co se stalo. Točí se mi hlava, všechno mě bolí a v první chvíli ani nepoznávám, kde jsem. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Damienův pokoj. To poznání mě naplní klidem a úlevou. Jsem pryč ze studia, pryč od toho blonďatého zákeřného kluka... doufám, že z toho Damien nebude mít problémy. Neměl jsem nikam chodit, určitě jsem mu to v práci zavařil. Bude naštvaný? Nepochybně ano...
V duchu si smutně povzdechnu a zkusím se na posteli posadit. Z toho ležení na zádech už jsem celý rozlámaný. Téměř okamžitě se mi udělá temno před očima a v hlavě mě bodne jako pletací jehlou.
"Nate? Musíš ještě ležet..." přeběhne ke mě Damien z kuchyně. Trochu rozmrkám černé mžitky a zaostřím na jeho dokonalý obličej. Poznám, že má o mě starost a ten fakt mě hodně zaskočí.
"Jak je ti?" přidrží mě za ramena v posteli a položí mi ruku na čelo.
"Už líp." pousměji se. Nevěřil jsem, že by se ke mě někdy mohl chovat tak mile a hezky... je to vážně skvělý pocit. Příjemný...
"Nebolí tě nic?" nevypadá, že mi věří.
"Bolí, ale to přejde." mrknu. Konečně se pousměje, i když to v jeho podání vypadá spíš jako úšklebek. Vezmu ho za zápěstí, abych si podržel jeho ruku dýl na čele. Zavřu oči, je to krásný pocit. Damien se ke mě skloní a políbí mě na tvář. Rád vidím, že umí být i něžný a není naprosto vždycky odtažitý, úsečný, nepřátelský a hrubý. Ještě příjemnější je tušení, že jsem asi jediný, ke komu se takhle chová.
"Jak dlouho jsem byl mimo?" zeptám se.
"Pár hodin." odvětí a starostlivě se na mě zadívá. Povzdechnu si.
"Promiň, budeš mít v práci problémy?"
"Ne, to je v pohodě." zavrtí hlavou. Nevím jestli mi říká pravdu, ale i kdyby ne, zřejmě je to něco, co si chce vyřídit sám.
"Kdyby tě Leo ještě někdy otravoval, hned mi dej vědět jasné? Nechci, aby se k tobě ještě někdy přiblížil." zadívá se mi do očí. Přikývnu, takže ten blonďák se jmenuje Leo. Zcela upřímně i já doufám, že ho už neuvidím. Asi bych se neubránil tomu po něm znovu skočit a dokončit, co jsem začal.
"Co s ním vůbec je?" napadne mě, většinu škody, které jsem na něm napáchal si vůbec nepamatuji.
"Má něco s rukou, poškrábaný obličej a pár pohmožděnin, které jsou už moje vina." odvětí nezaujatě.
"Tvoje?" nechápu. Nevzpomínám si ani kdy přišel. Ve chvíli kdy jsem omdlel, jsem kolem sebe slyšel spoustu hlasů a kroků. Damiena bych poznal, vím, že tam nebyl.
"Varoval jsem ho, aby tě nechal na pokoji." pokrčí rameny.
"Hádám, že ne slovně." uchichtnu se. Představa, že se kvůli mě Damien pustí do rvačky se mi líbí. Prohlubuje to moje majetnické sklony vůči němu. Já si je přece můžu dovolit. Bydlím u něj, trávím s ním všechen čas. Damienovi na mě záleží. Cítím se s ním opravdu dobře.
"Ručně." usměje se Damien a já se neubráním zbožnému pohledu na toho ďábelského tvora nade mnou. Trochu se natáhnu k němu, ale hned mě zabolí všechno od hlavy až k pasu. Naštěstí Damien ihned pochopí co chci. Skloní se ke mě a dlouze mě políbí. Od něžného polibku má ten náš za chvíli trošku daleko. Spíš se hravě koušeme do rtů, přejíždíme jazyky po hranách zubů toho druhého, přetahujeme se a občas o sebe klepneme zuby, jak se oba snažíme kousnout toho druhého...
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Esst Esst | 13. května 2012 v 11:47 | Reagovat

Úžasná kapitola! Strašně mě to nadchlo, jak rázně se Daimen ke všemu stavil a také mě docela zaujal ten Dereck s Nickem, jako  „pár”.
A doufám, že po konci této fantastické povídky přijdeš ještě s něčím úžasnějším, páč miluju tvoje povídky, postavy,styl psaní.. ^^

2 Lachim Lachim | 13. května 2012 v 17:11 | Reagovat

Nádhera. Čekání se rozhodně vyplatilo.

3 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 13. května 2012 v 17:28 | Reagovat

nádhera, jsem ráda, že se k toma damien postavli takhle...hezky :-D jak ho bránil a dělal starosti.
sem zvědavá, až bude pokračování :-)
snad se ti dva do té doby moc nepokoušou ;-)

4 Keiko Keiko | Web | 13. května 2012 v 20:25 | Reagovat

úžasné :3 som rada, že Damien konečne prejavil aj nejaké iné city ako tie, čo už ukázal :) bolo to suprové a teším na ďalší diel :)

5 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 13. května 2012 v 21:54 | Reagovat

čůůů krásný dílek. Snad Damien Leovi dostatečně vysvětlil, ke komu se nemá přibližovat, opravdu krásný a ten konec kjááhuuu

6 Widlicka Widlicka | 14. května 2012 v 11:25 | Reagovat

Nate je šikula, že se nedal a Damien taky, že si Lea tak krásně podal <3
Líbí se mi, že se jej pokusil za to skopat do kuličky, však si to zasloužil, taky do Nata kopal. <3 Sice nepodporuji násilí, a řídím se heslem, co nechceš aby dělali tobě, nedělej jiným, ale zde se to dá použít i opačně: Co uděláš jiným, očekávej že dostaneš sám. ^^

7 Clowers Clowers | Web | 16. května 2012 v 22:25 | Reagovat

Děkuji moc za kapču

8 Connie Connie | 19. května 2012 v 20:59 | Reagovat

Aaaa! Včera jsem (po dlouhé době) přišla na tvůj blog s tím, že kouknu jestli náááhodou nepřibyla nějaká kapitolka... A čekaly mě hned tři! Super super super! (za všechny tři) Už se nemůžu dočkat pokráčka. Píšeš skvěle (jak už bylo řečeno tolikrát přede mnou ;DD). Jen tak dál!

9 Luli(na) Luli(na) | Web | 20. května 2012 v 12:22 | Reagovat

Ne, lituju, nezbavila ses mě. To jsem jen byla líná komentovat. (Povídku mám přečtenou už třikrát - poprvé v den zveřejnění, pak ještě jednou, když jsem chtěla komentovat a nakonec jsem se ne to vykašlala a teď zase. Ale to už komentuju!!!)

No, tos měla vidět to nadšení, s jakým jsem to četla. Mecheche. Zvláště jak Damien vytřel podlahu s tím tamtím *Vážně si nedokážu zapamatovat jeho jméno... to už je se mnou asi vážně, že?*
Nemám moc ráda násilí. *Cožeto? Nemá? Pod stolem*  ALE on si to sakra zasloužil! Ještě bych mu přidala! (Taky že jsem si do něj byla taky kopnout - ještě dvakrát, než přijela sanitka...) Ale tak zase, nemůže ho zabít... (anebo ne tak, aby to někdo viděl :D)

Haha, u toho polibku na konci jsem zapištěla (třikrát) jako idiot. Muhuhuhu, já ty dva miluju. Zvláště ukeho. Ale tak já miluju všechny ukeátka (a nejraději bych byla jejcih seme...).

Ha! Toho ňuňu jsem vážně nakreslila! (už v den, kdy jsem řekla, že ho nakreslím) Dokonce dvakrát! Anime podobu a takovou trošku polidštěnou podobu. Ale jako, vážně netuším, zda si jej představuju stejně, jako ty. Já totiž vidím všechny uke jako drobné koťata s velkma očima a výrazem jako, nemáš banán? Haha a taky si nejsem jistá, zda jse si představila správně tu mikinu, ve které je oblečený (JEN v té mikině!) No, kdyby ses chtěla podívat, tak tady:

1. Anime podoba (miluju to, jak sedí na té posteli, to je takové ňahá a ňuhuhuííík... *nevšímej si ji*)

http://nd05.jxs.cz/345/049/945f9fc2a0_85764758_o2.jpg

2. Polidštěná verze (Tady se mi líbí jeho obličej :D)

http://nd05.jxs.cz/768/898/cf2576af70_85764760_o2.jpg

Doufám, že ti to půjde, pokud ne, křič a já ti to zkusím poslat jinak. Hehe a taky doufám, že se ti bude líbit :D

10 Nikola Nikola | 23. května 2012 v 22:22 | Reagovat

Ahoj :) prosím podíval/a by ses na můj profil http://www.foto-modelky.cz/detail/7471-nikola-bednarikova#65174 a když tak mi dal/a lajk.. děkuju moc :)

11 Clowers Clowers | Web | 13. června 2012 v 13:26 | Reagovat

[9]: To je nádhera!! Páni

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama